Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
V rámci projektu „Propagační a mediální kampaň Ústeckého kraje“ podpořeného v rámci Regionálního operačního programu Severozápad se Ústecký kraj snaží o změnu negativního vnímání a mediálního obrazu našeho kraje. Od letošního roku se tak budete setkávat s novým logem „Brána do Čech“, novou grafikou propagačních materiálů a především tímto novým turistickým portálem. Ústecký kraj tak bude prezentován prostřednictvím čtyř turistických destinací, kterými jsou:
České Švýcarsko
Nejcennější oblast kraje v sobě zahrnuje především národní park
České Švýcarsko, dále chráněnou krajinnou oblast Labské pískovce,
část chráněné krajinné oblasti Lužické hory a celý Šluknovský
výběžek. Právě zde se nachází dominanta a perla celé oblasti, kraje,
a dokonce i republiky a Evropy – Pravčická brána. Unikátní
pískovcový útvar je největší svého druhu v Evropě a může se
s přehledem rovnat i mnohým dalším ve světě. České Švýcarsko
v sobě ukrývá i turisticky oblíbené Hřensko se soutěskami na řece
Kamenici, které ovšem utrpělo loňskými povodněmi a čeká ho tak
náročná oprava. V Hřensku, kde Labe opouští Česko, je zaznamenán
nejnižší bod v republice (115 m n. m.). Za zmínku určitě stojí
Jetřichovice se známou trojicí skal – Vilemíninou stěnou, Mariinou a
Havraní skálou, Kyjovské údolí podél řeky Křinice plné fenomenálních
skalních útvarů, které je možné projít doslova křížem krážem, či
přírodní památka Tiské stěny v chráněné krajinné oblasti Labské
pískovce s jedinečným skalním městem, které je možné projít jak „po
zemi“, tak po vršku skal. České Švýcarsko nabízí kromě skal, i když
právě ty ho řadí na první příčky v návštěvnosti a významu na
mezinárodní úrovni, například golfové hřiště v Janově, nespočet
pěších tras a cyklotras. Více informací naleznete na www.ceskesvycarsko.cz.
České středohoří
České středohoří je území přibližně třikrát větší než
České Švýcarsko. Tvoří ho stejnojmenná chráněná krajinná oblast
s dominantními městskými centry, jakými jsou Litoměřice, Roudnice nad
Labem, Terezín a částečně také Ústí nad Labem. Dokonce sem zasahuje
i malá část chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Přírodní krásy
Českého středohoří dokázal ocenit dokonce slavný německý cestovatel
Alexander von Humboldt, který označil výhled z Milešovky (největrnější
místo v Česku) za nejkrásnější na světě! Unikátní scenérii řeky
Labe vstupující do Českého středohoří, Portu Bohemicu, můžete obdivovat
v kterémkoliv ročním období. Řeka zarytá ve svém zvlněném prostředí,
tvořící nádherné krajinné obrazy, je raritou, kterou se nemůže pochlubit
jen tak někdo. Tyto obrazy zachycovali významní malíři, například Ernst
Gustav Doerel, a zachycují je i současní umělci a fotografové, jako
například Pavel Bergr, který se narodil přímo na hradě Střekově
v Ústí nad Labem. Kromě přírodních krás stojí za návštěvu třeba
romantický výletní zámeček Větruše s nádherným výhledem na město a
hornaté okolí. Více informací naleznete na www.ceskestredohori.cz.
Krušné hory
Nejhornatější částí kraje je souvislý pás, který je součástí
celého pohraničního horstva severozápadních Čech. Nejvýše položené
místo se nachází na Klínovci, ale jeho vrchol (1244 m n. m.) leží už
v sousedním Karlovarském kraji. Proto se jako nejvyšší vrchol uvádí
Macecha (1113 m n. m.) v okrese Chomutov. Krušné hory nabízejí řadu
možností jak trávit volný čas. Jsou protkány stovkami kilometrů jak
pěších tras, tak cyklotras, v zimě se nabízí Krušnohorská bílá stopa
jakožto královna běžeckých stop, řada skiareálů pro sjezdové
lyžování a snowboardy s kompletními službami. Krušné hory mají svůj
název odvozený od slova „krušit“, což bylo spjato s hornickou
činností a úpravou rudy. Nejde tedy o krušné, smutné, těžké a
ztrápené hory. Přesvědčit se o tom můžete například výletem do
Krupky, kde se kromě návštěvy štoly Svatý Martin můžete nechat vyvézt
na Komáří Vížku nejdelší sedačkovou lanovkou v Česku, návštěvou
Podkrušnohorského zooparku v Chomutově a ZOO v Děčíně a Ústí nad
Labem. V Mostě na vás čeká několik „dromů“: autodrom, hipodrom,
aquadrom. Patříte-li mezi milovníky golfu, v Krušných horách určitě
navštivte golfové areály v Teplicích, Dubí, Mostě, či Libouchci.
Dalším fenoménem Krušných hor je lázeňství, které zde má dlouholetou
tradici. Kromě evropsky proslulých Teplic můžeme jmenovat Mšené Lázně,
dále Dubí nebo Bílinu, známou svou kyselkou.
Dolní Poohří
Dolní tok řeky Ohře je naprosto jedinečnou lokalitou kraje. Jsou zde
vedle sebe hned tři nádherná královská města: Kadaň, Žatec a Louny.
Společným jmenovatelem celé oblasti je chmel. Místní raritou je Chrám
chmele a piva v Žatci (www.chchp.cz). Toto
označení v sobě skrývá rozsáhlý areál věnovaný všemu, co se týká
piva. Žatec je místem, kde se natáčelo více než sto českých
i zahraničních filmů a reklam a chmelařské budovy v Žatci jsou
kandidátem na zápis do seznamu UNESCO. Nádherné historické jádro má
město Kadaň, která se může pochlubit třeba hradem, františkánským
klášterem, křížovou cestou, věží historické radnice na centrálním
Mírovém náměstí, kostelem Povýšení sv. Kříže, barbakanem
(předbraní) Žatecké brány z roku 1458. Kadaň má dokonce na svém
náměstí nejužší ulici v Česku, a to tzv. Katovu uličku, která
v nejužším místě měří 66,1 cm. Louny, perla na řece Ohři, nabízí
z místních zajímavostí muzeum se stálou expozicí dějin husitství a
tematické výstavy, které se obměňují. Dominantou města je chrám sv.
Mikuláše, chlouba české gotiky. Za zmínku stojí Žatecká brána z roku
1500 či Galerie Benedikta Rejta. Zajímavostí je Březno u Loun, kde se
nachází areál skanzenu rekonstruovaných pravěkých a raně středověkých
staveb. Na rozdíl od jiných skanzenů v Evropě jsou zde sídlištní objekty
postavené přibližně na půdorysech objevených při výzkumu této
archeologické lokality.
Ústecký kraj jsme loni rozčlenili na dílčí turistické destinace České Švýcarsko, České středohoří, Krušné hory a Dolní Poohří, které souhrnně prezentujeme jako „Bránu do Čech“. Řídíme je prostřednictvím destinačních agentur, které spoluzakládáme nebo podporujeme. Jsem toho názoru, že obce a města by samy cestovní ruch řídit neměly, ale že by při jeho usměrňování měly spolupracovat s oborovými a zájmovými asociacemi a především s místními podnikateli. Co se týče řízení cestovního ruchu municipalitami, kontinuita této činnosti nezřídka končí s jejich volebním obdobím. Jednou se tak podporuje cykloturistika, za čtyři roky hokej apod., čímž trpí dlouhodobá koncepční podpora rozvoje aktivit cestovního ruchu.
S radním pro cestovní ruch Ústeckého kraje Bc. Radkem Vonkou
se potkáváme 24. března 2011 v Litoměřicích, kde zahajoval
celorepublikovou konferenci o regionálním cestovním ruchu „Stop and
Stay“.
Pane radní, Ústecký kraj má v české mytologii prvořadé
postavení. Rovněž i co se týká architektonických, historicky kulturních
a přírodních atraktivit. Ve vašem kraji se nacházelo nejvyšší místo
naší, v roce 1938 zradou Velké Británie a Francie územně okleštěné
vlasti, hora Milešovka, a dosud i nejnižší, tam, kde Bílá řeka – Labe
naši zemi opouští. Díky úrodné sopečné krajině jste nazýváni Zahradou
Čech. Bohužel, vidění Ústeckého kraje je dosud v myslích některých
lidí pokřiveno epochou, která se k životnímu prostředí chovala víc než
surově.
Ano, za minulého režimu jsme byli územím, kde se především těžilo
hnědé uhlí, vyráběla elektřina a dominoval chemický průmysl. Po r.
1989 zde došlo k restrukturalizaci a odsíření elektráren a v souvislosti
s tím i k radikálnímu ozdravění krajiny, a to přesto, že se zde stále
vyrábí přes šedesát procent české elektrické energie. Dá se říci, že
jsme krajem rozporů, který má na straně jedné provozované, tj.
nezrekultivované, povrchové uhelné doly, na druhé takové perly jako České
Švýcarsko, kde startoval turismus na území Rakouska-Uherska. Dalšími
turistickými destinacemi, na něž jsme loni rozčlenili náš kraj a které
souhrnně prezentujeme jako „Bránu do Čech“, jsou České středohoří,
Krušné hory a Dolní Poohří. Brána do Čech je i názvem internetového
portálu, který byl vyhlášen „Nejlepším turistickým portálem roku
2010 v České republice“. Je unikátní i tím, že jeho prostřednictvím
lze sdílet zážitky, vyjadřovat názory na turistická místa, trasy a akce.
V této době pracujeme na jeho anglické a německé verzi. Portál prezentuje
na půldruhého tisíce cílů. Na základě zadání kritérií, které by
mělo hledané místo splňovat, se vám na www.branadocech.cz dostane relevantní
nabídky. Zadávací kritéria pamatují i na hendikepované imobilní turisty.
Součástí nabídky je i vyhledávač významných akcí, které se budou na
území našeho kraje konat.
V úbočích svahů Kamenné hůrky v 785 m n. m. v Krušných
horách severně od Chomutova pramení řeka Bílina. Její povodí čítá
úctyhodných 1071 km2. Bystře spěchá mezi Krušnými horami a Českým
středohořím loukami s břehovými porosty pod starodávnými kamennými
mosty obcí a městeček. V šestém vydání Všudybylu 2009, v reportáži
ze splutí této řeky, v souvislosti s návštěvou pomníku
připomínajícího mýtický příchod Libušiných poslů do Stadic, píši,
že se k němu dá nejen doplout lodí po Bílině, ale že pro „kolouše“
a turisty do Stadic vede jak železnice a silnice, tak cyklotrasy. A končím
konstatováním, že jen málokoho tam vede národní hrdost (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Po řece
Bílině za Přemyslem Oráčem“).
Máte pravdu, uvědomil jsem si to předloni. Ústecký kraj má na svém
území nejen pomník Přemysla Oráče, ale i Říp a slavný dub v Peruci,
kde se odehrál nejstarší u nás písemně zaznamenaný milostný
příběh – Oldřicha a Boženy. Na těchto třech místech spojených
s českou státností jsme postavili projekt: „Vydejte se po stopách Praotce
Čecha aneb Staré pověsti české v Ústeckém kraji“, viz www.praoteccech.cz. K těmto třem
turistickým cílům jsme připojili ještě dalších cca pětadvacet na
Litoměřicku, Ústecku a Teplicku. Projekt má výtvarně nápaditou tvář
tak, aby oslovil děti, kterým rodiny zpravidla podřizují trasy svých
výletů. Jsme přesvědčeni, že místa spjatá s mytickým příchodem
Praotce Čecha nebo povoláním Přemysla Oráče na Vyšehrad se významně
dotýkají české státnosti a státu, který v obdobných hranicích trvá
až dodnes. Poznávání těchto míst se vyplatí i z hlediska budoucnosti
naší země, neboť u dětí probouzí hrdost na svoji vlast.
Coby žák Vojenské hudební školy jsem čtyři roky žil
v Roudnickém zámku. V té době, v sedmdesátých letech minulého
století, v jeho sklepech byly z jedné strany sudy s vínem a z druhé
s pivem. Pivo už se v Roudnici nad Labem nevyrábí, zato tam dodnes zrají
vína, která tradičně nacházejí uplatnění při státních návštěvách
na Pražském hradě.
Promiňte, ačkoliv jsme krajem ušlechtilých vín, začnu pivem a žateckým
chmelem, který je světově proslulou komoditou. Na Žatecku se pěstuje víc
než osm set let. To se odrazilo na krajině, rázu města i na lidech, kteří
zde kdy žili a žijí. Takto výrazným způsobem se chmel a pivo totiž
potkávají na jediném místě na světě, a to právě u nás. Tento fenomén
způsobil, že se v centru Žatce nachází soubor objektů bývalých
sušáren a balíren chmele, v nichž byl díky podpoře Evropské unie
zbudován a loni otevřen Chrám chmele a piva, který určitě stojí za
návštěvu. Nevídaný je chrámový pivní maják s orlojem, z něhož je
ojedinělý výhled do okolí. A teď k našemu vínu. Každý, kdo se
podívá na vinařskou mapu České republiky, uvidí, že spoustu vinařských
oblastí máme na jižní Moravě, ale ta naše litoměřická a ústecká
oblast, těžící z půd sopečné krajiny, je z nich zdaleka
největší – Roudnice, Žernoseky, Chrámce, Mělník atd. Ano daří se tu
produkovat i vysoce kvalitní vína, a tak když jedu na zahraniční cesty,
vždycky s sebou, coby prezent, spolu s publikací o Národním parku České
Švýcarsko, vezu naše vynikající vína.
O Teplicích, coby lázeňském městě, jsem poprvé slyšel od
rodičů, kteří se tam brali v Červeném kostele a bydleli v ulici
U vlastního krbu. Jsou rodným městem mé sestry. Táta tam pracoval jako
konstruktér v Ignisu a maminka dojížděla učit do Litvínova.
Teplice jsou bezkonkurenčně nejstaršími léčebnými lázněmi na území
České republiky. Léčivé prameny tu byly uctívány již v pravěku.
Následně pak Kelty a antickými Římany. Teplice, díky uzdravujícím
účinkům a mezinárodní prestiži, byly nazývány Salonem Evropy, kde se
scházeli a léčili panovníci, diplomaté i slavní umělci. Jsem rád, že
provozovatel tamních léčebných lázní, společnost Lázně Teplice
v Čechách, a.s., v této tradici úspěšně pokračuje špičkovými
službami i v nastávající 857. lázeňské sezoně.
Místo, kde se poslední dobou v Ústeckém kraji vyskytuji
nejčastěji, kromě hřebenových partií Krušných hor, je Bořeň, strmící
nad městem Bílinou. Jsou tam parádní, úžasně rozmanité lezecké cesty.
Včetně několikadélkových v severní stěně. Ostatně od dob, kdy jsem
bydlel a pracoval v Litvínově, jsem dodnes členem Horolezeckého oddílu
Lokomotiva Teplice, který pečuje o Tiské stěny. Váš kraj ale oplývá
i dalšími lezeckými lokalitami.
Začal bych nelezeckou památnou horou Říp. Říp je stolová hora. Ještě
někdy před dvě stě lety nebyl zalesněn. Vypadal podstatně jinak, než jak
jej známe dnes. Bořeň, to je rovněž mystická hora. Asi každého, kdo kol
ní projíždí, dokáže zaujmout. Z ní to její kouzlo ztuhlých pramenů
magmatu přímo vyzařuje. Oblast Tiských stěn, Labských pískovců a
Českého Švýcarska, to je asi to nejlepší, co tady máme. Jsem rád, že se
zúročuje práce, kterou jsme tam odvedli. Připomenu ocenění, které nám
dala Evropská komise: „Evropská excelentní destinace“. Za pár dolarů se
nám podařilo nominovat Pravčickou bránu do soutěže Sedm novodobých divů
světa, a dostali jsme se až do semifinále. Díky tomu jsme pak zdarma
dosáhli zveřejnění mraků reportáží, článků a televizních vstupů.
V roce 2009 v Praze došlo k dvaceti až třicetiprocentnímu poklesu
návštěvnosti, kdežto my na elektronických turniketech v národním
parku České Švýcarsko zaznamenali dvacetiprocentní nárůst. Takže je
zřejmé, že i turismus je o řízeném marketingu, a kdo to v České
republice nepochopil, bude čím dál víc pozadu.