Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Během pěti let osmdesát miliard korun investic

S primátorem Ostravy Petrem Kajnarem se potkáváme 23. října 2008 při slavnostním otevření hotelu Park Inn Ostrava, který je součástí administrativního komplexu Orchard na Hornopolní ulici v Moravské Ostravě.
To, co předvedla irská developerská společnost Red Group, provozovatel komplexu Orchard, je unikátní. Pozemky koupili od soukromníka již s inženýrskými sítěmi a na město Ostravu neměli žádné požadavky. Postavili a nás pozvali až na dnešní zahájení. Red Group jako investor komplexu kancelářských prostor a hotelu je něčím, co je možná v Praze samozřejmostí. Pro Ostravu jsou ale přelomovou záležitostí. Dostat k nám před pěti lety investora? To bylo velmi složité. Dnes se investoři o Ostravu intenzivně zajímají. Nedávno jsme např. prodávali několik tisíc čtverečních metrů pozemků na Seidlerově nábřeží na výstavbu. A cena? Z odhadní dva tisíce korun vystoupala na téměř dvacet tisíc korun za metr čtvereční.

Mým prvním zaměstnavatelem byla Posádková hudba Olomouc, a protože Ostrava spadala do jejího rajonu, jezdili jsme sem hrávat. V oněch sedmdesátých letech minulého století byla městem nadstandardně vydělávajících lidí. Po revoluci, coby oběť restrukturalizace, kdy Československo nejenže vyklidilo atlasy světa, ale jeho firmy direktivně svá tradiční odbytiště, se dostala téměř na dno. Dnes je v pozici hospo­dářsky nejdynamičtěji se rozvíjející krajské metropole.
Ostrava skutečně prožila bolestný útlum. V devadesátých letech tu zavřeli poslední uhelný důl jako nerentabilní. Produkce železa z původních dvanácti milionů tun spadla na jednotky milionů tun. Hutní a strojírenské podniky propustily obrovská množství lidí. Nezaměstnanost na přelomu milénií vylétla na dvacet procent. Sice přicházeli investoři a říkali, že se jim u nás líbí, protože Ostrava byla infrastrukturou (od divadel po pozemní komunikace, vysoké školy atd.) dimenzována na milion obyvatel. Jenže když se zeptali, co jim můžeme nabídnout, byly jim nabízeny kancelářské prostory ze sedmdesátých let. Oni se však během pár měsíců chtěli nastěhovat do moderních prostor. Nic takového tady nebylo. A tak do Ostravy nešli a o Ostravu neměli zájem ani developeři, protože nevěřili, že by k nám nějaký investor chtěl přijít. Takže na městě Ostravě bylo, aby toto zhroucení trhu prolomilo. V roce 2004 jsme začali nabízet průmyslové plochy. První moderní objekt Ostrava vytvořila v Porubě ve Vědeckotechno­logickém parku Vysoké školy báňské. Byl obsazen ještě před dokončením. Podařilo se nastartovat příliv investorů a pozemky začaly získávat na bonitě. Velmi nám v tom pomohl vstup do Evropské unie. Během pěti let se do kraje podařilo dostat zhruba osmdesát miliard korun investic.

Co se turistické atraktivity týče, není Ostrava na české poměry žádnou popelkou. Pokud pominu business travel iniciovaný hospodářským boomem, pak i tím, že se na území Ostravy odehrává řada prestižních sportovních a kulturních událostí. Takže, pane primátore, co Ostrava a cestovní ruch?
Na přelomu osmdesátých devadesátých let jsem se dostal do politiky jako odpůrce minulého režimu a velmi záhy jsem z ní odešel. Po několika letech jsem se vrátil, protože mi připadalo, že se podceňuje úloha městské samosprávy při vytváření předpokladů, aby do ní přicházely peníze. Finanční zdroje bývají vždy omezené, a Ostrava potřebuje s jejich minimem dosáhnout maxima. V době, kdy jsem stál před úkolem jak to řešit, nebylo odvětví cestovního ruchu tou první volbou. Ostrava totiž už od dob rakouského mocnářství patřila k průmyslově nejrozvinutějším metropolím Evropy a světa. Toto její po staletí výsadní postavení se nemohlo neodrazit na lidských zdrojích, a u řady Ostravanů už je asi i geneticky zakódované. Průmyslová tradice tak na jedné straně odcházela, ale na druhé byla dostatečně silná, aby se rozvinula na podobných principech v jiných oborech nebo se na ni navázalo. Proto jsme se zaměřili na investory, kteří byli průmysloví, chtěli spolupracovat s Technickou univerzitou Ostrava a byli s to využívat lidských zdrojů, které byly zvyklé v průmyslu pracovat.

Což se projevilo výrazným hospodářským oživením Ostravska včetně návratu zdejších firem na tradiční trhy.
Cestovní ruch nemohl být tím, na co se z počátku soustřeďovala naše pozornost. Paretovo pravidlo říká, že s dvaceti procenty zdrojů se dá dosáhnout osmdesátiprocen­tního efektu. A potom, na těch zbylých dvacet procent efektu potřebuji zbývajících osmdesát procent zdrojů. Dnes už ale začíná doba, kdy je třeba se věnovat rozvoji dalších hospodářských odvětví, která v Ostravě nejdou nastartovat ze dne na den, a tudíž nemohou držet krok s jejím průmyslovým boomem. Mezi ně patří i podpora dalších aktivit domácího a zahraničního obchodu, jejichž významnou součástí cestovní ruch je. Ačkoliv toto odvětví není tak náročné na suroviny a energie jako těžký průmysl a strojírenství, ale hlavně na lidské zdroje (neboť dominantně obchoduje se službami a zážitky), jsou produkty cestovního ruchu ještě víc než snad jakékoliv jiné nabízené zboží závislé na pověsti země a místa původu. No a co si budeme povídat. Budování image Ostravy a jejího mezinárodního renomé v podmínkách Česka je daleko těžší než realizace průmyslových zón. V tuto chvíli ale nastává doba, ve které by se Moravskoslezský kraj i statutární město Ostrava měly na cestovní ruch o trochu více soustředit, a podpořit tím rozvoj obchodních a na ně navazujících aktivit na svém území. Základem ale je, aby se turisté, tito zpravidla za obyčejné věci neobyčejně utrácející spotřebitelé z jiných zemí a míst, vůbec dozvěděli, že existujeme. Aby je pověst Ostravy nejenže neodrazovala, ale aby zatoužili nás navštívit a strávit v Ostravě pár dní. Já v tomhle městě žiji dlouho. A byť mi řada věcí nepřipadá až tak atraktivních, připouštím, že to, co nám připadá všední, může být pro řadu turistů zajímavé. Navíc má Ostrava na svém území škálu unikátních technických památek, z nichž řada na své využití teprve čeká, kam zatím nemůžeme nikoho pustit. Nicméně v rámci projektu „Programové balíčky města Ostravy aneb Objevujte Ostravu aktivně, dobrodružně, tradičně i netradičně“, který je spolufinancován Evropskou unií a Moravskoslezským krajem, už nyní nabízíme řadu atraktivních programů a zážitků. Jsou určeny turistům – návštěvníkům Ostravy, jejím stálým obyvatelům, firemní klientele i zájmovým skupinám. Z pestré palety si může vybrat téměř každý. Milovníci historie, kultury, relaxace, hudby, příznivci aktivit v přírodě, sportu nebo dobré gastronomie aj.

Zmínil jste gastronomii, která je hlavním tématem tohoto vydání Všudybylu. A protože mi chutná Ostravar, rád bych zavedl řeč na pivovar, jenž ve svém názvu nese jméno vašeho města.
Rád bych začal tím, že jsem pracoval v Ostravských vodárnách. Ostrava je vodou zásobovaná z několika stran. Z Jeseníků, z Nové Vsi a z Beskyd a ještě má svůj vlastní strategický zdroj. Ve vodovodní síti se tyto vody různých vlastností přetlačují podle toho, jak velký zrovna je v té které části města odběr, a pivovar, který se nachází někde zhruba uprostřed vodovodní sítě, s tím míval problémy. Do doby, než začal disponovat vlastní špičkovou úpravnou vody, jsme neustále řešili kvalitu vody. Kvalita piva totiž velice závisí právě na ní. Podle toho, jak je dnes Ostravar stabilně dobrý, mohu s potěšením konstatovat, že tento zádrhel vyřešili. Prostě jsou šikovní a zvládli to. Jsem rád, že mne zvou na slavnosti piva, na které se jako ostravský patriot vždycky těším. Bohužel, nějaká vyšší moc mi pak zpravidla zabrání je navštívit, ale věřím, že těch příštích se zúčastním.