Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
S primátorem Ostravy Petrem Kajnarem se potkáváme 23. října
2008 při slavnostním otevření hotelu Park Inn Ostrava, který je
součástí administrativního komplexu Orchard na Hornopolní ulici
v Moravské Ostravě.
To, co předvedla irská developerská společnost Red Group, provozovatel
komplexu Orchard, je unikátní. Pozemky koupili od soukromníka již
s inženýrskými sítěmi a na město Ostravu neměli žádné požadavky.
Postavili a nás pozvali až na dnešní zahájení. Red Group jako investor
komplexu kancelářských prostor a hotelu je něčím, co je možná v Praze
samozřejmostí. Pro Ostravu jsou ale přelomovou záležitostí. Dostat k nám
před pěti lety investora? To bylo velmi složité. Dnes se investoři
o Ostravu intenzivně zajímají. Nedávno jsme např. prodávali několik
tisíc čtverečních metrů pozemků na Seidlerově nábřeží na výstavbu.
A cena? Z odhadní dva tisíce korun vystoupala na téměř dvacet tisíc
korun za metr čtvereční.
Mým prvním zaměstnavatelem byla Posádková hudba Olomouc, a
protože Ostrava spadala do jejího rajonu, jezdili jsme sem hrávat. V oněch
sedmdesátých letech minulého století byla městem nadstandardně
vydělávajících lidí. Po revoluci, coby oběť restrukturalizace, kdy
Československo nejenže vyklidilo atlasy světa, ale jeho firmy direktivně
svá tradiční odbytiště, se dostala téměř na dno. Dnes je
v pozici hospodářsky nejdynamičtěji se rozvíjející krajské
metropole.
Ostrava skutečně prožila bolestný útlum. V devadesátých letech tu
zavřeli poslední uhelný důl jako nerentabilní. Produkce železa
z původních dvanácti milionů tun spadla na jednotky milionů tun. Hutní a
strojírenské podniky propustily obrovská množství lidí. Nezaměstnanost na
přelomu milénií vylétla na dvacet procent. Sice přicházeli investoři a
říkali, že se jim u nás líbí, protože Ostrava byla infrastrukturou (od
divadel po pozemní komunikace, vysoké školy atd.) dimenzována na milion
obyvatel. Jenže když se zeptali, co jim můžeme nabídnout, byly jim
nabízeny kancelářské prostory ze sedmdesátých let. Oni se však během
pár měsíců chtěli nastěhovat do moderních prostor. Nic takového tady
nebylo. A tak do Ostravy nešli a o Ostravu neměli zájem ani developeři,
protože nevěřili, že by k nám nějaký investor chtěl přijít. Takže na
městě Ostravě bylo, aby toto zhroucení trhu prolomilo. V roce 2004 jsme
začali nabízet průmyslové plochy. První moderní objekt Ostrava vytvořila
v Porubě ve Vědeckotechnologickém parku Vysoké školy báňské. Byl
obsazen ještě před dokončením. Podařilo se nastartovat příliv investorů
a pozemky začaly získávat na bonitě. Velmi nám v tom pomohl vstup do
Evropské unie. Během pěti let se do kraje podařilo dostat zhruba osmdesát
miliard korun investic.
Co se turistické atraktivity týče, není Ostrava na české
poměry žádnou popelkou. Pokud pominu business travel iniciovaný
hospodářským boomem, pak i tím, že se na území Ostravy odehrává řada
prestižních sportovních a kulturních událostí. Takže, pane primátore, co
Ostrava a cestovní ruch?
Na přelomu osmdesátých devadesátých let jsem se dostal do politiky jako
odpůrce minulého režimu a velmi záhy jsem z ní odešel. Po několika
letech jsem se vrátil, protože mi připadalo, že se podceňuje úloha
městské samosprávy při vytváření předpokladů, aby do ní přicházely
peníze. Finanční zdroje bývají vždy omezené, a Ostrava potřebuje
s jejich minimem dosáhnout maxima. V době, kdy jsem stál před úkolem jak
to řešit, nebylo odvětví cestovního ruchu tou první volbou. Ostrava totiž
už od dob rakouského mocnářství patřila k průmyslově
nejrozvinutějším metropolím Evropy a světa. Toto její po staletí
výsadní postavení se nemohlo neodrazit na lidských zdrojích, a u řady
Ostravanů už je asi i geneticky zakódované. Průmyslová tradice tak na
jedné straně odcházela, ale na druhé byla dostatečně silná, aby se
rozvinula na podobných principech v jiných oborech nebo se na ni navázalo.
Proto jsme se zaměřili na investory, kteří byli průmysloví, chtěli
spolupracovat s Technickou univerzitou Ostrava a byli s to využívat
lidských zdrojů, které byly zvyklé v průmyslu pracovat.
Což se projevilo výrazným hospodářským oživením Ostravska
včetně návratu zdejších firem na tradiční trhy.
Cestovní ruch nemohl být tím, na co se z počátku soustřeďovala naše
pozornost. Paretovo pravidlo říká, že s dvaceti procenty zdrojů se dá
dosáhnout osmdesátiprocentního efektu. A potom, na těch zbylých dvacet
procent efektu potřebuji zbývajících osmdesát procent zdrojů. Dnes už ale
začíná doba, kdy je třeba se věnovat rozvoji dalších hospodářských
odvětví, která v Ostravě nejdou nastartovat ze dne na den, a tudíž
nemohou držet krok s jejím průmyslovým boomem. Mezi ně patří i podpora
dalších aktivit domácího a zahraničního obchodu, jejichž významnou
součástí cestovní ruch je. Ačkoliv toto odvětví není tak náročné na
suroviny a energie jako těžký průmysl a strojírenství, ale hlavně na
lidské zdroje (neboť dominantně obchoduje se službami a zážitky), jsou
produkty cestovního ruchu ještě víc než snad jakékoliv jiné nabízené
zboží závislé na pověsti země a místa původu. No a co si budeme
povídat. Budování image Ostravy a jejího mezinárodního renomé
v podmínkách Česka je daleko těžší než realizace průmyslových zón.
V tuto chvíli ale nastává doba, ve které by se Moravskoslezský kraj
i statutární město Ostrava měly na cestovní ruch o trochu více
soustředit, a podpořit tím rozvoj obchodních a na ně navazujících aktivit
na svém území. Základem ale je, aby se turisté, tito zpravidla za
obyčejné věci neobyčejně utrácející spotřebitelé z jiných zemí a
míst, vůbec dozvěděli, že existujeme. Aby je pověst Ostravy nejenže
neodrazovala, ale aby zatoužili nás navštívit a strávit v Ostravě pár
dní. Já v tomhle městě žiji dlouho. A byť mi řada věcí nepřipadá
až tak atraktivních, připouštím, že to, co nám připadá všední, může
být pro řadu turistů zajímavé. Navíc má Ostrava na svém území škálu
unikátních technických památek, z nichž řada na své využití teprve
čeká, kam zatím nemůžeme nikoho pustit. Nicméně v rámci projektu
„Programové balíčky města Ostravy aneb Objevujte Ostravu aktivně,
dobrodružně, tradičně i netradičně“, který je spolufinancován
Evropskou unií a Moravskoslezským krajem, už nyní nabízíme řadu
atraktivních programů a zážitků. Jsou určeny turistům –
návštěvníkům Ostravy, jejím stálým obyvatelům, firemní klientele
i zájmovým skupinám. Z pestré palety si může vybrat téměř každý.
Milovníci historie, kultury, relaxace, hudby, příznivci aktivit
v přírodě, sportu nebo dobré gastronomie aj.
Zmínil jste gastronomii, která je hlavním tématem tohoto
vydání Všudybylu. A protože mi chutná Ostravar, rád bych zavedl řeč na
pivovar, jenž ve svém názvu nese jméno vašeho města.
Rád bych začal tím, že jsem pracoval v Ostravských vodárnách. Ostrava je
vodou zásobovaná z několika stran. Z Jeseníků, z Nové Vsi a z Beskyd a
ještě má svůj vlastní strategický zdroj. Ve vodovodní síti se tyto vody
různých vlastností přetlačují podle toho, jak velký zrovna je v té
které části města odběr, a pivovar, který se nachází někde zhruba
uprostřed vodovodní sítě, s tím míval problémy. Do doby, než začal
disponovat vlastní špičkovou úpravnou vody, jsme neustále řešili kvalitu
vody. Kvalita piva totiž velice závisí právě na ní. Podle toho, jak je
dnes Ostravar stabilně dobrý, mohu s potěšením konstatovat, že tento
zádrhel vyřešili. Prostě jsou šikovní a zvládli to. Jsem rád, že mne
zvou na slavnosti piva, na které se jako ostravský patriot vždycky těším.
Bohužel, nějaká vyšší moc mi pak zpravidla zabrání je navštívit, ale
věřím, že těch příštích se zúčastním.