50 let Pražské informační služby

První vydání Všudybylu 2008 vychází v době, kdy je Pražské informační službě 50 let. To mi bylo záminkou oslovit jejího ředitele Ing. Václava Novotného. Pane řediteli, každoročně jsou vyhlašovány nejobdivovanější firmy České republiky. Pokud by se dělala obdobná anketa mezi metropolitními evropskými informačními středisky, figurovala by Pražská informační služba mezi nejvýše postavenými.
Takže k jubileu. V srpnu 1957 Rada Národního výboru hl.m. Prahy rozhodla o založení Pražské informační služby a 1. ledna 1958 byl zahájen její provoz. Padesáté výročí oslavujeme v úzké koordinaci s daleko věkovitějším jubilantem, s Klubem českých turistů, s nímž se vzájemně prolínáme svými aktivitami. Pokud jde o to, v jaké kondici Pražská informační služba do jubilejního roku vstupuje, mohu s vámi souhlasit, že ve velmi dobré. Jak si lidé ve Všudybylu, jako v prvním periodiku odvětví cestovního ruchu, mohli přečíst, v listopadu 2007 jsme dělali v Praze konferenci asociace turistických organizací sto padesáti evropských měst – European Cities Marketing. Jejím tématem byla turistická informační střediska. Zprvu mne překvapilo, proč si Berlín, Madrid, Londýn, Paříž, Vídeň, Řím a další města takových dimenzí zvolila zrovna tohle téma. Byl jsem totiž přesvědčen, že poskytování informací turistům a fungování svých informačních středisek už mají dávno usazené. Je ale fakt, že turistická informační střediska, a nejenom ta zřizovaná těmito metropolemi, se v novém prostředí, diktovaném strmým rozvojem informatiky a informačních technologií, chtíc nechtíc musí chovat jinak než dřív. Nejenom v Praze, ale všude v evropských městech totiž dominují individuální turisté. Ta tendence je generální a stále mohutní. Městský cestovní ruch nebude, až na výjimky, turismem organizovaných skupin. A právě individuální turisté jsou ti, kdo potřebují městská informační střediska, aby se zorientovali, co je vůbec v nabídce měst relevantní. Samozřejmě, všichni žijeme v informační společnosti, čímž míním zejména fenomén internetu. Individuální turisté přijíždějí dobře vybaveni informacemi. Ale jejich obsah často bývá tendenční a kvalita rozporuplná. A jakkoliv to může vyznít mentorsky, právě městy garantovaná informační střediska našeho typu jsou tu od toho, aby turistické informace uváděla na pravou míru, protože internet je svobodnou zónou, v níž si může téměř každý hlásat téměř cokoliv.

Na pražské konferenci asociace European Cities Marketing mj. zaznělo, že se městský cestovní ruch přerodil v něco, čemu říkáte „city breaky“, kdy návštěvníci ve městech pobývají v průměru zhruba tři dny.
No ale u nás v Praze jsou ze všech evropských měst téměř nejdéle, takže více než tři dny! Ve většině ostatních metropolí turisté pobývají kratší dobu. A i za ony tři dny navštívená města zkrátka nemohou zkonzumovat celá, protože ta mají příliš velkou a pestrou nabídku turistických cílů a atraktivit. Takže byť my členové European Cities Marketing máme ve svých zřizovacích listinách zakotveno být neutrální v přístupu k informacím, ať chceme nebo nechceme, nezbývá nám, než turistům předestřít nějaký program, který jim umožní ony tři dny strávit efektivně. Tj. uchýlit se k nějakému doporučení. To je velký posun v chápání městských informačních středisek oproti tomu, jak byly vnímány ještě před pár lety.

Mezinárodní konference European Cities Marketing mj. byla událostí, na níž jste mohli konfrontovat svoji činnost, vývojové trendy atp.
Také že jsme je všichni vzájemně konfrontovali. Takže postavení Pražské informační služby v celoevropském kontextu teď máme ověřeno empiricky a v číslech. Už víme, že Praha má procentuálně nejrychlejší růst příjezdů a přenocování za posledních deset let ze všech evropských měst. Že má jednu z nejdelších průměrných dob pobytu a nejvíce opakovaných turistů.

No ale v různých i v tzv. seriózních a veřejnoprávních hromadných sdělovacích prostředcích (podle toho, kde má kdo kamarády, aby v nich bezplatně prezentoval svoji firmu) jest nám čísti či poslouchati hlášky typu: „Cestovní kanceláře hlásí, turisté se nevracejí!“
To je prosím nesmysl! Turisté se vracejí do Prahy v míře třiatřicet procent. Ale to jsme věděli už před konferencí. Jenom jsme nevěděli, jestli je to v porovnání s dalšími evropskými městy moc nebo málo. Teď, po listopadovém setkání v Kongresovém centru Praha a vzájemných konfrontacích příjezdových statistik, víme, že je to sakra hodně! Že ten, kdo hlásá takové nesmysly, jako že do Prahy přestávají jezdit turisté, je zcela „mimo mísu“! Turisté se do Prahy vracejí, a to tak, že v rámci Evropské unie vysoce nadstandardně.

Pane řediteli, kdo se podívá na stránky Českého statistického úřadu, může tam ale vidět, že Praha má v příjezdové turistice růst jen něco okolo pěti procent, že už to nejsou patnáctiprocentní nárůsty jako v letech záhy po pádu železné opony.
Ale i to je nadstandardně velký evropský růst a v absolutních číslech daleko větší objemy každoročních přírůstků turistů než v předchozích letech.

Nicméně pouze pětiprocentní růst cestovního ruchu v Praze je těmi, kdo šíří do světa poplašné zprávy, že se turisté do Prahy nevracejí, a poškozují české hospodářské zájmy (český průmysl cestovní ruchu je přece jen v drtivé míře zahraničním obchodem, v němž jde o zahraniční inkaso), vykládán jako krize.
Ale to není krize! To je logický vývoj všude v Evropě. Nikdo snad nemohl očekávat donekonečna dvouciferné meziroční nárůsty. Pětiprocentní růst je zdravý evropský nadstandard. Chápu ale, že incomingové cestovní agentury mohou být frustrovány tím, že prudce ubývá organizovaných turistů ve prospěch individuálů.

Novou zkušeností Prahy je i to, že se dostává na pozice standardních západoevropských metropolí, v nichž je průměrná šedesátiprocentní vytíženost hotelových kapacit normálním stavem. A novým poznatkem investorů (pro něž je šíření poplašných zpráv typu: „turisté se nevracejí“ „přiléváním oleje do ohně“) pak je, že výstavba hotelů v Praze – růst její ubytovací kapacity – je dynamičtější než příliv dalších turistů.
V současné době je asi hlavní problém investorů a provozovatelů zařízení hotelového typu v tom, že ubytovací kapacita Prahy opravdu roste vyšším tempem než (byť v rámci Evropské unie nadstandardně) pražský turismus. Má-li se tento rozpor vyřešit jinak než krachy hotelů (to teprve bude krize!), tak musí město začít podporovat kampaně a akce lákající turisty do Prahy v mimosezonních obdobích. Granty se musí nutně soustředit na listopady a únory. Na masopusty, které v Praze nemáme. Zkrátka oživit mimosezonní období. Tam lze generovat další návštěvnost a dosíci rovnoměrnější, tedy vyšší obsazenosti hotelů, a tedy i návratnosti investic do infrastruktury cestovního ruchu. A to je velký úkol pro Prahu jako takovou.

Jak jsem uvedl náš rozhovor, pokud by se dělala anketa o úspěšnosti mezi evropskými metropolitními informačními středisky, figurovala by v mezinárodním kontextu mezi nejvýše vyhlašovanými Pražská informační služba.
Jedna z podstatných okolností je skutečnost, že Pražská informační služba sebe sama ufinancuje z 87 %. Před konferencí European Cities Marketing jsme neměli žádné srovnání, jestli je to moc nebo málo. Po konferenci už to víme. Je to takřka nejvíc v Evropě! Takřka není k nalezení ekvivalentní organizace v jakémkoliv evropském městě, která by v tak vysoké míře byla schopna ufinancovat sebe sama, a v tak malé míře, ať už procentuálně nebo absolutně, zatěžovala městský rozpočet. To, co Pražská informační služba dělá, jsou z velké části nonprofitní činnosti. Sbíráme, zpracováváme informace, což stojí peníze, pak je zpřístupňujeme, z čehož ale nejsou tržby. Každá z organizací našeho typu v Evropě je tedy nějakým způsobem financována z veřejných prostředků. Ty objemy jsou ovšem nesrovnatelné. Do Pražské informační služby jde z veřejných prostředků asi tak dvacet milionů korun ročně. Do Wiener Tourism (s Vídní totiž býváme nejčastěji srovnáváni) jde každoročně dvacet milionů eur.

No, to je rozdíl!
Vídeň je asi extrémní případ. Nicméně do kterékoliv městské turistické informační služby kteréhokoliv evropského města jde z městského rozpočtu víc peněz jak v absolutním objemu, tak v procentech. A tak nás těší, že Pražská informační služba do padesátého roku existence vstupuje s tak vysokou mírou sebefinancování, že už deset let za sebou vždy vykazujeme zlepšené hospodářské výsledky. Čili konec konců ještě z oněch peněz městu něco vracíme, a to vše při srovnatelné kvalitě s obdobnými organizacemi v ostatních evropských městech. Pražská informační služba vygenerovala způsob financování, který je velmi funkční a nachází paralelu snad pouze v Dublinu. Provozujeme památkové objekty, které nám nikdo nepředal hotové. My jsme je zrekonstruovali, otevřeli pro veřejnost, vymysleli jim nosné programy a vygenerovali jejich návštěvnost jeden a čtvrt milionu lidí ročně.

Jeden a čtvrt milionu návštěvníků neméně hrdě figuruje i v případě Pražské zoologické zahrady.
Tak i my máme jeden a čtvrt milionu návštěvníků ročně na námi provozovaných památkových objektech.Vytvořili jsme je z nebytí. Většina námi provozovaných věží nebyla před patnácti lety otevřena pro veřejnost. A jsme na to hrdí! A takovéto informace naši zahraniční kolegové poslouchali s otevřenými ústy. Bylo to pro ně mimořádně inspirativní, tak jako zase pro nás mnoho z věcí, které říkali oni.

Pražská konference asociace European Cities Marketing ale prokázala, že vám jde i zajišťování akcí kongresové turistiky. V jejím závěru vaši zahraniční kolegové – účastníci konference – Pražskou informační službu ocenili dlouhotrvajícím potleskem vestoje.
To je věc, která se člověku v životě tak často nestane. Mně se stala poprvé. Oni to neudělali, protože se to sluší. Organizace konference byla excelentní. A samozřejmě se na ní podepsali jak kolegové z Pražské informační služby, tak spousta partnerů. Naprosto úžasný byl Lobkowitzký palác – Lobkowitz Travel Service. Naprosto úžasná byla Agentura Carolina. Perfektní to bylo v Holiday Inn Prague Congress Centre i v Pražském kongresovém centru. Cateringové společnosti Vyšehrad 2000 a Golem byly vynikající. Velká část zahraničních kolegů totiž v Praze byla před dvanácti lety, kdy jsme tu dělali podobnou konferenci, a ta také dopadla dobře. Ale tenkrát především díky obrovskému entuziasmu. U této, zatím poslední pražské konference, ale kolegové ocenili, jak ohromně se Praha zprofesionali­zovala. Jak služby, které tenkrát běžely, protože to člověk nějak zoufale vymodlil, teď fungovaly standardně profesionálně na vysoké úrovni. To pro ně bylo velké poznání, a my si toho máme být vědomi. Že ne všichni jsme tady úžasní, ale že se v Česku rozšiřuje okruh servisních firem kongresové a incentivní turistiky, které jsou na světové úrovni.

www.pis.cz