Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Lázeňský hotel Silva v Mariánských Lázních zažil 27. července
odpoledne oslavu. Na třínedělní pobyt tam přijeli manželé Marianne a
Horst Schulzovi ze Spolkové republiky Německo. To by samo o sobě nebylo nic
zvláštního, kdyby to už nebyla jejich stá návštěva Mariánských
Lázní. Série příjezdů manželů Schulzových začala v roce
1964. V hotelu Silva ale bydlí poprvé. U slavnostně vyzdobeného
hotelového vchodu je květinami a šampaňským společně s nastoupeným
personálem přivítali majitel hotelu Ing. Miloš Veselý, ředitel hotelu
Robert Jahn a provozní Jana Bauerová.
Na mariánskolázeňské radnici se manželé Schulzovi zapsali do
pamětní knihy a obdrželi od města dárek. Poté na jejich počest jednatel
společnosti Regent pan Ing. Miloš Veselý ve svém hotelu Silva uspořádal
raut, kterého se zúčastnili i zástupci médií. Manželů Schulzových jsem
se tak mohla zeptat, co je příčinou jejich návratů do Mariánských
Lázní.
Krásné lesy, ve kterých se můžete procházet, aniž se zadýcháte.
Množství malých restaurací a kaváren, kam můžete zajít a posedět
u sklenky vína nebo něčeho jiného. Příjemní lidé. Příjemnější než
jinde. Krásná architektura a perfektní léčení. Přijíždíme si sem
odpočinout. Je tu klid a žádný stres.
Jak se podle vás změnily Mariánské Lázně od roku 1964?
Fantasticky. Všechno se tu mění, renovuje. Pokaždé, když přijedeme,
s radostí sledujeme, co jste zde zase zlepšili, postavili nebo opravili.
Jezdíme sem opravdu rádi. Za minulého režimu jsme měli problémy
s objížděním NDR. Jezdili jsme raději navíc 200 km, abychom nemuseli
přes jejich celnici. Na vašich hranicích byli celníci korektnější a
slušnější, takže nás od dalších návštěv neodradili. Jezdili jsme sem
zhruba třikrát do roka. Poprvé jsme bydleli v hotelu Corso. Potom až do
doby uzavření v Esplanade. Potom v Golfu a v Monty. Při poslední
návštěvě jsme se šli projít do Lunaparku a uviděli jsme nový hotel,
který nás zaujal. Zašli jsme na oběd a zjistili, že pana ředitele dobře
známe, a nejen jeho, ale i vedoucího střediska. Tím se pro nás stalo
prostředí hotelu domáckým. Poté, co nám pan ředitel ukázal pokoje a
balneoprovoz, bylo rozhodnuto, do kterého hotelu pojedeme příště. Teď jsme
tu na třítýdenní kúře a v září přijedeme s přáteli. Potom ještě
sami v říjnu a opět s přáteli na Vánoce a silvestra.