Jak jsme se plavili Centropou

V roce 2003 začaly příhraniční oblasti Česka, Maďarska, Rakouska a Slovenska – dvanáct měst a sousedící regiony – formovat nadnárodní region CENTROPE. Pro podporu jejich snah spustila Evropská unie podpůrný rozvojový projekt CENTROPE CAPACITY, jehož partnery jsou na české straně Jihomoravský kraj a statutární město Brno. Jeho tématy jsou Znalostní region, Lidský kapitál, Územní integrace a Kultura a turismus, a tak jsme se se Strašným Pájou domluvili, že 4. až 8. května podpoříme centropácký turismus a splujeme po Moravě do Dunaje. Ale 4. ani 5. května, ač byl tropický den, jsme nikam nejeli. Celou sobotu jsem „budoval kapitalismus“ – makal na Všudybylu. V neděli 6. května nad ránem v 04.47 se v pražské tramvaji číslo 9 konečně potkáváme a řešíme, co pojedeme. Na pražském Hlavním nádraží jsme rozhodli, že rekognoskaci Centropy začneme v Hodoníně. S těžkými loďáky, pádly a mapou Dunaje o pár hodin později procházíme ranním Hodonínem. U jezu nafukujeme výrobek na bázi gumopryže z nedaleké Břeclavi. Ale nikoli vhodný toliko ku létání, jako vzducholoď hraběte Zeppelina ve hře Divadla Járy Cimrmanna „Hospoda na mýtince“, ale pouze vzduchem loď. Poté jdeme na pivo do srubu PŘÍSTAVIŠTĚ „U JEZU“, a zároveň centra vodní turistiky Hodonín, kde nabízí plavby motorovými loďmi po Moravě a BAŤOVĚ KANÁLU. Příjemně stylové prostředí a perfektní obsluha. Vyplouváme posilněni Černou Horou, courajíce kanystr s pivem na špagátu za lodí. Lužní lesy jsou sice mimo „nové“ koryto Moravy, avšak i tak romantika. A hrozivé jezy! Všechny je přenášíme. Na vodě nikde nikdo. Zato kol kolem na regulačních hrázích davy koloušů. Jak po českém, tak po slovenském břehu vedou cyklostezky. Strašný Pája projevil svůj stkvělý postřeh, řka: „Podívej, z českého břehu Moravy se vznesl čáp a teď na slovenském přistává jako bocian. To je, co?! Kde jinde bys to mohl vidět?“ Co na tom, že jsme přes vysoké hráze neviděli, kde jsme. Na vzduchem plněné lodi se rozlévala pohoda. Noc jsme strávili v náručí Centropy u lesa za ochrannou hrází. V pondělí 7. května pokračujeme. Za dálničním mostem D1 se mění charakter břehů Moravy, rostou na nich stromy. Jeden velký, skolený bobrem jsem si šel nafotit. Začala se připojovat říční ramena. Po jednom takovém jsme se vydali do nitra lužních lesů. Pak jsme míjeli „rameno“ opravdu veliké. Že je to ústí řeky Dyje jsme vydedukovali až poté, co jsme ze břehu uslyšeli němčinu. Fascinováni rakouskými chatkami s obrovskými jeřábovými čeřeny přistáváme u mostu. Jak se ukázalo, u silnice do Moravského Svätého Jána. Pája uvařil gulášovou polévku s kopřivami a kopřivový čaj. Po večeři jsme si sbalili fidlátka a s přetěžkými bágly se vypravili asi 8 km pěšmo na železniční stanici zjistit, kdy nám jede vlak. Ledva jsme se tam doplahočili, přijel luxusní Elephant, který nás odvezl do Kútů. Odtud nám navazovaly rychlíky tak, že jsme byli před půlnocí v Praze, a ač v sandálech, měli jsme za ten den Centropy plné kecky.

• www.pristavisteujezu.cz
• www.centrope.com
• www.batacanal.cz
• www.ccrjm.cz