Zásadní věcí je otázka konkurenceschopnosti této země

Ing. Jaroslav Hanák

Svaz průmyslu a dopravy České republiky je nestátní dobrovolnou nepolitickou organizací, sdružující zaměstnavatele a podnikatele v České republice. Je největším zaměstnavatelským svazem, který reprezentuje rozhodující část českého průmyslu a dopravy. Hájí zájmy jedenatřiceti členských svazů a šestnácti set firem. Jeho posláním je ovlivňovat hospodářskou a sociální politiku země s cílem vytvářet optimální podmínky pro dynamický rozvoj podnikání v Česku. Současně prosazuje zájmy zaměstnavatelů a podnikatelů České republiky v evropských a dalších mezinárodních organizacích.

S Ing. Jaroslavem Hanákem se potkáváme v pražském Grand Bohemia Hotelu 15. května 2011 necelý den před jeho odletem do Ázerbájdžánu v delegaci našeho prezidenta Václava Klause.
Jaroslave, koncem letošního dubna Svaz průmyslu a dopravy ČR zvolil nové představenstvo, a tak mi dovol poblahopřát ti ke zvolení do funkce jeho prezidenta.
Volby nového představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR se uskutečnily v rámci valné hromady 28. dubna 2011. Po dvoukolovém jednání bylo zvoleno jedenáct členů. Z toho šest viceprezidentů. Je nesmírně pozitivní, že jak viceprezidenti, tak členové představenstva jsou jeden vedle druhého významné osobnosti českého byznysu. Ze staré gardy v představenstvu zůstali generální ředitel a předseda představenstva Třineckých železáren Jiří Cienciala, Stanislav Kázecký, Josef Holub a generální ředitel a předseda představenstva Dostavu Praha František Chaloupecký, předseda Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jan Wiesner, prezident České manažerské asociace Pavel Kafka i generální ředitel svazu Zdeněk Liška. Novými viceprezidenty se stali, a to považuji za velmi dobré, ředitel vnějších vztahů ŠKODA AUTO Radek Špicar a také ředitel vnějších vztahů ArcelorMittal Ostrava Jan Rafaj. Je to vůbec nejmladší člen a jeden z nejmladších viceprezidentů našeho svazu, který kdy byl zvolen. Dalším viceprezidentem je nesmírně úspěšný podnikatel Pavel Juříček z Brano Group. V představenstvu jsou i takové osobnosti jako prezident Sdružení automobilového průmyslu Martin Jahn a skvělý manažer a úspěšný podnikatel Zbyněk Frolík z Linetu.

Coby prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR jsi dostal silný mandát devadesáti procent hlasů.
Rovněž tak viceprezidenti. Ti dostali mezi sedmdesáti až osmdesáti procenty. Kontinuita byla zachována a další dynamiku Svazu průmyslu a dopravy ČR určitě přinesou také tři noví viceprezidenti, kteří prokazují veliký „tah na branku“.

V minulém vydání Všudybylu člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR Jan Wiesner řekl: „Tam, kde bují šedá ekonomika, potřebuje stát daleko víc peněz vybírat od těch, kteří jsou poctiví, a zvyšuje jim daně. (Viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Chytrý stát dělá po krizi vše pro to, aby se nastartovala ekonomika“) Bohužel, daný stav řadu úspěšných českých firem vyhání z našeho „zemského ráje to napohled“ do rájů daňových.
Zásadní věcí je otázka konkurenceschop­nosti této země, která je mimořádně exportně orientovanou otevřenou ekonomikou, extrémně závislou na Německu. Rok od roku naše konkurenceschopnost klesá. Částečně za to mohla finanční krize Evropské unie a Spojených států amerických, která na nás dopadla. Rozhodující však je, že máme beznadějně systémově špatně řízenou, drahou, nefungující veřejnou správu, a to nejhorší, že je protkaná nepředstavitelnou korupcí. Ta začíná u politiků, jde do úředníků atd. To je důvod, proč řada kreativních, schopných lidí odchází ze země. Druhou věcí je nestabilita daňového systému a nízká vymahatelnost práva. Tedy základní podmínky pro příliv zahraničních investic. Je to rok od roku horší. A do toho nesystémové destruktivní zásahy, jako retroaktivní nastavování pravidel. Přitažlivost České republiky je, díky neschopnosti (nebo všehoschopnosti) politiků a špatnému daňovému systému, čím dál menší. Neřekl bych, že je to kvůli plus nebo mínus nějakému procentu daní, ale postrádáme stabilitu, jednoduchost právních norem a omezení nadbytečné byrokracie.

A jak to, že tak velká síla, jakou představují členské firmy Svazu průmyslu a dopravy ČR, nedonutí stát zkvalitnit své služby?
Volby dopadly, jak dopadly. Jsme demokratická země. Nedávno mi někdo v televizi připomněl, že jsem před rokem říkal, že podnikatelé jsou docela spokojeni se složením trojkoalice se sto osmnácti hlasů, že to dává šanci realizovat reformy. Avšak přešly tři čtyři měsíce a všechno je jinak. Politici se bijí mezi sebou. Jeden korupční skandál stíhá druhý, a do toho prazvláštní skupina, která si říká politická strana, je extrémně ctižádostivá a naprosto neprofesionální a nezodpovědná. To nedopadne dobře. To je pro český byznys obrovské zklamání. Potvrdilo se, že takové ty české zkoušky, jako vykroužkujeme – nevykroužkujeme, uděláme show, se zemi nevyplácí. Ono je lepší jedna dvě tři čtyři historické politické strany, i když mohou dělat chyby a mohou uvnitř mít špatné lidi, ale tedy ten experiment nás přišel hodně draho.

Zmínil jsi export. Jeho smyslem je nebýt závislý výhradně na kupní síle domácího trhu. Obdobnou schopnost, generovat zahraniční inkaso, má i cestovní ruch, který kupní sílu na vnitřním a lokálních trzích posiluje prostřednictvím spotřebitelů odjinud. Ale jak výkonnost exportu, tak cestovního ruchu jsou výrazně determinovány pověstí země. Zkrátka zboží neznámé země, nebo takového státu, který se ve světě těší pochybné pověsti, se prodává hůř, než zboží ze země, která má dobrou image.
Export je pro nás naprosto zásadní věc. Na prvním novém představenstvu byl hostem ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, který je hlavním partnerem českého průmyslu ze strany veřejné správy. Uvědomujeme si, že je třeba posílit obchodní diplomacii, už proto, že se donedávna mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvem zahraničí ČR vedla „zákopová válka“. Společně s Martinem Kocourkem chci věřit, že se přestanou vést tyto „žabomyší války“ a že oba rezorty začnou daleko víc spolupracovat ve prospěch českého exportu. Že se ve světě vytvoří deset obchodních center a dalších sedmdesát osmdesát s garancí státní agentury CzechTrade. V tomto jsem optimista. Pověst země, resp. její vnímání ve světě, to je fenomén, který souvisí se vším. Jestliže je u nás politická nestabilita, budou i nadále odcházet úspěšní podnikatelé – a nejen oni. I vědci, lékaři, sportovci umělci apod. To, že jejich množství roste, signalizuje, že je v Česku něco divného, že tu skoro nikdo nevěří politice. Překvapující je, že český průmysl finanční krizi zvládl jako málokdo. Na zasedání BusinessEurope, kde bylo konstatováno, že naprosto nejschopnější manažeři, kteří ji zvládli, byli v Německu, Rakousku a Dánsku a na čtvrtém místě v České republice. Přestože je tu tak divná politická situace a špína, která se vylévá každý den, České republice zatím překvapivě nezhoršila rating. Cesta z toho je zpracovat Strategii konkurenceschop­nosti. Všechny ostatní unijní země ji mají. U nás zatím nebyla ani jediná vláda, která by ji chtěla. Tato současná možná chce, avšak aby se tak stalo, bude ji k tomu muset byznys dotlačit. Protože jestliže nevíme, kde Česko chceme mít za pět deset let, je to strašně špatně.

Klíčovým zaklínadlem, proč současná vládní garnitura vyhrála volby, byl boj proti korupci a hospodářské reformy, které se zvrhly v šetření za každou cenu. Tedy ať to stojí, co to stojí, aniž by byly brány v potaz meziresortní souvislosti a dokonce základní axiom, že investice, tedy peníze, dělají peníze. Spolu s vaničkou tak bylo vylito i dítě.
Co se týče reforem, je několik věcí, které by se opravdu měly udělat. Co se týče daňové reformy, jednotné inkasní místo, to mi bzučí v uších. To už slyším pět deset let. Všichni to připravovali, ale nikdo nedotáhl. Věřím, že tohle snad Miroslav Kalousek, jestliže se tato vláda předtím nerozpadne, dotáhne. A to je dobrá zpráva pro český byznys. Co se týče dalších aspektů daňové reformy, já bych je daňovou reformou nenazýval. Protože jestliže chce někdo ze sto osmnácti snížit daňové položky o deset dvacet padesát, tak to je asi těžko daňová reforma. To, co vyžene lidi do ulic, a 21. května poprvé, a asi tam půjdou víckrát, je kauza stravenek a jízdních výloh. To je nemoudře zvolené. A bude to jedna z porážek vládní koalice u daňové reformy. Co se týče penzijní reformy, souhlasím, že je zásadně nutná. Demografický vývoj je jasný. Populace extrémně stárne. Z dnešních 2,1 pracujících v produktivním věku, na jednoho důchodce, bude v brzké době poměr 1,3 pracujících ku jedné. Současným a nastávajícím důchodcům, těm se ještě nestane nic. Díky nálezu Ústavního soudu bude daňový výměr pro ty úspěšné příznivější, ale pro generace po nás, a hlavně naše vnuky, to bude velký problém. Penzijní připojištění, které se zavedlo v devadesátých letech minulého století a které moje firma začala jako jedna z prvních v dopravě používat, je vykročení správným směrem. Avšak pokud se na to podíváme z globálního hlediska, jsou to drobné. Problém českého důchodového systému je, že na důchody dáváme nejméně z celé Evropské unie 8,5 % HDP. Běžné je deset jedenáct procent. Důchodové připojištění, které má zhruba čtyři miliony obyvatel Česka, dělá jen dvě procenta mezd, takže strašně málo. A druhý třetí pilíř? To je složitá věc, protože, i když odbory tvrdí, že z daňové reformy nic nevyhrály, vydobyly si, že důchodové připojištění bude nepovinné. Bezděkova komise i tahle vládní koalice chtěla povinné. Nepovinné by mohlo být pro výdělečně činné do pětatřiceti let. Pochybuji, že Češi budou masově investovat do svého starobního důchodu. Mnoho z nich má dennodenní problémy jak vyjít s penězi a myslet na to, že teď mám pětatřicet a do důchodu půjdu ve dvaasedmdesáti, je demotivující. To bude velký problém. Zdravotní reforma, jejíž návrh se projednával na tripartitě, je rozsáhlý dokument. Avšak zdravotnictví je zase o penězích. Já osobně bych do zdravotnictví nedal ani halíř navíc. Protože se v tomto rezortu ročně zneužijí finance v řádu miliard korun. Krade se a podvádí při nákupech zdravotní techniky, a neuvěřitelný podvod a švindl je celá léková politika. Další švindl vůči občanům je vykazování, co za zákroky bylo na kom uděláno. Už proto, že nepodepisujeme, jaké na nás byly vykázány. A potom, na takovou malou zemi tak velký rozsah nemocnic a tak velká lůžková kapacita? To je neufinancovatelné. Do toho debaty a až nenávistné kampaně, co je standard a co je nadstandard… Vždyť přeci na to jde jít selským rozumem člověka, který kdy byl v nemocnici a díval se, jak to tam chodí… Standard je to, co jsem měl dodneška. Cokoliv, co bude od stanoveného data s novou technologií, s lepšími přístroji a léky, to už přece bude nadstandard. Tak ať si ho ten, kdo chce, připlatí, a bude po hádkách. Ale to je potřeba vysvětlit těm, kteří v tom hledají problém.

Jsem ze Sezimova Ústí II, které nechal na zelené louce postavit Tomáš Baťa, aby měli kde bydlet zaměstnanci jeho Moravských akciových strojíren. Takže tak trochu Baťovák. Mezi jeho priority mj. patřily systém výchovy a vzdělávání pracovních sil, motivace zaměstnanců a kvalitní dopravní infrastruktura, s níž je ruku v ruce úzce spjat hospodářský rozvoj.
Dopravní infrastruktura? Nepředstavitelná tragédie! Nemáme dokončenu páteřní dálniční síť, a tranzitní železniční také ne. Navíc díky nezodpovědnému určení daní vůči krajům v této oblasti je stav silnic druhých a třetích tříd více než alarmující. A to odborníci cudně mlčí o stavu silničních a železničních mostů. Jestliže ministr Bárta poškodil rozpočet rezortu dopravy a Státního fondu dopravní infrastruktury meziročně o šestatřicet miliard korun a o další miliardy korun v oblasti veřejné a vodní dopravy či podpory veřejných logistických center, je to nenahraditelná historická chyba. To je nejhorší dopad na rozvoj dopravní infrastruktury za posledních dvacet let. Na původní čísla, za pomoci peněz z Evropské unie, se už nikdy nedostaneme. Samozřejmě, že díky opotřebení pozemních komunikací se dopravní obslužnost a další věci ještě zhorší. Lze jen konstatovat, že působení některých lidí, kteří neměli ani krapet odbornosti a profesionality, napáchalo spousty škod.
Obdobné je možno konstatovat na adresu učňovského školství, které jsme po roce 1990 naprosto zbytečně rozbili. Dnes se k němu moudré firmy vrací. Avšak klasické řemeslné profese nejsou, což zapříčiní tragickou budoucnost této země. Máme z dětí bakaláře a magistry, ale čím se budou živit, nevím. Jsme průmyslovou velmocí, a minimálně deset patnáct let jí ještě zůstaneme, avšak nemáme technické kádry. Sehnat dnes soustružníka, to je tragédie. Výchova technických kádrů a dělnických profesí proto musí být součástí připravované Strategie konkurenceschop­nosti. Naprosto zásadním způsobem musíme změnit i systém vysokoškolského vzdělávání. Česko má devětasedmdesát vysokých škol, z nichž většina je soukromých. V přechylování profesorů a docentů Česko drží rekord v Evropě. A vzdělanost? Generace po roce 1990 jsou matematicky naprosto negramotné a nezřídka jim chybí i logický úsudek. Musím souhlasit se současným ministrem školství, že maturita z matematiky je životně nutná. Děcka, která vyjdou ze střední či vysoké školy, si neumí přečíst a zodpovědně analyzovat smlouvy o půjčce, o leasingu atd. Z toho jsem naprosto zklamaný.

• www.spcr.cz