Mnozí tu z všelijakých stavů byli, kteréž sem prvé viděl, že v povolání svém a skrze bránu ctnosti, aneb také skrze postranní fortny, práce a potu nelitovali, avšak se štěstí dočekati nemohli: jiný, na to třeba ani nemyslící, byl za ruku ujat a zhůru nešen. Z oněch pak čekanců mnozí převelmi tesknili, že na ně pořádka přijíti nechtěla, až nejeden ošedivěl; někteří sobě zoufali, a pustíc o štěstí,¹ vra­celi se k lopotování svému; z kterýchž opět někteří roztoužíce se k hradu lezli, oči i rukou paní Fortúně podávajíc: takže expektantů² těch způsob tak i jinak bídný a tesklivý sem shledal.

Z oněch pak čekanců mnozí převelmi tesknili

Cestovní ruch dává příležitost obrovskému množství malých a středně velkých podnikatelských subjektů.V tom je i jeho slabina. Nikdy nedokázal a asi nedokáže vytvořit takový tlak jako jiná odvětví. Je natolik multioborový, že lidé, kteří hovoří jménem jeho dílčích oborů, nejsou zpravidla akceptováni většinou dalších částí jeho spektra. Kapitány cestovního ruchu nespojuje úsilí o miliardové sanace. Ani soupeření o státní zakázky. Zvláštní postavení průmyslu cestovního ruchu ilustruje skutečnost, že z plejády zasloužilých se politiků není v představenstvech firem z oblasti cestovního ruchu ani jeden. Cestovní ruch není v České republice všeobecně vnímán jako byznys strategického významu, natož jako sféra státních zájmů. To není o samoúčelné prestiži, ale o společenské poptávce, aby cestovní ruch přinášel České republice to, co už dávno přinášet mohl. Kolem stokrát sto miliard korun zahraničního inkasa ročně. Cestovní ruch si skutečně dokázal a dokáže pomoci sám. Díky všeobecné apatii a vrchnostenské nechuti pro systémové impulsy tak nejsou v rolích čekanců lidé, kteří v českém cestovním ruchu podnikají, nýbrž přemnozí ostatní.