Vždycky jsem měl kolem sebe rád lidi

S Ing. Pavlem Hlinkou, úřadujícím prezidentem Asociace hotelů a restaurací České republiky a top managerem InterContinental Hotels Group se potkávám v místě exkluzivních setkávání. Na tom samém, kde jsem na své narozeniny před třemi roky hovořil o Ferrari Clubu International s praneteří slavného konstruktéra z Maranella Silvií Ferrari (viz www.e-vsudybyl.cz, článek „Ferrari aneb Když s takovým jménem žijete v Maranellu“). Tentokrát tu ale jsem ne kvůli svým, ale jeho narozeninám. Tedy, abychom u příležitosti šedesátin lehce okomentovali jeho profesní kariéru a party, která se v hotelu InterContinental uskutečnila 25. ledna 2007.
Neříkám, že všechno bylo absolutně super. Vůbec si ale nemyslím, že obor, v kterém jsem celý život pracoval a dosud pracuji, je špatný, že by nestálo za to vzpomínat na to, co bylo milé. Ostatně lidé, kteří přijali mé pozvání, prokázali, že se rádi potkávají.

Reference na oslavu vašich šedesátin byly velmi pozitivní. Nejenom pro to, kde se party konala a co a v jaké symbolice se na něm podávalo, ale zejména kvůli společnosti, kterou jste sezval.
Vždycky jsem měl kolem sebe rád lidi, kteří se nepřetvařují. Kteří když si něco myslí, tak to řeknou. A proto, když se setkají, nikdy se na sebe vzájemně nemračí, nepodtrhávají si židle, neintrikují vůči sobě, protože to nikdo z nich nemá zapotřebí.

Jak jste se ve svém prvním zaměstnání ocitl v rodném městě mé maminky, Příbrami? (je z Dubna, dnes její součásti).
Přes Dubno jsem jezdil na kole. Můj tatínek je z Dlouhé Lhoty u Příbrami a maminka z Obecnice. Já jsem tak jeden z těch, kteří coby vesničané pomáháme Praze, aby nedegenerovala. „Aby v ní byla zdravá krev.“ V Příbrami jsem v patnácti letech začínal jako učeň – číšník. Nebýt tam tehdy těch lidí, kteří mne vedli, pravděpodobně jsem v životě dělal něco jiného. Jsem si plně vědom, že právě oni mi dali základy, od nichž se odvíjela má profesní kariéra. Ostatně všude, kde jsem dělal, se sešla parta lidí, kteří spolu rádi pracovali. Ať to po Příbrami bylo na pražském letišti, kde jsem de facto začínal opravdovou kariéru, či v hotelu Jalta v Praze na Václavském náměstí, který byl více komorní. Samozřejmě dvacet let v InterContinentalu je věc, která se nedá přeskočit, a věřím, že nejen já, ale i další členové managementu na tu dobu, včetně našich výjezdních porad, s láskou vzpomínají.

www.intercontinental.com/prague
www.ahcr.cz