Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Naposledy tedy vedli mne do jednoho ještě širokého auditorium, v němž sem víc než kde znamenitých lidí uhlédal. Ti vůkol po stěnách malované měli zdi, sruby, ploty, parkany1, šraňky, příhrady a přívory; a zase skrze ně ty i jiné mezery a díry, dvéře i vrata, závory a zámky, a rozličné k nim klíče, klíčky a háky. Na to vše oni ukazujíc sobě, kde se a jak přejíti můž neb nemůž, rozměřovali. I ptám se: „Co pak ti lidé dělají?“ Odpovědíno mi, že vyhlédají, jak by jedenkaždý v světě při svém ostáti2, aneb také z jiného na sebe něco pokojně převésti mohl, pro zachování řádu a svornosti. Řekl sem: „To je pěkná věc;“ ale podíváje se trošku, zošklivil sem ji sobě. A to předně proto, že do těch šraňků, jakž sem znamenal, ani duše, ani mysl, ani tělo člověka se nezavírá, než statek toliko, příbytná při člověku věc, na níž tak mnoho přenesnadné práce vážiti, jakouž sem tu viděl, nezdálo mi se, aby za to stálo. K tomu viděl sem, že všecko to umění jen na chuti některých založeno bylo, že se tomu neb onomu to neb ono za právo ustanoviti vidělo, tak toho jiní šetří; aneb (znamenal sem to tu) jak se kterému mozku zavrtí, tak hradby neb mezeru dělá a boří.

Vyhlédají, jak by jedenkaždý v světě také z jiného na sebe něco pokojně převésti mohl


Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1624


1 hradební ploty 2 zachovat si svůj majetek


Je naivní se domnívat, že kormidelníci zakladatelských zemí rozšiřovali Evropskou unii hlavně proto, aby umožnili snazší přístup českému zboží (včetně služeb a lidské práce) na jednotný evropský trh. Ostatně, je nějaké české zboží, nebo je jen zboží vyrobené na území Česka? To, co je skutečně české, k tomu se chováme víceméně macešsky. Největším bohatstvím nebo bídou každého státu jsou totiž lidé. Bohatstvím státu je i schopnost zhodnocovat odkazy minulosti včetně památek a přírody. V neposlední řadě je bohatstvím nebo bídou země kvalita pravidel soužití a řízení státu. Nakolik Česko vytváří předpoklady, aby jeho populace vůbec jaká byla? Aby byla zdravá, soutěživá, kulturní, vzdělaná a kreativní, což je základem pro to, aby byla s to tvořit hospodářsky úspěšný stát? A protože každá svobodná země má takové zákonodárce a takovou vládu, jakou si zaslouží, záleží pouze na nás, budeme-li my, čeští občané Evropské unie, mít vůli a schopnost se v konkurenčním prostředí vlastního státu, Evropské unie i mimo ni prosazovat. Nebo zda zůstaneme čučet, jak „se tomu neb onomu to neb ono za právo ustanoviti vidělo“.
 

Jaromír Kainc,
nakladatel Všudybylu