Vstup do Evropské unie je pro nás nezbytný

• ve vývoji jakéhokoliv zdravě se vyvíjejícího uskupení lidí vždy po určité době dochází ke generačnímu posunu • celosvětová recese, kterou cestovní ruch pociťuje, začala v letech 1997 až 1998 • žádná živelná pohroma nedokáže českému cestovnímu ruchu tak ublížit, jako on sám sobě • kongresová Praha po summitu NATO opět promarnila šanci • v základních věcech je třeba, aby všechny profesní organizace táhly za jeden provaz • český hotelový a gastronomický průmysl má všechny předpoklady být právoplatným prosperujícím členem evropského trhu • byznys kolem cestovního ruchu je o cílech, jimiž je Česko velkoryse obdařeno • 

Lidský faktor výrazně ovlivňuje i vznik a průběh všeho, co souvisí se světem lidí. Dominantní roli pak sehrává při utváření a chování zájmových skupin. K jakému směrování dochází u Národní federace hotelů a restaurací České republiky, jsem se zeptal jejího prezidenta pana Romana Vacho.
Lidská dimenze je pojem, který spadá spíše do sféry filozofických úvah. Národní federaci ovlivňuje ze dvou stran. Přístupem a jednáním těch, kterým členské firmy Národní federace prodávají služby – našich hostů, a z druhé strany, jakoby zevnitř, přístupem nás, členů federace.
Pokud bych chtěl hovořit o vlivu lidského faktoru v rámci Národní federace hotelů a restaurací České republiky, je rozhodující už proto, že jsme profesní, lobbystickou platformou lidí, společně hájících zájmy povětšinou vzájemně si konkurujících fi­rem.

Národní federace hotelů a restaurací České republiky se nachází v třináctém roce existence a vy jste doposud jejím nejmladším prezidentem.
Myslím, že hlavním z momentů, který rozhodl o směrování volby prezidenta, byl spíše mnohaletý tlak na přesun větší míry činnosti Národní federace mimo Prahu. Nicméně v existenci jakéhokoliv zdravě se vyvíjejícího uskupení lidí vždy po určité době dochází ke generačnímu posunu. I z toho důvodu jsem rád, že jsem přesvědčil své kolegy o tom, aby se prezidentství podruhé za dobu trvání Národní federace přesunulo mimo hlavní město. Shodou okolností rovněž do jednoho z významných lázeňských center České republiky a cestovního ruchu vůbec, tentokráte do Karlových Varů.

Drtivá většina firem a sdružení lidí je posuzována podle člověka stojícího v jejím čele. Jak vnímáte to, že prezidentství přebíráte po takových osobnostech jako jsou generální ředitel hotelu Inter.Continental Pavel Hlinka, předseda představenstva a generální ředitel akciové společnosti Lázně Luhačovice Josef Krůžela a váš bezprostřední předchůdce generální ředitel hotelu Holiday Inn Congress Prague Centre Jan Filip?
Jako obrovský závazek úspěšně na ně navázat a závazek sloužit společné věci Národní federace. Proto byla federace založena, proto do ní její členové investují nejen formou členských příspěvků peníze, ale i svůj čas, proto si v ní volí své představitele. Snad jedním z našich nejdůležitějších zájmů v rámci České republiky pak je pomáhat posilovat pozitivní image federace v očích obyvatel Česka. Není totiž účinnějšího spojence nad veřejné mínění. I ze všech těchto důvodů jsem přesvědčen, že je dobře, že funkce prezidenta, který získá důvěru svých kolegů, je funkcí čestnou. Takže se budu po celé své volební období snažit pokračovat v pozitivním trendu, který nastartovali mí předchůdci.

Jaké hlavní cíle si Národní federace hotelů a restaurací České republiky stanovila pro příští dvouleté období?
Rozbory, které jsme předložili výroční konferenci, ilustrují, že celosvětová recese, kterou cestovní ruch pociťuje, začala již v letech 1997 a 1998. Není důsledkem (jak někteří zdůvodňují) jedenáctého září nebo povodní v Holandsku, Francii, Německu či Česku. Pokud se podíváme na hospodářské výsledky, je zřejmé, že dosud neskončila.Velmi intenzivně se proto v současné době zamýšlíme nad tím, jak prostřednictvím společného postupu členů Národní federace pomoci firmám překonávat její důsledky. Bohužel, žádná živelná pohroma nedokáže českému cestovnímu ruchu ublížit tak, jako on sám sobě. Jako příklad mohu uvést kampaň po srpnových povodních: „Nejezděte do Česka!“ nebo úspěšně realizovaný summit NATO, na nějž jedinou reakcí byla kritika tzv. předimenzovaných preventivních opatření.
Pokud vezmeme Prahu coby kongresovou destinaci, opět jsme, jako v roce 2000 po skončení Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky, promarnili obrovskou šanci.

Dotkl jste se Česka coby kongresové destinace…
Jedním z terčů oprávněné kritiky, na nějž Národní federace zaměřuje svoji pozornost, je Kongresové centrum Praha, kde se trvale „honí vítr“. Tam (vyjma Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky a summitu NATO) není jediný výrazný kongres. Proč, když na udržení takovéhoto objektu přispívají občané ze svých daní? Jak se Praha jako kongresová destinace profiluje, když její největší kongresové zařízení neprodukuje to, co by mohlo a mělo? Je nutné najít společnou platformu pro komunikaci Národní federace s pražským magistrátem či Pražskou asociací kongresové turistiky, která léta zmírá na úbytě. V zájmu členských firem Národní federace cítíme potřebu ji oživit nebo nahradit něčím funkčnějším. Řada členských firem je součástí mezinárodních řetězců. Lidé z jejich ústředí se často podivují nad tím, jak je možné, že kdosi zahazuje tak obrovské šance využít neskutečný potenciál srdce Evropy. Podivují se nad tím, že v Praze není desetinásobně více kongresů a díky nim stovky navazujících akcí expandujících do všech míst České republiky.

Promiňte, pane prezidente, ale tohle je tisíckrát obehraná písnička. Cestovní ruch v Česku téměř nikoho nezajímá. Málokdo je ochoten vnímat, že je pro Česko neskonale lepším zaměstnavatelem než projekt „Česko – montážní hala světa“, o němž se v minulém Všudybylu zmiňuje váš kolega Zdeněk Chládek, ředitel hotelu Expo. Že je pro českou ekonomiku daleko výnosnějším byznysem než vývoz oceli nebo automobilů. Lídři lídrů (při naší zastupitelské demokracii) to zdůvodňují tím, že není společenská poptávka. A jsme opět u lidské dimenze. Za postavení cestovního ruchu v Česku prý může nezájem lidí a nedostatečná schopnost (koho?) je přesvědčit o tom, že je v jejich osobním zájmu, aby pro ně cestovní ruch vytvářel pracovní a podnikatelské příležitosti, aby na ně vydělával.
Ono je to tak trochu dáno historicky. Území Česka vždy, v rámci systému, jehož bylo zrovna součástí, patřilo mezi průmyslově nejvyspělejší regiony. Ať za rakouské monarchie, či před druhou světovou válkou, kdy vzdor své velikosti patřilo do první desítky nejprůmyslovějších zemí světa. Totéž je možné konstatovat i o období do roku 1998, kdy je ale jeho postavení možné zlehčovat tvrzením: „mezi slepými jednooký králem“.
Mnohé je opravdu o lidech. Nejen o veřejném mínění a tzv. společenské poptávce. Je to (jak už jste uvedl) i o lidech stojících v čele institucí, jejichž posláním je podpora podnikatelských aktivit cestovního ruchu v České republice a propagace Česka jako turistické destinace. Velice příjemný pocit mám z posledních jednání s Českou centrálou cestovního ruchu, s jejím novým ředitelem panem Davidem Gladišem. Je zde znát velice svěží vítr, i když pochopitelně, je to na začátku. Je to otázka filozofie, finančních prostředků, jimiž Česká centrála cestovního ruchu disponuje. Mám pocit, že filozofie, kterou pan David Gladiš zvolil, je správná a má logiku.

Logika, to je zákonitost či dokonce axiom. Je logické, že nesvornost dává prostor chaosu v hodnotové hierarchii, díky němuž se vnímání hospodářských efektů z cestovního ruchu ocitlo v Česku na periferii. Nu což, doma prý nikdo není prorokem. Národní federace hotelů a restaurací České republiky je ale reprezentantem českých hoteliérů a restauratérů i v zahraničí.
Ano, jsme členy HOTRECu, což je asociace národních hotelových asociací v rámci Evropské unie a přidružených členů. Ne, že by jiná sdružení nebyla schopna Česko dobře reprezentovat, ale každý stát v HOTRECu podle regulí může zastupovat pouze jediná organizace. Naším posláním proto také je učinit další výrazné kroky k potvrzení postavení Národní federace hotelů a restaurací České republiky jako silné profesní organizace, která je schopna reprezentovat zájmy oboru nejen v zahraničí, ale i v rámci struktur České republiky. Pokud si vezmeme, kolik procent hrubého domácího produktu je tvořeno službami cestovního ruchu, a že zhruba deset procent práceschopného obyvatelstva pracuje v gastronomii a hotelovém průmyslu, je to obrovské množství lidí. V základních věcech je třeba, aby všechny profesní organizace: NFHR ČR, HORECA, SPOLHOST, UNIHOST táhly za jeden provaz, už proto, že máme společný cíl – vytvořit co nejlepší zázemí pro práci podnikatelských subjektů. Ne vždycky se nám to daří. Národní federace hotelů a restaurací České republiky se chce pokusit zahájit další kolo jednání o vytvoření silného uskupení, které bude hájit zájmy českého hotelového a restauračního průmyslu, podnikatelů a podnikatelských subjektů.

Má to cenu, když zanedlouho bude Česko součástí Evropské unie?
Bezesporu. Už proto, že teď je ještě prostor pro to, aby Česko v rámci Evropské unie patřilo co nejkratší dobu mezi ty tzv. méně vyspělé státy. Náš vstup do Evropské unie totiž nebudou provázet samá pozitiva. Velkým úkolem, který nás v letošním roce čeká, je proto otázka přípravy členů na vstup do Evropské unie. Jsme přesvědčeni, že se změní řada podmínek. Naším úkolem je přesvědčit členy Národní federace hotelů a restaurací České republiky, že vstup do Evropské unie je pro nás nezbytný a že musíme být připraveni této obrovské šance využít. Hotelový a gastronomický průmysl v České republice má totiž všechny předpoklady být právoplatným a prosperujícím členem obrovského evropského trhu, zejména proto, že cestovní ruch není pouze o infrastruktuře. Její vysoká úroveň je samozřejmostí. Byznys kolem cestovního ruchu je především o cílech, jimiž Česko neskutečně velkoryse oplývá.

www.nfhr.cz