Málo pak tu byl kdo zahálivý, všickni se prací nějakou zanášeli: ale kteráž práce (a tohoť bych se byl nikdý nenadál) nic nebyly než aneb hřičky dětinské, aneb leda pachtování. Někteří zajisté sbírali smeti a rozdělovali mezi sebe; někteří se kládím a kamením sem a tam váleli, aneb je po škřipcích¹ zhůru leckams táhali a spouštěli zase; někteří kopali zemi a převáželi neb přenášeli z místa na místo; ostatek lidu se zvonci, zrcadly, měchýři², hrkavkami a jinými titěrkami zacházeli; někteří i s svým stínem hráli, jej měříce, honíce, lapajíce. A to tak usilně, až mnozí stonali³ a potili se, někteří se i přetrhovali⁴.

Všickni se prací nějakou zanášeli

¹ kladkách   ² měchuřinami (které sloužily dětem za hračky)  ³ sténali
  ⁴ strhali se prací

Lednovým vydáním započal nový ročník Vašeho časopisu – časopisu lidí a o lidech v cestovním ruchu. Ani v tomto roce totiž nebude průvodcem v labyrintu českého cestovního ruchu nikdo jiný než Vy a Vaše poznatky o něm. Před více než 378 lety, před Vánoci roku 1623, dokončil patron Všudybylu Jan Amos Komenský svoji knihu Labyrint světa a ráj srdce. Je alegorií, protože za jakéhokoliv režimu v jakémkoliv čase je neúčinné, ba až životu nebezpečné, říkat gaunerům, chamtivcům, ignorantům či hlupákům, že se chovají jako gauneři, chamtivci, ignoranti či hlupáci. Právě to, jak málo se my lidé měníme, jak obdobně se za obdobných okolností chováme, je pravým důvodem, proč v nás dodnes rezonují do jinotajů kódovaná sdělení Jana Amose Komenského. Proč v nás vyvolávají hořkost, pousmání či soucit nad lidmi, vyšinutými pocitem vlastní nadřazenosti, či naopak deptanými rezignací svého bezvýznamu. Jsem proto rád, že si i za přispění Všudybylu můžete být ve svých kvaltováních nelehkých užiteční, že trvá Vaše chuť relaxovat čtením příběhů, bavit se a dozvídat. Přeji Vám, aby Vám rok 2002 přinesl mnoho osobních úspěchů i firemních zisků, a aby k tomu napomohlo i deset letošních vydání Všudybylu. Přeji Vám zdraví, štěstí a pohodu, a ne abyste se zanášeli jen tak nějakou prací.