Někdy se jich jedné věci chytilo několik, z toho¹ nechali ji všickni, a běžel každý v svou stranu. Kteří sic pod mocí těch uředníků a dohlédačů byli, ti jakž takž k tomu, co se jim poroučelo, stáli, protože museli: však i tu spletků² mnoho sem viděl. Někteří se z řádu vyráželi³ a prchali pryč; jiní šafářům odbreptávali, tak činiti, jak oni poroučeli, nechtíce; jiní se jim kyjů chytali a je vydírali⁴: a sic všecko hakmak bylo. Však sem již, poněvadž to řádem slouti chtělo, nic říkati nesměl.

Však sem již, poněvadž to řádem slouti chtělo, nic říkati nesměl

¹ najednou
² zmatků
³ odbíhali z řady
⁴ vytrhovali

Hlavním tématem novoročního lednového Všudybylu roku 2004 je problematika cestovních kanceláří. Před třemi lety, v prvním vydání Všudybylu roku 2001 (str. 14), předseda Asociace cestovních kanceláří České republiky PhDr. Michal Šeba uvedl:
„Zákon 159/1999 Sb. měl pro přesun do nového tisíciletí v oblasti cestovního ruchu dát vstupenku jen seriózním firmám. Bohužel, již teď se zdá, že bude i nadále umožněno podnikání na hranici tohoto zákona a doba prodeje zájezdů ,rozsekaných' na kousky nekončí, stejně tak, jako zaručené výhry v tzv. cestovatelských klubech či šňůry zájezdů, které nesplňují znaky živnostenského podnikání. Zákon však funguje jako alibi, neboť vybavil ,bludiště trhu' směrovkami a ty, občane, se zorientuj sám.“
Tanečky kolem novelizace zákona 159/1999 Sb. týkajícího se bytí a nebytí řady cestovních kanceláří opět probíhají v rámci široké diskuse subjektů a v duchu výše citované Komenského alegorie. Jak to jen Učitel národů mohl před tři sta osmdesáti lety předvídat?