Nebo sem dobře již viděl, že sem já tu na soud přiveden: protož sem se lekal. Zvláště vida u trůnu královny ležící ukrutnou šelmu (pes-li, či rys, či drak nějaký byl, nevím dobře) a na mne jiskřícíma očima vyhlédající; jíž, viděl sem, že nebylo než poštvání na mne potřebí.

Viděl sem, že nebylo než poštvání na mne potřebí

Spojování léčebného lázeňství a cestovního ruchu je pro české národní hospodářství užitečné, byť to mocným (na rozdíl od nemocných) nahrává při jeho vytlačování ze systému zdravotní péče hrazené z veřejných zdrojů. V obecném povědomí obyvatel Česka totiž přetrvává vnímání resortu cestovního ruchu ne jako zdroje pro řadu z nich bezpracného blahobytu – domácího a zahraničního obchodu, ale jako sféry plýtvání jejich penězi a obtěžujících turistů. Takže i lázeňství berou, že obtěžuje. Určitě pak vadí těm, kteří skrze uzdravující přírodní léčivé zdroje přicházejí o opakované pacienty a spotřebitele léků. A jak zranitelné je, štve-li kdo proti němu z moci úřední, dokládá padesátiprocentní deficit v předepisování lázeňských léčebných poukazů. Nemocní, kterým byly lázně odepřeny ale nikam nevysublimovali. „Jen“ jsou směrováni čerpat daleko nákladnější opakovanou péči u těch, úřady požehnaných. Opravdové turisty – zpravidla cizí státní příslušníky – bezplatně čerpající na českém území léčebné výkony hrazené z veřejných zdrojů pak tito rovněž vítají, byť tu po mnohých z nich rok co rok zůstávají v globále obrovité (údajně nevymahatelné) pohledávky. Což spíše takovou léčebnou péči postavit mimo systém úhrad z veřejných zdrojů?