Taxikář je všude na světě stejný

Firma AAA radiotaxi s.r.o.

byla založena v roce 1990 a již sedmnáct let je na pražském trhu taxislužby domácími i zahraničními zákazníky výrazně pozitivně vnímána jako solidní operátor. V roce 1991 měla patnáct řidičů a dvě dispečerky. V současné době má přes tisíc vozů a její dispečink zajišťuje na čtyřicet operátorek.V řadě testů, např. MF DNES, se AAA radiotaxi umístilo na prvním místě. Bezpečnost přepravy a soudržnost týmu AAA radiotaxi např. potvrdil případ, kdy solidarita řidičů zabránila přepadení ohroženého kolegy. Během chvilky se jich k údivu útočníka na místo činu dostavilo na sto padesát. V současné době AAA radiotaxi živě rozvíjí kurýrní službu, která čítá na čtyři tisíce kilometrů tras denně. Od 1. července 1998 AAA radiotaxi nabízí možnost jízd za bezhotovostní platbu (faktura, voucher).

Nabídka služeb AAA radiotaxi
Taxislužba v rámci Prahy, České republiky i do zahraničí
Dovoz potravin a drobných předmětů do domu
Drinkservis – odvoz klienta a klientova vozu domů
Zprostředkování nákladní dopravy
Přeprava více osob (velkoprostorové vozy)
Kurýrní služby po celé České republice
Okamžité vyhledání nejbližšího vozu počítačem
Oznámení přibližné ceny jízdy předem
Přistavení vozu v Praze zdarma

V souvislosti s hlavním tématem – dopravou – jsem využil nabídky jednatele a ředitele firmy AAA radiotaxi s.r.o. pana Jiřího Kvasničky přijít na kus řeči. Ostatně, pokud potřebuji taxíka, volám právě jeho dispečink. Kdysi, snad v roce 1993, mi totiž „tři áčka“ byla doporučena kamarádem, že je na ně spolehnutí, a dodnes mohu konstatovat, že vždycky. A protože se k rozhovoru sešli dva odborným vzděláním a původní profesí muzikanti, napadlo mne zahájit interview muzikantskou prostořekostí, kterou jsme se s kolegy častovali. Takže, pane Kvasničko, živíte se muzikou, nebo poctivě?
Po osmadevadesátém roce se už živit muzikou nešlo. Zprostředkovatelské umělecké agentury, ať to byl Pragokoncert nebo PKS – Pražské kulturní středisko se začaly hroutit. Show business se přesouval na muzikálovou platformu a vazby na organizátory zahraničních turné byly problematické. Navázat je trvalo půldruhého roku. V té době jsem si pořídil rodinu a musel ji uživit. Tehdy jsem se rozhodl, že budu na přechodnou dobu k muzice ještě jezdit s taxíkem. Jezdíte, kdy chcete, a když máte hraní, hrajete. V té době, po Havlově amnestii, vznikaly po Praze dispečinky na vzájemnou ochranu taxikářů. Velmi často totiž docházelo k jejich napadání. Jezdil jsem u OPS – Obvodního podniku služeb v Uhříněvsi, kde mne kolegové oslovili, zdali bych nebyl ochoten takovýto dispečink zřídit. Tehdy nás jezdilo deset a manželka seděla doma u radiostanice. Tím to celé začalo. Kolegové taxíkáři si udělali navštívenky s mým telefonním číslem, které rozdávali po Praze. K nám do bytu tak začaly volat restaurace a diskotéky, jestli bychom jim neposlali nějaké auto. Protože o tento servis měli zájem i další lidé, bylo tu do roka na padesát aut. Postupně se to rozrůstalo, a když jsem v roce 1992 dostal jednu, druhou, třetí nabídku k hraní, tak už aut bylo tolik a času tak málo, že jsem musel hraní odmítnout. Zůstal jsem u taxislužby – profese, která mne baví. Po muzice se mi ale stýská. Když totiž někdo osmnáct let dělá muziku s láskou, tak ji ze srdce nevymaže a ze života taky ne.

Ne proto, že by všichni taxikáři a ti, kteří jim vymezují prostor k provozování živnosti, byli gauneři, ale hlavně díky malosti našinců si Praha, co do taxíkářů, získala nedobrou pověst. Chápu konkurenční „osvětovou“ zahraniční „péči“ o pražské taxikáře. Rozum však zůstává stát nad poškozováním v Česku nejvýznamnějšího trhu cestovního ruchu z vlastních řad. Čím více se to (místo řešení) rozmazává, tím více to „voní“. Pražští taxikáři určitě nejsou větší šibalové než jejich římští, newyorští, londýnští a další kolegové. Pouze v nás mají neskonale schopnějšího impresária.
Jsem rád, že jste to takhle formuloval, protože lidé, kteří cestují a věnují se problematice cestovního ruchu, ví, že taxikář je všude na světě plus mínus stejný. Zrovna tak, jako je všude na světě stejný recepční, číšník atd. Druhá věc je, že některé excesy jsou tu i tam výraznější. Praha má, bohužel, u taxislužby smůlu, že na jejím území existuje sto až sto padesát jedinců, kteří vybočují z rámce obecné taxislužby. Že mají tendenci účtovat si z centra na letiště tři tisíce korun a povětšinou obsazují obchodně zajímavá místa. Státní ani samosprávný aparát s tímto fenoménem nic moc nedělá.

Do jaké míry se se současnou legislativou s tím dá nebo nedá něco dělat?
Jsem přesvědčen, že legislativa postačuje. Zádrhel vidím spíš v nedostatku kontrolorů. Má-li Praha deset kontrolorů na tři a půl tisíce taxikářů, je to málo. Jsem přesvědčen, že by se měly zapojit i další kontrolní složky, jako je Česká obchodní inspekce, potažmo jednotlivé dopravní úřady. Pak by se situace o hodně zlepšila. K tomu je ale potřeba nějaké rozumné fórum, na němž se sejdeme magistrát, podnikatelé a legislativci, abychom si řekli, kde jsou překážky, které nedovolují naplnit to, aby pražská taxislužba byla svou úrovní i pověstí evropskou.

Letiště Praha, slavící sedmdesát let od příletu prvního dopravního letadla Douglas DC-2 s pasažéry, již víc než rok rozjasňují vaše newyorsky žluté taxíky AAA radiotaxi.
5. dubna jsem byl na zahájení oslav sedmdesátého výročí. Zúčastnil jsem se i vyhlídkového letu krásným letadlem s namalovanou Prahou. Když jsme se, coby taxislužba, ocitli v prostoru, kdy jde o smluvní vztah mezi státním podnikem a nájemcem – soukromým podnikatelem, který má šanci tam udávat nějaký tón, bylo pro nás prestižní věcí předvést,až jak kvalitně se dá taxislužba provozovat. Na letišti působíme rok a čtvrt a doposud jsem tam nemusel řešit žádnou stížnost. Jsou tam vybraní taxíkáři, kteří chtějí jezdit pravidelně. Letišti Praha platíme poměrně velký nájem, takže je tam třeba mít taxíkáře, kteří to nedělají na vedlejší pracovní poměr, ale jezdí dvacet dnů v měsíci. Podmínkou je, aby byli schopni komunikovat alespoň ve dvou světových jazycích. Letiště jezdí taxíkáři, kteří se za poslední dva roky nedopustili žádného deliktu ve vztahu k zákazníkům. Mají letní i zimní uniformy a řídí je osmnáct jazykově disponovaných dispečerek. Je tam parta lidí, kteří (při často prvním kontaktu návštěvníků Česka s Českou republikou) naši zem vzorně reprezentují. Ceníky i taxametry máme umístěny na viditelných místech. Ve vozidlech se nekouří a jsou vybaveny maximálním množstvím airbagů. Na letišti nesmí být vozy starší pěti let. A vámi podotknutá jasně žlutá barva taxíků? Ta je způsobena tím, že vozy jsou potaženy žlutou fólií. Jejich původní tovární barva je stříbrná. Uživatelský komfort klientů státního podniku Letiště Praha a pasažérů leteckých společností bychom rádi zvýšili investicemi do informačního systému. Rádi bychom instalovali terminály, které by cestující informovaly např.o obsazenosti hotelů, umožnily jim spočítat si, kolik je kam po Praze bude stát cesta atd.
Teď náš dispečink prochází technologickou inovací. Převádíme jej do javovských aplikací, což nám s podzimem umožní nabídnout další zajímavé věci.

Jak se díváte na snahy získat pro Prahu pořadatelství olympijských her?
Na Prahu olympijskou se dívám s velkými nadějemi. Ačkoliv registruji poznámky odpůrců, argumentujících např.tím, že zde máme spartakiádní strahovský stadion, že se na něm nic neděje a on se rozpadá. Přihlášení se k pořadatelství olympijských her rozhodně nevnímám jako nějaké furiantství Prahy, protože nejen cestovní ruch a prodej reklamních práv, ale i následné využití olympijských objektů je jen otázkou schopného managementu. Další věcí je, že Česká republika olympijskými hrami více vstoupí do povědomí celého světa. Nejen turistického, ale i kulturního a hlavně světa byznysu. Že se zvýší zájem zahraničních investorů investovat právě v České republice. A co se týče autodopravy? Pokud bude zřejmé, že Praha je jedním z kandidátů na pořádání her, či dokonce bude zvolena pořadatelskou metropolí, určitě bude čas se i po stránce dopravní obslužnosti důkladně připravit. Říci si, jaké budou nároky na přepravu, datovou komunikaci, kolik se očekává hostů, vznést požadavky na ubytovací kapacity atd.

www.aaataxi.cz