Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Tarcu nebo Godeanu? 6

Poslední pecka do holeně
Úterý 11. července Spal jsem v otevřeném stanu pouze přikryt spacákem. Večer mi bylo divné, že PET flašky jsou napůl slisované a že po otevření přívodu benzínu k vařiči se nic nedělo, až do chvíle, kdy jsem natlakoval flašku. Tisíc výškových metrů je znát. 06.20 Válím se pod spacákem a poslouchám hukot. Asi budu ještě trochu lenošit. V 07.00 jsem začal ze spacáku vařit. V 07.21 jsem po snídani. Brodím zpátky. Na druhém břehu stoupám na mohutný povalený kmen. Noha i s kusem kůry se smeká. Poslední (snad) pecka do holeně a pád do lopuší. Jdu po čím dál rozbahněnější cestě. V 09.20 procházím kolem náklaďáku a dělníků stavících betonový můstek. V 09.30 náklaďák Roman potkává mne. Dávám řidiči zbytek cigár. V 10.04 mne vysazuje u staveniště údolní přehrady. Chci si ji nafotit, ale foťák nikde. Utíkám kamsi dolů, kam náklaďák pokračoval. Po třech stech metrech jej dobíhám. Foťák jsme našli zapadlý ve škvíře mezi sedačkou a krytem motoru.

Cogito ergo sum
Pokračuji po silnici dolů. Poslední obědovou pauzu držím pod betonovou silnicí u řeky. K obědu je opět chleba, salám, česnek a poslední perník. Za mírného deště jdu dál. Ve 13.15 jsem v nějaké obci. Na jednom z domů visí vlajky. Rumunská a Evropské unie. Před domy posedávají babči, paličkují nebo jen čučí. Na konci obce je cedule „Ruscu“. Za vsí se ptám protijdoucího na „gara Teregova“. Ukazuje, že se mám na „T“ křižovatce dát doleva. Jdu po levé straně silnice, když vtom se na mne zezadu přiřítila do táhlého kopce tři kamiony předjíždějící dodávka. Od tiráků přes metr distanc, ode mne 5–10 cm. Málem mne vzala s sebou. No, přežil jsem. „Cogito ergo sum.“

Panonia přijela včas
Ve 14.10 jsem v Teregově na nádraží. Můj vlak je na rozpisu. V kiosku dávám pivo. V 16.40 přes koleje odcházím do kopce, do lesíka. V 17.05 vařím brkaši s kopřivami a ač nemaje širáku, po večeři pod ním uléhám v doubí smíšeném s lískovými keři. Snad mne mobil vzbudí včas. Malinko prší. Vstal jsem v 01.35 českého času.
Středa 12. července V kupátcích vlaku leží na lavicích cestující. I pro mne se tam jedna našla. Přikrývám se spacákem. V 05.48 přistupují dva chlapi. Balím spacák a pokračuji vsedě. V 08.00 jsem v Aradu. Snídám rumunské pivo. Panonia přijela včas.



www.romaniatourism.cz