Tarcu nebo Godeanu? 4

Hlavně nečouhat
Pátek 7. července V 06.57 se probouzím do sluncem hýřícího rána. Stan je mokrý vysokohorskou rosou. Vařím snídani, suším stan a pomalu balím. Na spěchání bude času dost. Vyrážím v 08.06. Jde se mi báječně. Kosodřevinou a pak přes travnaté stráně. V 09.48 mi došla druhá baterie ve foťáku. Měním ji za poslední a svačím. Stále po červeném pruhu a stále paráda. Pod Palatinou (2149) mne nahánějí psi. Starší urputněji, avšak z dosahu hůlek, ale mloaďoch se připletl příliš blízko a dostal přes čumák. Bylo mi ho líto. A la větrný mlýn jsem docouval k bačovi na svah. Podali jsme si ruce. Tímto aktem se pejsci uklidnili. Bača vytáhl starodávné nádherné kapesní hodinky a porovnal si čas. Vnutil jsem mu cigarety, které nechtěl, nafotil ho i oslíky a šel obědvat na Micušu (2083), kam jsem, trochu kufrujíce (díky čemuž jsem našel nádhernou podkovu i s ručně kovanými podkováky, coby svatební dar Leoši Najmanovi), dorazil ve 12.15. 13.04 od­cházím po červeném pruhu. Poté, co jsem nastoupil na náhorní pláň, začaly padat kroupy. Oblékl jsem si goretexy. Krupobití se změnilo v pršení. Nebe zčernalo. Blesky a hromy. Jako v předpeklí. Hlavně nečouhat. Zkrátka držet hubu a krok. V dálce jsem uzřel pleso. Blíž k němu by bylo přes vrcholek Godeanu, ale raději jsem sešel ze značky a vzal to spodem. Hřmí a mlátí mi to kousek nad hlavou. A další prda! Hrom a blesk současně. Co si jen počnu? Stále lije. Udělal jsem odbočku ojuknout kamennou, hlínou temovanou salaš. Byla obsazená. V 16.02 jsem dokráčel k plesu. Snad je to Scarisoara. Lacul Godeanu by totiž podle schéma páně Balatky mělo být na opačné straně hřebene. Rozhodl jsem se zůstat. V 16.40 přestalo pršet – modrá obloha. Postavil jsem stan a vařil večeři. V 18.40 jsem po jídle. Ležíce jdu spát ve 20.47, ale nemohu usnout. Ještě ve 23.48 studuji okraj mapy Retezatu a Balatkovo schéma. Kde jsem? Nevím. Ráno se uvidí.

V háji nad hranicí lesa
Sobota 8. července V noci byly hvězdy. Probouzím se do slunného rána. Potok vytékající z plesa, jeho bublání a povídání je jako léčivá hudba. Vstávám v 05.14. Obvyklý rituál bude trvat dvě hodiny. Dnes ráno jsem za 6,5 dne doprovařil 0,5 litru benzinu a musel ho doplňovat. Přenádhernému dni v přenádherné scenérii jsem zahrál na flétnu. V 07.40 vyrážím. Nahoře nad plesem nacházím značku – červený čtverec. Jdu po něm na široký travnatý hřbet, kterým i v téhle dvoutisícové výšce tekou potoky. Značek moc není, a tak vždy vyjdu na horizont a orientuji se, odkud kam vede údolí a kudy asi hřebenová trasa. Být mlha, tak jsem (ač nad hranicí lesa) v háji. V 10.00 svačím v příkré stráni. Domnívám se, že po levé ruce už mám Olanul a že se dívám na spojovací hřebínek mezi pohořími Godeanu a Tarcu. V 10.20 pokračuji dál. V 11.30 jsem na vrcholku hory, ale je-li to Olanul (1991), nevím. Je tu jen kus klacku přidržovaný kameny. Snažím se dle Balatkova schéma a toho, co vidím nebo spíš nevidím (kvůli mračnům ženoucím se přes hřeben) uhodnout, kam hřebenovka pokračuje. Ve 12.10 odcházím. Jdu úbočím. Procházím stádem ovcí. Bačovi dávám cigára. Fotím psy a ovce. Ve 14.05 docházím do sedla, jehož se dotýká tok bystřiny pramenící zpod Olanulu. Sešel jsem až k ní a spáchal celkovou hygienu. Koupačka byla báječná. Začíná se mračit, temnit a blýskat. Těsně vedle bystřiny stavím stan a zaléhám do něj. 15.00, a bouřka nikde. Je tu parádně. V 17.04 se probouzím. Před bouří nebo po bouři? Tady se mi líbí. Tady zůstanu!

Strkat odpadky do cizího bytu se nemá
V 18.30 jsem po večeři. Chci uklidit obaly od potravin. Vedle kamene jsem uviděl myší díru. Tak jsem jí zacpal. Vrátil jsem se ke stanu, abych se najedl a zjišťuji, že mám na levém ukazováčku cosi červeného. Že by paprika z debrecínského boku, co jsem krájel do těstovin? Nebo že bych se řízl při krájení? Otřel jsem si jej o trávu. Ukazováček je netknutý. Za nějakou chvíli zjišťuji, že mám na prstech levé ruky zaschlou krev. Kde jsem se poranil? Na nic nemohu přijít. Až jsem si všiml, že v bříšku levého palce, kterým jsem do „myší díry“ cpal odpadky, mám dvě dírky cca 4 mm od sebe. Zřejmě tam nebydlela myš, ale zmije. Už vím, že strkat odpadky do cizího bytu se nemá. Je 18.34. Kousnut jsem byl cca v 18.30. Jsem na sebe zvědavý, probudím-li se živý nebo mrtvý. Můj stan si oblíbili pavouci.

www.romaniatourism.cz