Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Stejné podmínky pro všechny

Lázeňské vydání letošního Všudybylu mne inspirovalo vydat se za předsedou představenstva akciové společnosti Imperial Karlovy Vary Ing. Jiřím Milským, jenž, jak dokumentuje fotoreportáž z valné hromady Svazu léčebných lázní ze 14. března ve čtvrtém vydání Všudybylu 2007 (str.25), varovně zvedá prst. A tak se jej ptám – proč?
Protože stále nepřestala být ohrožována existence českého léčebného lázeňství, které živí desetitisíce lidí po celé republice, a sama jeho medicínská podstata. Léčebné lázeňství je velmi efektní a efektivní. Je nesporným přínosem pro zdraví celé naší populace i pro českou ekonomiku. Tedy nejen v oblasti zahraničního obchodu. Moje hlava opravdu nebere, proč má tento dynamicky se rozvíjející obor, který prokázal úžasnou životaschopnost od roku 1992, kdy byla většina léčebných lázní vržena do kuponové privatizace, takovou malou podporu u politické reprezentace a dalších činitelů.

Asi proto, protože v politice platí dvojnásob: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.
České léčebné lázeňství politiky zřejmě chlebem nezásobuje takovým způsobem, aby pozvedli svůj mandát ve prospěch předcházení nemocem, zdraví národa a zhodnocování jeho přírodních léčivých zdrojů.

Jiné téma by tam nebylo…? Nejsme tady od toho, abychom kohokoliv umravňovali, vyjma sebe samých, což už se dávno a permanentně děje. Příčinu vidím v tom, že léčebné lázeňství je složitě ukotveno v systému české legislativy. Tu se na něj pohlíží pohledem medicínským, tu jako na turistický byznys. Příjemnou změnou posledních měsíců na Ministerstvu zdravotnictví ČR je, že se k léčebnému lázeňství přestává chovat macešsky, ale přesto bych pozici zrovna tohoto oboru neviděl silnou. Vše nasvědčuje tomu, že v rámci systému českého zdravotnictví je léčebné lázeňství na okraji zájmu. Absentují snahy jej podporovat, protože se řeší věci jiné, systémově mnohem složitější a s daleko drastičtějšími dopady do veřejných rozpočtů. A tak opětovně vybízím k úvaze, není-li možné se z léčebného lázeňství poučit.

Určitě je. Na obdobné téma v tomto vydání Všudybylu hovoříme s hejtmanem Karlovarského kraje, který říká, že v přístupu k cizím státním příslušníkům má české zdravotnictví, s výjimkou léčebného lázeňství, velké rezervy, když není schopno z řady zahraničních pacientů vymoci úhradu za jim poskytnutou zdravotní péči. Vůbec nepřipadá v úvahu, že by si takovýto „hostitelský nadstandard“ (na rozdíl od chudého Česka) dovolili v bohatých USA nebo západní Evropě. Ale na našince v rámci léčebných lázeňských pobytů? Tam k léčebné péči hrazené z veřejných zdrojů „nepronikne ani myš“.
Pokud by kde, snad kromě Česka, zahraniční pacient neměl patřičné zdravotní pojištění či neuhradil poskytnutou zdravotní péči, měl by velký problém. Všude jinde už je dávno systém vymáhání léčebných výloh propracovanější – nekompromisní. Nechci hodnotit ostatní obory českého zdravotnictví. Ale co se týče léčebného lázeňství? Procedura vyslání pacienta do léčebných lázní je tak komplikovaná, že tam nepronikne už ani myš. Masivní pokles předepisování léčebné lázeňské péče hrazené z veřejných prostředků v uplynulých dvou letech sice naší akciové společnosti nezpůsobuje velký problém (primárně jsme orientováni na trošku jiné klienty), ale i my voláme: „Ano, rádi budeme pečovat o české pojištěnce a poskytneme jim špičkovou péči.“
Vyslání pacienta do lázní podléhá důrazné systémové kontrole zdravotních pojišťoven. Doporučil bych, když všichni hovoří o úsporách v českém zdravotnictví, jestli by nebylo možné tento model aplikovat i u ostatních zdravotních zařízení následné péče, např. u odborných léčebných ústavů. Jestliže do léčebných lázní obtížně proniká myš, tak do nich v pohodě zacouvá kdejaký mamut. A za úplně jiné peníze než za ty, za něž dneska lázeňské subjekty realizují hospitalizaci a léčebnou péči. Jsem přesvědčen, že léčebné lázně nechtějí žádnou neférovou výhodu na trhu. My jenom říkáme: „Stejné podmínky pro všechny. Děláme stejně kvalitní medicínu a – co se týká ubytování a stravování – v daleko kultivovanějším prostředí a vyšší kvalitě, avšak za menší peníze. Nerozumíme tomu, proč stát v této záležitosti neudělá pořádek.“

A ejhle, memorandum! Odpověď na tvůj (kdoví, zda pro někoho ne nemravně) zvednutý prst na valné hromadě Svazu léčebných lázní. Ostatně, co valná hromada Svazu léčebných lázní?
Valná hromada částečně obměnila složení představenstva, což je cyklická záležitost. Nejsem však oprávněn hovořit za představenstvo. To je přece jen výsada pana prezidenta MUDr. Eduarda Bláhy a viceprezidentů. Je to dělná sestava. Panuje poměrně jasná shoda ohledně cílů, které chceme prosazovat a které korelují s tím, co jsem již zmiňoval: jednotné podmínky na trhu, jasně stanovená pravidla a férový přístup k lázeňství jako oboru.

Jsi předsedou představenstva akciové společnosti Imperial Karlovy Vary a partnerem dvou ze tří kamarádů – Saši Rebjonka a Bohouše Procházky, o nichž jsem psal v pátém vydání Všudybylu roku 2003 v souvislosti se slavnostním znovuotevřením špičkově vypěkněného lázeňského hotelu Imperial. Dělá ti vaše firma radost?
K té funkci bych podotkl, že někdo to dělat musí. Netvrdím, že jsem se obětoval. Povětšinou je to činnost příjemná, nicméně odpovědná. Imperial Karlovy Vary a.s. nám dělá radost přímo úměrnou kvalitě odvedené práce – počínaje managementem po všechny spolupracovníky. Někdy říkám, že jsme smutní tam, kde se ostatní radují. To proto, že sami sobě nedáváme snadné úkoly. A přesto, že výsledky minulých let nebyly až takové, jaké jsme si přáli, dívám se na ně se značným uspokojením.

Tvá vystoupení na veřejných fórech, zejména ta na téma lidské zdroje, vždy vzbuzují velká očekávání a v nemenší míře je naplňují. Takže dovolím si tě poprosit ještě o pár myšlenek na toto téma.
Lidské zdroje, to je nekonečný příběh. V našem oboru je to absolutně rozhodující veličina současného i budoucího úspěchu. Můžete disponovat nádherným lázeňským zařízením, ale jestliže personál bude neprofesionální, nepřívětivý a nedejbože si bude v práci ventilovat své starosti, úspěch se dostavit nemůže. Lidské zdroje jsou jednou z velkých limit. Mzdové a s nimi spojené další náklady jsou v oboru léčebného lázeňství rozhodující nákladovou položkou a jejich podíl se bude dále zvyšovat. Už dnes mne obchází hrůza, co nás v budoucích deseti letech čeká. Druhou limitou je stav na trhu práce. Poptávka po jednotlivých profesích v rámci lázeňství je většinou koncentrována do jednoho relativně malého místa. Nabídka na trhu práce, ta je samozřejmě omezená. I nám by přirozeně pomohlo větší otevření českého trhu práce. Někdy na zahraničních cestách smutně koukám na pracovité Indy a Pákistánce. Netvrdím, že bychom museli mít všechny zaměstnance z Pákistánu, ale několik? To by snad nikomu nevadilo.

Jak odsud z geodeticky dominantní pozice Imperialu vidíš vývoj českého léčebného lázeňství?
To tak! Já to řeknu a ti ostatní se podle toho zařídí… No, bude to dobrý! U nás tedy rozhodně, a těm dalším přeji, aby taky měli úspěch…
Ale teď vážně. Nemyslím, že je v tom nějaké velké tajemství. Stačí se podívat za hranice, do našeho nejbližšího okolí, kam kulturně a historicky patříme. Tzn. Německo, Rakousko jako základní vazby. Přál bych si, aby české lázeňství bylo v systému péče o zdraví lidu ukotveno tak pevně jako v Německu a aby k němu česká populace měla obdobný přístup jako Rakušané, kteří si své lázně hýčkají a rádi do nich jezdí. To z hlediska domácího trhu. Panevropský pohled, ať už do středu Evropy, na sever, na jih, na západ či na východ, je optimistický. Podmínkou a společným jmenovatelem úspěchu rozhodně bude vysoká kvalita medicínské složky a schopnost animace programů v rámci pobytu hosta. Léčebný pobyt v lázních už nelze zužovat pouze na léčebné procedury, jídlo a spánek. Lidé mění svůj životní styl směrem k aktivnímu pojetí. Lázeňská zařízení, v nichž se realizují dlouhodobé pobyty, proto mají do budoucna jasnou povinnost, společně s municipalitami, starat se o to, aby lázeňská místa byla atraktivní i z hlediska kulturního vyžití. Z tohoto pohledu se mohu pochvalně vyjádřit nejen o statutárním městu Karlovy Vary, ale i o krajském úřadu Karlovarského kraje za příjemně ofenzivní přístup z toho hlediska, jak je na tento obor nazíráno. Na druhé straně si neodpustím podotknout, že by bylo ukrutně smutné, když si někdo na krajskou vlajku vyšije vřídlo, aby neakceptoval, že tam tenhle obor je. Přirozeně k ideálu zatím spíš kráčíme, než abychom tam byli. V rámci evropských programů, chystaných dotací atd. bych řekl, že je trošičku nedoceněná pozice lídrů. Snahu (která nevím, odkud vychází) směrovat většinu energie na malé a střední podniky nevidím jako ideální řešení. Je potřeba podstatně vyváženější přístup. Prostě lídr je lídr. Ten určuje směr a dělá práci i pro malé a střední. Z hlediska rozvoje produktu nelze od malých a středních podnikatelů očekávat, že budou tahouni pokroku a kvality. Ti téměř vždy pojedou za těmi většími. Podporu lázeňství je proto třeba rovnoměrně rozložit mezi všechny subjekty na trhu.

www.imperial.kv.cz

Poznámka:
Předchozí interview s Ing. Jiřím Milským i fotoreportáž ze znovuotevření hotelu Imperial najdete v archivu Internetového časopisu lidí a o lidech v cestovním ruchu www.e-vsudybyl.cz, zadáte-li do fulltextového vyhledávače heslo „Imperial“:
„Pobyt, duši i tělo povznášející“ (10/2001)
„Kdo nezná Imperial, nemá dokončené vzdělání“ (06/2002)
„Otvírejte s námi!“ (05/2003)