Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Lázně Kynžvart
patřily v době od poloviny 19. století až do 2. světové války
k významným lázním západočeského regionu, kde se léčily rozličné
indikace dospělých pacientů za působení přírodních léčivých
zdrojů – klimatu, minerálních vod a peloidů. Zakladatel lázní, rod
Metternichů, se ve své době těšil evropské popularitě, a již to
dodávalo Kynžvartu na významnosti. Mezníkem se stal až rok 1950. Kynžvart
byl Ministerstvem zdravotnictví ČSR díky svým specifickým klimatickým
podmínkám vybrán jako lokalita, kam byly umístěny na dobu dvou až tří
měsíců pražské děti na doléčení po prodělané epidemii černého
kašle. Nápadný léčebný efekt, který se u těchto dětí projevil, měl
za následek, že se do Kynžvartu již nikdy nevrátila léčba dospělých
pacientů, ale trvale se zde od té doby léčí děti ve věku od dvou do
patnácti let s onemocněními dýchacích orgánů a kožními. Dnes to jsou
nemoci převážně alergického původu. Z dětské léčebny se po oddělení
od Lázní Mariánské Lázně v roce 1992 stala státní příspěvková
organizace řízená Ministerstvem zdravotnictví ČR a je jí dodnes.
Základem léčby
je klimatoterapie, která je postavena na výjimečnosti podmínek tvořených
stálou a vysokou vlhkostí vzduchu, čerpanou z okolních porostů
smíšeného lesa, vysokou intenzitou oslunění danou polohou oblasti
Kynžvartu na jihozápadním svahu Slavkovského lesa, nadmořskou výškou
730 m s charakterem podhorské oblasti, ideální čistotou ovzduší –
průměrné hodnoty SO2 2 mikrogr./m3 (limit 50 mikrogr./m3), NOx
14 mikrogr./m3 (limit 100 mikrogr./m3) a nízkým obsahem alergenů a
bakterií v ovzduší. Klimatická léčba je doplněna o řadu léčebných
procedur z oblasti léčby inhalační, vodoléčebné, pohybové, dechové
gymnastiky, termoterapie, fototerapie, saunování, cvičení v bazénu
v souladu s individuálním léčebným plánem sestaveným pro každého
pacienta. Léčba u dětí bez doprovodu je stanovena na šest týdnů,
u dětí s doprovodem rodiče na 4 týdny. Až doposud by se zdálo, že
není žádný rozdíl oproti léčbě shodných indikací dospělého pacienta.
Po medicínské stránce ne. Ale co stránky ostatní? Výsledek léčby,
komerční stránka léčby, vztah pacienta k lázeňskému zařízení, vztah
pacienta k městu, vztah města k pacientovi?
Výsledek léčby
u dospělého pacienta očekáváme ve zlepšení zdravotního stavu, a tím
návratu do plnohodnotnějšího osobního i pracovního života, příp.
oddálení odchodu do předčasného důchodu. Komplexní lázeňskou léčbou
u dospělého zpravidla řešíme následek těžkého onemocnění.
U dítěte však včasným absolvováním lázeňské léčby dokážeme
preventivně zabránit rozvoji těžkého onemocnění. Výsledkem léčby je
„přeladění organismu dítěte“, zvýšení obranyschopnosti a navození
adaptačních mechanismů na zvládání zátěžových situací jeho
organismu.
Komerční stránka léčby
je velmi rozdílná. U dospělých pacientů i u dětí je sice závislá na
obsazenosti lázeňského zařízení, ale v nemalé míře na výši ceny za
ošetřovací den. A u dětských pacientů není příliš možností doplnit
pacienty zdravotních pojišťoven zahraničními klienty, a tím vylepšit
ekonomiku zařízení. Dětské zařízení je tedy odkázáno pouze na úhrady
(často velice zpožděné) ve výši nadiktovaných cen zdravotními
pojišťovnami. Je smutné, že musíme ve vztahu ke zdraví dítěte hovořit
o komerci.
Vztah pacienta k lázeňskému zařízení
je obyčejně vyjádřen kritickým postojem k onomu zařízení, a dospělý
pacient je velice kritický. Vztah dospělého klienta prožíváme i my.
V naší léčebně se léčí polovina dětí s doprovodem rodiče. Zdálo by
se, že daleko jednodušší a bezproblémový je vztah samotného dětského
pacienta. Opak je pravdou. Děti totiž na kritiku všeho použijí svých
rodičů na hony vzdálených od léčebny a zasvěcených do situace pouze
prostřednictvím svých dětí. Rodiče málokdy uvěří, že se jejich dítě
chová zcela jinak než doma, posíleno potřebou upoutat pozornost kolektivu.
Personál proto musí být nejenom odborně na výši s pozitivním přístupem
k pacientovi, ale všechny zdravotní sestry musí být dobré vychovatelky,
psycholožky a v neposlední řadě i náhradní maminky. Naše poslání
není v tom, abychom děti vychovávali, na to je pobyt v léčebně příliš
krátký, ale jsme zodpovědni za jejich bezpečnost. Řešení některých
situací tak bývá obtížnější než řešit na místě stížnosti
dospělého pacienta.
Vztah pacienta k městu
by měl být přínosem pro město hlavně po stránce ekonomické. Zvýšením
kupní síly v dané lokalitě, následnou propagací a přilákáním
dalších návštěvníků. Nabídka se musí přizpůsobit síle kupujících,
v našem případě dětem a jejich rodičům.
Vztah města k pacientovi
je důležitým momentem. Město by mu mělo nabídnout příjemné zázemí pro
jeho pobyt tak, aby celkový dojem z dlouhodobého pobytu byl pozitivní.
Přesvědčuji se, že tak tomu je snad ve všech lázeňských městech. Musím
se vrátit ještě jednou do historie léčebny, a sice znovu do roku
1950. V kronice města je zaznamenán boj radnice proti umístění dětí do
Kynžvartu s obavou, že město zchudne jak po stránce ekonomické, tak
kulturní, protože pro děti přece není třeba vytvářet žádnou kulturu,
nic atraktivního. Bohužel, vývoj to potvrdil a tento názor v Kynžvartu
přetrvává dodnes. Město se za více než padesát let existence dětské
léčebny svými aktivitami nepřizpůsobilo pobytu dítěte. Je až
k neuvěření, že tu není jediná cukrárna, ovocný bar nebo jiné
zařízení, kde by se nekouřilo, kde by našli útočiště rodiče s dětmi.
Není tu koupaliště, dopravní hřiště, o kině nehovořím. A tak
vyvstává otázka: Čí je to škoda? Města? Pacienta? Odpověď je
jednoznačná: Obou.
Dětské lázeňství
je velice důležitou, vůbec ne jednoduchou, natož zanedbatelnou součástí
systému českého zdravotnictví. A domnívám se, že by se o něm mělo
daleko více hovořit. Nikdo nedokáže spočítat u dětského pacienta
ekonomický přínos výsledků léčby tak, jako u dospělého pacienta např.
se sníženou pracovní schopností. V našem novém projektu, vyjádřením
farmakoekonomiky v horizontu tří let, se pokoušíme spočítat úsporu
léků, zvláště antibiotik, a úsporu nákladů na případnou hospitalizaci
pacienta. Zatím dokážeme zodpovědně říci, že u 73 % pacientů
léčebny (což je ročně u cca 1500 dětí) se daří dosáhnout zlepšení
kvality jejich života. A to je, myslím, dobrý vklad těmto dětem do jejich
budoucnosti. Zvláště když výsledky statistických šetření jsou takto
alarmující:
Dětská lázeňská léčebna
Lázeňská 295
354 91 Lázně Kynžvart
tel.: 354 672 111
e-mail:
dlllk@iol.cz