Asociace hotelů a restaurací České republiky (AHR ČR) je profesní nezisková organizace, jejímž hlavním cílem je podpora podnikatelů v oboru hotelnictví a gastronomie. Členy asociace jsou majitelé a provozovatelé ubytovacích a gastronomických zařízení z celé republiky, pro které tato organizace zajišťuje pravidelný servis a poradenství. AHR ČR je členem evropské konfederace asociací hotelů a restaurací – HOTREC a zastupuje tak zájmy svých členů i na evropské úrovni. Krajské sekce AHR ČR spolupracují se samosprávou na propagaci a rozvoji cestovního ruchu v krajích a marketingové podpoře svých členů. AHR ČR pomáhá svým členům lépe se orientovat na trhu, být připraveni na nová legislativní opatření a mít možnost ovlivňovat dění v oboru.

Současný systém tlačí podnikatele do šedé ekonomiky

Prezidenta Asociace hotelů a restaurací České republiky Ing. Václava Stárka jsem o rozhovor požádal v Praze-Klánovicích 13. října 2012 na oslavách 50. výročí tamní hotelové školy.
Klánovická škola Svazu českých moravských spotřebních družstev patří mezi naše nejprestižnější. Vychovala řadu významných gastronomů. Jako příklad si za všechny dovolím jmenovat vynikajícího šéfkuchaře Jiřího Krále. Tuto školu mám spojenu i s letním setkáním s dětmi z dětského domova. Asociace hotelů a restaurací České republiky totiž provozuje Nadaci AHR ČR, která zaštiťuje projekt „Start do života“. V něm těmto dětem pomáháme s profesním uplatněním v našich oborech. Uvedeme je do odborné školy, zařídíme praxi a následně jim zprostředkujeme zaměstnání. Máme radost, že s vysokou pravděpodobností nebudou patřit mezi oněch zhruba osmdesát procent dětí, které se vyučí, ale nakonec dělají něco úplně jiného.

Další oblastí, kde Asociace hotelů a restaurací ČR zaznamenává úspěchy, jsou členské benefity.
Jedním z hlavních je, že se nám podařilo uzavřít kolektivní smlouvy na autorská práva. Všem, kdo se do tohoto projektu zapojili, se formou slev nejen vrátily členské příspěvky, ale dokonce něco vydělali. Velké řetězce ochranným autorským svazům zaplatily až o až půl milionu korun méně, pro menší ubytovací zařízení – kolem dvaceti pokojů – činila úspora zhruba dvacet tisíc korun.

V předchozím, devátém vydání Všudybylu náš druhý nejvyšší ústavní činitel, předseda horní komory Parlamentu České republiky Milan Štěch říká: „Co poškozuje pověst, a tedy hospodářské zájmy České republiky, jsou záležitosti jako nedávná ‚lihová aféra‘. Ty udělají obrovské škody, které ani byznys, ani politici nemohou rychle napravit.“
Určitě, každá takováto aféra má nějaký dopad na výkonnost cestovního ruchu. Ale ve světě vidíme, že turisté se na místa různých krizí časem vracejí. Myslím, že je to otázka několika málo měsíců, a možná ani ne, a lidé si na nějakou lihovou aféru ani nevzpomenou. Jinak jde bohužel opět o příklad toho, jak stát, který není schopen zajistit elementární kontrolu toho, co by měl hlídat, přenáší zodpovědnost na podnikatele. Dodnes není jasné, jak se k metanolu postaví. Návrhy, aby na něj byla uvalena spotřební daň (byť i nulová), aby mohl být větší přehled, jak se s ním nakládá, byly zamítnuty s tím, že vzhledem ke směrnicím Evropské unie pro metanol údajně nemůžeme mít jiný režim než ostatní členské státy. Pokud dojde k zavedení licencí na prodej alkoholu, jediné opatření, které by mohlo podnikatelům v pohostinství pomoci, je, že by tyto licence byly natolik přísné, aby se alkohol směl prodávat pouze v kamenných obchodech a restauracích. Popřípadě to, aby nakládání s metanolem bylo opět pod kontrolou, tedy aby byl našimi zákonodárci vrácen mezi jedovaté látky, na něž se vztahuje zvláštní režim a z jejichž seznamu byl při novelizaci zákonné normy kdožvíproč vyjmut. Od krajských hygieniků víme – a jednali jsme se všemi – že většina problémů s metanolem se týkala trhovců, tedy tržišť a kiosků. Přitom ale metanolovou aférou spolu s výrobci lihovin nejvíc utrpěli právě provozovatelé restaurací.

Naše minulé interview probíhalo před výroční konferencí Asociace hotelů a restaurací ČR 2011. Jaké bylo pro podnikatele v hotelnictví a pohostinství období uplynulých dvanácti měsíců? Do Česka prý přijelo rekordní množství cizinců.
Ano, přijelo víc turistů. Podle našeho průzkumu se ale ne všechna ubytovací zařízení dostala do pozitivních čísel. Problémy měly zejména horské podniky. Musíme proto hledat cesty, jak tržby zvedat. Proto jsme pro své členy zorganizovali road show: „Podnikejte tak, abyste vytvářeli zisk“, zaměřenou na problematiku zefektivnění provozu. Tržby totiž zdaleka nevzrostly tolik jako obsazenost, natož ziskovost. To, co je brzdilo, byl růst distribučních nákladů. Přibývá hostů, kteří si dělají rezervace přes globální rezervační a distribuční servery. Ty se tak dostávají do pozice, ve které si mohou takřka diktovat výši provizí. Pak tu jsou slevové portály, což je nástroj, který stlačuje ceny téměř na likvidační úroveň.
Současně jsme zaznamenali, že hotely a penziony mají zbytečně vysoké mzdové náklady. Jejich majitelé a top management se totiž bojí využívat outsourcingu pro housekeeping či další služby z obavy, že je za to napadne inspektorát práce. Pokud se tak děje, je to demagogie. Najmout si firmu, aby outsourcovala služby, je v Evropské unii zcela běžné. Tuto problematiku jsme probírali s generálním inspektorem práce, a i z jeho postojů jsme nabyli dojmu, že tak jako v jiných kontrolních činnostech státu je to i v tomto segmentu hodně nevyvážené. Inspektorát práce například postihne podnikatele za to, že včas nezaplatil zaměstnancům přesčasy. Na druhou stranu ignoruje podnikatele, kteří lidi, jež pro ně pracují, oficiálně vůbec neplatí nebo jim poskytují jen minimální plat a zbytek jim „dávají bokem“. Nevidím důvod, proč by zrovna tohle nemohl inspektorát práce postihovat. Asociace hotelů a restaurací ČR razí: když se platí odvody a daně, ať je platí všichni – pak by se nemusely zvedat tak drasticky.

Naše loňské interview neslo název „V Německu si ubytovací služby přesunuli do sedmiprocentní sazby DPH“ (viz stejnojmenný článek na www.e-vsudybyl.cz). Třináct procent, to už je slušná obchodní marže! Takže nejen v Česku jsme si všichni rovní a někteří rovnější, ale platí to i v rámci hospodářské soutěže v Evropské unii.
Zarputilost, se kterou se tady politická reprezentace snaží zvedat daně, aniž by si uvědomovala, že tím nic nezíská, je zarážející. Asociace hotelů a restaurací ČR se domnívá, že cesta vede jinudy. Stát by se měl zaměřit na to, aby se daně vybíraly, a ne je zvedat těm, kdo je platí. To ještě víc vylepšuje tržní postavení nekalé konkurence, která daně neplatí. Nejhorší je, že nejen u DPH se kdekdo zaštiťuje Evropskou unií. Vždycky se najde nějaká směrnice EU, která údajně neumožňuje použít vlastní řešení. A když to možné je, jako například u značení potravin, které se z Evropské unie přesunulo na národní úroveň, tak se zástupci ministerstva zemědělství a zdravotnictví dodnes hádají, jak by se tato směrnice měla uplatňovat. Přitom to jediné, co Evropská unie přikazuje, je, aby zákazník v restauraci na vyžádání od obsluhy dostal (třeba i slovně) informaci, jaké alergeny ten který pokrm obsahuje.

Každým rokem děláte mezi svými členy anketní průzkum.
Letos jsme se například ptali, zda máme mít co nejširší záběr, nebo všechny síly vrhnout na řešení zásadních problematik. Podle zadání členů jsme pak vytvořili plán aktivit na rok 2013. To, co je nejvíc zajímá, je prosazování zájmů podnikatelů. Chtějí se věnovat udržitelnosti oboru a jeho rozvoji. Hlásí se k zodpovědnému přístupu k podnikání. Potvrdilo se, že náš věčný evergreen DPH je pro ně skutečně důležitý. Jsou pro to, aby se snížila hranice registrace pro platbu DPH na 500 tisíc korun a zúžil se tak okruh lidí, kteří placení DPH unikají. Na druhou stranu vnímají, že je třeba udělat něco, aby podnikatelské prostředí bylo k žití, protože současný systém de facto tlačí podnikatele v pohostinství do šedé ekonomiky. Víc než devadesáti procentům našich členů vadí, že stát toleruje nebo přinejmenším nepostihuje nelegální zaměstnávání. Apelují na zefektivnění jeho kontrolní činnosti a na potírání částečného zaměstnávání načerno. Zákonný zákaz kouření byla další věc, na kterou jsme se ptali. Dvaasedmdesát procent našich členů ho chápe jako zásah do svobody podnikání. Nejde o to, aby se v restauracích kouřilo, ale aby ten, kdo o tom rozhodne, byl zákazník, respektive provozovatel podniku, a ne stát. Naše členy také velmi trápí komerční podnikání státem dotovaných zařízení – školních jídelen, ubytoven, které mají sloužit státním zaměstnancům apod. V příštím roce se proto chceme víc zaměřit na disproporce v hospodářské soutěži, zejména na státem dotovaná stravovací a ubytovací zařízení, která fungují jako otevřená.

• www.ahrcr.cz