Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Škola roku vyučující autoobory

S ředitelem Integrované střední školy automobilní Ing. Milanem Chylíkem nás loni v červnu seznámil profesor Miroslav Kuzdas na Galavečeru Českých ručiček, na kterém se setkali vítězové celorepublikových finále soutěží odborných dovedností širokého spektra řemesel. 28. ledna 2015 v Brně se potkáváme opět.
Pane řediteli, v minulém vydání Všudybylu si předseda představenstva akciové společnosti Brisk Tábor Mojmír Čapka posteskl, že přebytek politologů a sociologů je v rozporu s orientací českého hospodářství na export.
Vy, coby škola technického zaměření a organizátoři odborných soutěží, se snažíte tomuto trendu čelit. Ukazujete žákům základních škol, jejich rodičům, prarodičům, že technické obory a řemesla mají budoucnost.
Ano, už dvacet let se nám daří organizovat v našem oboru největší soutěž v republice – Autoopravář Junior. Do jejího jednadvacátého ročníku je zapojeno přes sto dvacet škol a čtyři a půl tisíce žáků ve čtyřech kategoriích – karosář, automechanik, autolakýrník a autotronik. Na soutěži spolupracuje řada partnerů. Podporuje ji i politická reprezentace a představitelé státní správy a krajských a místních samospráv. Její finále se třetím rokem bude konat v prostorách Service Training Centre automobilky Škoda Auto v Kosmonosích, a to 1. až 3. dubna 2015. Utkají se v něm nejlepší žáci posledních ročníků odborných škol ze všech krajů.

Na některých školách lze vypozorovat, že teoretickou výuku a výuku praktickou učí takřka nepřátelské tábory pedagogů.
Bohužel. Ale to není případ Integrované střední školy automobilní. Uvědomujeme si, že i kdyby měla sebelepší vybavení, pokud bychom neměli pedagogy, kteří jsou zruční technici a současně i vynikající učitelé teorie, je všechno zbytečné. Teoretickou i praktickou odbornou část u nás učí většinou jeden učitel. Každý se tak, vzhledem k technickému rozvoji a inovacím v automobilovém průmyslu, proto musí trvale zdokonalovat. Musí o daném vozidle umět nejen vykládat, ale opravdu ho opravit. U některých učebních oborů proto zavádíme modulovou výuku a odbornou část výuky máme s teoretickou propojenu nejen obsahem, ale i jednou známkou. Až totiž stávající žáci nastoupí do práce, budou muset předvést, co dokážou v celém komplexu. Určitě je proto škoda, že se na některých školách odděluje praxe a teorie.

Technický pokrok a konkurence urychlují vývoj automobilů.
A proto naše žákyně a žáky musíme připravovat na technologie, s nimiž se setkají po škole v praxi. Ta se během jejich čtyřletého či pětiletého studia výrazně posune kupředu. Intenzivně se proto věnujeme také alternativním pohonům vozidel. Jsme jednou z prvních škol, která má jako výukovou pomůcku k dispozici zbrusu nový elektromobil. Základy nových postupů a technologií průběžně včleňujeme do svých vzdělávacích programů a část žáků oboru autotronik samostatně připravujeme na opravy vozidel s hybridním a alternativními pohony. Je také potřeba vychovávat specializované profesionály na motocykly, na osobní automobily i na nákladní automobily. Jeden z nejrozšířenějších tříletých učebních oborů v Česku je obor mechanik – opravář motorových vozidel. Tento obor učí přes sto škol. Zhruba tři a půl tisíce žáků letos studuje ve třetím ročníku. A přestože jich je tolik, dosud žádná ze škol se nevěnuje čistě nákladním vozidlům, přitom zvládnutí jejich oprav a údržby je ještě o řád náročnější než u osobních automobilů či motocyklů.

Takže ještě dokoupit náklaďáky, aby bylo na čem trénovat. Ostatně už vaše stávající „výukové pomůcky“ – motorky, čtyřkolky, automobily, motory, diagnostická zařízení atd. – i nově zrekonstruované prostory reprezentují obrovské investice. Ale budoucnost České republiky si to zaslouží!
Jakákoliv učební pomůcka pro žáky, hlavně v dílnách, je položka zpravidla v řádu statisíců korun. Naše škola prošla rekonstrukcí v době, kdy jsme přecházeli pod současného zřizovatele – Krajský úřad Jihomoravského kraje. Část finančních prostředků na ni můj předchůdce, pan ředitel Kšica, zajistil u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Další část uhradil Jihomoravský kraj. Takže určitě jim patří díky, že se v Brně podařilo vybudovat takovéto vzdělávací centrum, které je vysoce konkurenční i v rámci západní Evropy.

Nejen v autooborech, ale ve všech učebních oborech je málo žáků. Nedostatek profesí se pak řeší dalším vzděláváním, Národní soustavou kvalifikací apod.
Určitě to je ale řešitelné v počátečním vzdělávání. Otevřeli jsme nový obor – autolakýrník, ve kterém je v celé republice zhruba stovka žáků v posledním ročníku. Podle informací Svazu prodejců a opravářů motorových vozidel ČR je v Česku zhruba tři a půl tisíce autolakoven, takže je jasné, že počet učňů nestačí. Nicméně nedostatek autolakýrníků k sobě daleko víc přibližuje školy a firmy. V rámci této spolupráce se nám daří nabírat víc motivovaných žáků. Dělá mi radost, že z pětadvaceti, kteří nám na obor autolakýrník zbyli, díky tomu, že tu máme špičkové učitele a mistry, od nás odchází patnáct vyznamenaných plus ti další, téměř stejně úspěšní.

Vstupní recepci vaší školy zdobí množství trofejí.
Přesto, že jsme školou otevřenou i dívkám, většina z devíti set žáků jsou chlapci. Samozřejmě, žákyně i žáci mají i další zájmy, které jim umožňujeme rozvíjet. Máme relativně nové prostory, jak co se týče tělocvičny, tak zrekonstruovanou posilovnu. Snažíme se, aby u nás našli náplň i po vyučování. Jsem rád, že jsou úspěšní, ať jsou to soutěže sportovní, nebo odborné. To, proč se soutěží škola účastní, je motivovat děti, aby dosahovaly víc, než je průměr. V loňském roce jsme v konkurenci sto dvaceti pěti škol byli vyhodnoceni jako nejlepší a získali ocenění Svazu prodejců a opravářů motorových vozidel ČR „Škola roku vyučující autoobory“.

Pane řediteli, automobily fascinují téměř každého kluka. Některým to vydrží i do konce života.
Já si to myslím také. Momentálně se proto snažíme komunikovat cosi jako průmyslovku třetího věku. Lidem, kterým tato fascinace vydržela, a neměli možnost si splnit svůj sen v průběhu školy nebo profesního života, to chceme umožnit v době, kdy mají čas si to daleko víc užít. Hledáme způsob, jak ji financovat. Máme partnery z podnikatelské sféry, partnery novináře, kteří by se do toho s námi pustili, třeba v oblasti renovace historických vozidel – veteránů. Seniorkám a seniorům bychom chtěli nabídnout nejen úroveň počátečního vzdělávání či vzdělávání dospělých, které je součástí naší činnosti – kurzy pro lidi v produktivním věku, kteří v této oblasti pracují, ale chtěli bychom to dotáhnout ještě o kousíček dál.