Sean Connery, Bruce Willis a ti druzí

Kanaďan má zafixováno, Čechy v žádném případě nepodceňovat

Zrodit se můžete jen v uskutečňování opravdového díla, neboť jenom takové dílo, které neslouží vám, ale naopak vás donutí, abyste sloužili vy jemu, z vás vydobude všechny síly. A umožní vám, abyste vystoupili sami ze sebe. Jak by se mohli zrodit velcí stavitelé nad díly, jež sama veliká nejsou?
Antoine de Saint-Exupéry 1900–1944

[<]Velmi rád pracuji či se bavím s lidmi, kteří to, co dělají, dělají doopravdy, srdcem. U mnoha interpretačních umění to, co tvoří, bývá prchavě pomíjivá krása, jakýsi dotek křídel motýla, o němž jsme v prvním vydání Všudybylu 2003 (str. 20–23) rozprávěli s Ing. Františkem Laudátem v souvislosti s rozsáhlým uměleckým dokumentem o u nás téměř zapomenuté fenomenální české pěvkyni Jarmile Novotné nazvaným „Nepolapitelný motýl“, který vznikl díky iniciativě Obecního domu v Praze. Firma Flash Barrandov speciální efekty spol. s.r.o. pánů Martina Kulhánka (technického garanta s mimořádným citem pro praktičnost a jednoduchost) a Jaroslava Štolby (originálního designéra a manažera) se rovněž zabývá prchavým krásnem. A obdobně jako fenomenální česká sopranistka Jarmila Novotná, která byla šestnáct sezon primadonou Metropolitní opery v New Yorku, je i firma Flash Barrandov speciální efekty daleko slavnější a známější v zahraničí než doma v Česku. Pane Štolbo, spolupracujete se spoustou renomovaných filmových producentů…
Vývoj naší firmy nebyl nahodilý. Aby v našem oboru došlo ke spojení umění a řemesla, tak k tomu je třeba zkušenost. Tu nelze získat najednou. Přebírá se průběžně ze všeho, co prostředí a okolnosti skýtají. V našem případě to bylo Filmové studio Barrandov, kde už je historie našeho kumštu sedmdesátiletá. Mám přímé i zprostředkované vztahy k tomu, co se zde kdy dělalo. Střídal jsem kolegy, s nimiž jsem dodnes v kontaktu. Získal jsem od nich spoustu vědomostí. Film, který můžeme označit jako první průlomový v historii českých speciálních efektů, je s legionářskou tematikou. Jeho režisérem je Viktor Tužanský a jmenuje se „Volha v plamenech“. Na Barrandově byl natáčen v roce 1934. Podílela se na něm spousta utečenců z Ruska, které tehdy sezval pan prezident T. G. Masaryk. Při té příležitosti byly poprvé na Barrandově vytvořeny požáry, o nichž můžeme říci, že jsou jednou z charakteristik naší profese.

Nicméně, přesto lze konstatovat, že svými pouhými deseti lety existence firmy více než úspěšně konkurujete renomovaným společnostem s mnohonásobně delší tradicí.
Ano, hrdou desetiletou existencí české privátní firmy. Našimi konkurenty jsou opravdu letité společnosti. Fascinuje mne, jak se v nich řemeslo předává z generace na generaci. Naše práce potřebuje nasazení, zručnost, vědomosti a vztah. Má i část uměleckou, k níž je třeba talent anebo prostředí, které umožní překlenout mezeru mezi ryzím umělcem a ryzím řemeslníkem. Mou prací je být prostředníkem mezi režisérem, kameramanem, architektem a lidmi, kteří jsou schopni a ochotni naplnit vizi toho, kdo ji přinese. Naší firmě se už podařilo dělat supervize nad „áčkovými“ americkými filmy. Pět měsíců jsme např. dělali „Hartovu válku“ s Brucem Willisem. „Special effects department“ byl jediný, kterému vládli Češi, a zrovna na filmu, kde je spousta explozí a úžasné sněhové pokryvy. Celý film v atmosféře trestaneckého tábora je neustále v nepřízni počasí, a my ji veškerou realizovali. V tomto filmu jsme položili umělý sněhový dresing na ploše více než jednoho milionu čtverečních metrů, což je sedmadvacet Václavských náměstí. Spolupracovali jsme, co se týče speciálních efektů, na dalších unikátních filmech, jako např. na „Indiana Jones“. Se Seanem Conerym jsme se ale osobně setkali až na „The Leauge of Extraordinary Gentleman“. S akčními supermany jako Tom Cruise, Jackei Chan či Vin Diesel na projektech „Mission: Impossible“, „Shanghai Knights“ a na projektu „XXX“. My Češi jsme se při jejich realizaci projevili především jako úžasně zdatní a univerzální lidé, a to i díky tomu, co nás naučila dřívější situace. Najednou, když se poodkryla možnost používat špičkovou techniku, Češi jako kdyby s ní pracovali odedávna. A velice brzy jsme začali do amerických, německých a britských mašin „šťouchat“ a montovat a postavili si svoje vlastní, mnohdy lepší. Na „The Young Indiana Jones“ jsme se etablovali. Dalším mezníkem bylo „Les Miserables“, kde jsme pracovali s tehdy čerstvými oscarovými hvězdami. Loni jsme na klíč realizovali „Tristan & Isolde“ a „The Origins of Evil“, který jde právě do kin. Co se týká speciálních efektů live, dostalo se nám té cti, že si nás vybrali Mick Jagger – Rolling Stones i Michael Jackson.

U filmu, obdobně jako na vodě, platí článek číslo jedna, a to že režisér má vždycky pravdu. Článek číslo dvě zní: pokud ji náhodou nemá, platí článek číslo jedna.
Režiséra a spousty lidí vůbec nezajímá, že jsou nějaké problémy. Např. že se změnil směr větru. Je málo možností, někomu něco vysvětlovat, že cosi nejde. Americký způsob uvažování je řešit problémy na bázi dvou základních informací: co potřebujeme k tomu, abychom to udělali, a co k tomu, abychom to získali. To byl zlomový moment, kdy nám začalo docházet, že nebude žádné další zadání a bližší upřesnění, a že my jsme ti šikovní čeští hoši, kteří si jsme schopni udělat všechno, jen nám řekněte, co chcete. U filmu je bitevní pole širší a technické zadání i vztahy často komplikovanější. Pouze dotažená týmová práce – úspěšně zvládnutý výsledný celek – si v naší branži zasluhuje smeknout poklonu a ocenit podíl jednotlivce. Týmová spolupráce je pro mne základním předpokladem šance na úspěch, předpokladem stability nebo jen společného, ale hrdého přežití. Je obrovským štěstím, nás lidí ve firmě Flash Barrandov speciální efekty, že se navzájem máme. Díky tomu s úspěchem řešíme technicky mezní věci, jindy banality. Právě díky efektivní týmové spolupráci se nám, české firmě, dostalo té cti, dělat (i ty banality) pro americké velkofilmy. Pochopitelně, vždycky bylo mnoho nabídek od konkurenčních zahraničních firem, že by ty banality udělaly lépe než my… A o tom je ten byznys.

Flash Barrandov speciální efekty ve světě šíří slávu Česka nejen ve filmařské extralize, ale i v extralize ohňostrojné.
Ohňostroje nám, povětšinou na rozdíl od filmů, umožňují naplňovat vlastní vize, kdy jsme režiséry a kdy se můžeme bavit i o námětu. Stupeň naší imaginace a tvůrčí svobody tu bývá podstatně vyšší. Umělecké řemeslo se realizuje především v architektonických ohňostrojích. Když děláme ohňostroj s hudbou, myslíme to velmi vážně. Nejdeme do šílených střihů, ale do děje. Respektujeme hudební součást představení a snažíme se ji spojovat s dalšími vjemovými dimenzemi a ozvláštnit ji ojedinělou atmosférou.

V úvodu jsem navodil téma prchavé krásy…
Ano, ohňostrojné řemeslo je o prchavé kráse. Úsilí mnoha měsíců, někdy i let se marnivě rozplyne během několika minut. Ohňostroj je pomíjivé a delikátní umění okamžiku. Je záležitostí, která se pouze promítne na sítnici. Výjimečné na tomto umění je, že jej mohou sledovat obrovské masy lidí současně, aniž si při tom vadí. Ohňostroje vždycky fascinovaly. Prožitek, ačkoliv vnímaný v masách, je individuální a spontánní. Oheň v této podobě má blahodárné a očistné účinky. Jako řemeslo je to práce s procesy probíhajícími za vysokých tlaků a teplot. Obrovský důraz se proto klade na bezpečnost. Prvky, škálu barev, má malíř jistě větší. My si hrajeme na nějaké origamy. Máme relativně málo prvků, které můžeme v pohodě a kdykoliv použít, protože to vždycky potřebuje nějaký stupeň přípravy. Podrobnou znalost toho, co existuje, co se dá udělat posloupností kombinací. Respektování charakteru místa, kde ohňostrojné show děláme, v jakých souvislostech, s jakým hudebním podtextem.

Doma v Česku nikdo není prorokem. Ale nejen proto devadesát procent všech ohňostrojných představení realizujete v zahraničí…
Je pravdou, že nám účinkování v zahraničí vyhovuje už proto, že tam se projekty etablují zpravidla už formou vyhledávání námětů a vzájemnou komunikací mezi objednatelem a realizátorem. Svět více spolupracuje. Víme, co dělá naše tzv. světová konkurence, protože si úplně běžně vyměňujeme názory, půjčujeme zařízení nebo i odborníky, když někdo z nás potřebuje pomoc. Tohle v českém klimatu moc nefunguje.

Jaké jsou ve světě ohňostrojné trendy?
V Severní Americe a v Asii dnes technický pohled a komerce vytěsňují řemeslo. Synchronizovaný ohňostroj s hudbou je možno pojmout tak, že téměř ke každému efektu „přímo na komoru“ (jak my říkáme) přivedete roznět a vše řídí počítač. Vedle toho jsou stále prezentace, považované za ty nej, kdy existují určitá omezení. Znamená to např., že dostanete plochu třiceti minut, ale můžete pouze stokrát zmáčknout tlačítko. Není ale výjimkou mít dva a půl tisíce odpalů, jako např. na tradičním ohňostrojném festivalu v Montrealu. Firmy, které používají jedině ruční odpalování, tam jsou totálně handicapované. Na světě existuje jen pár firem, které pravidelně tyto computerové ohňostrůjce poráží. Patříme mezi ně, protože v těchto typech show dokážeme tvořit to, čím jsme nejcennější. Imaginaci a řemeslo. Držíme kanadský rekord v počtu „misfire shells“ v rámci téměř dvacetileté existence dnes již mnoha stovek ohňostrojů typu „pyromusical show“. V roce 2001 nám na úžasné lokaci s jezerem a mohutným vodopádem u Québec City zůstal nevystřelen jeden jediný z téměř čtyř tisíc projektilů. Téměř absolutní výkon. Pro všechny renomované producenty světa to byl zřetelný signál, že jsme nejen efektní, ale i efektivní a bezpeční.

Zůstaňme ještě v Kanadě, co loňské léto a vancouverský festival „Slavnost světla“?
Ten je vyvrcholením gala těch nej. Do Vancouveru se dostane pouze velice omezený počet firem. Zve se na bázi systému show, které musíte v Severní Americe předvést. Nám se to povedlo v situaci, kdy „HSBC Power Smart Celebration of Light“ byla první velkou akcí poté, co bylo oznámeno, že se Vancouver stal městem olympijským. Tisk i ostatní média byla naprosto vybuzená a my měli zahajovací show. Pracovali jsme souběžně na dvou velkých námořních lodích, každé sto dvacet metrů dlouhé. Novináři za námi přijížděli na člunech a znova a znova se neustále střídali. Každý druhý novinář tu je hokejovým fandou, a my jsme si uvědomili, jak je příjemné pracovat v pozitivně naladěném prostředí, kde se od vás čeká, co předvedete, protože Kanaďan má zafixováno, Čechy v žádném případě nepodceňovat. Je to úžasný, nepopsatelný pocit, když na tři sta padesát tisíc účastníků show v kosmopolitním Vancouveru s velikým očekáváním věcí příštích při české hymně povstane a pak aplauduje české show. Byl jsem neskonale hrdý na svoji vlast a na poctivou, invenční práci svých kolegů ve všech přípravných fázích i při realizaci. Mrazilo mne v zádech.

To by asi každého, kdo má pozitivní vztah ke své vlasti a pokoru před osudem. Ostatně jeden z nejúspěšnějších českých sportovců všech dob, dvojnásobný olympijský vítěz a mnohonásobný vítěz Světového poháru, rychlostní kanoista Martin Doktor v interview pro sedmé vydání Všudybylu 2001 řekl: „Kanoistika je sportem, v kterém nebývá pravidlem, že kdo jednou vyhraje, vyhrává pořád. Naopak poslední dobou je to těžší a těžší. Konkurence je čím dál početnější a rychlejší. Byl bych proto rád, kdyby se mi i nadále vedlo. Je to nádherný pocit vidět českou vlajku stoupat na stožár. Nutit svými výkony pořadatele závodů co nejčastěji hrát českou hymnu, kterou vnímám jako nejhezčí píseň na světě.“
U vás tomu bude obdobně. Ti, kdo jsme vepředu, ukazujeme cestu jiným, v uměleckých řemeslech a v umění i mnoha epigonům. Jak jste ale úspěšní v teplejších šířkách na Středním východě u arabských klientů?
Arabští zákazníci jsou úžasně kreativní a inspirativní. Získáváme od nich spousty zajímavých podnětů. V Ománu nás přivítal ministr kultury, mládeže a lásky se slovy: „Vítáme vás v zemi Šeherezády, zde platí její moudrost a zákony.“ Do Ománu jsme se dostali jako vítěz konkurzu na zahajovací ceremoniál fotbalového šampionátu zemí v Arabském zálivu. Vybrali si nás ze sedmnácti firem světa. Pikantní na tom byl důvod, proč si nás, českou firmu, pozvali ke konkurzu. Jeden z poradců a garantů požadované originality show má rád kreslené filmy od Jiřího Trnky, a hledal tudíž někoho v jeho rodné zemi. Po této úspěšné realizaci jsme obdrželi nabídku podílet se na stodesetiminutové megashow pro sultána Kabúse v den jeho narozenin. Arabský klient, vedle tradiční dekorativnosti, která nám sedí, a zázemí spousty „zbytečností“, jež jsou na ohňostroji báječné, má touhu vyjadřovat myšlenku nějakým aktem, který je k přemýšlení. Jejich reakce nejsou tak spontánní jako u hokejových fanoušků ve Vancouveru. Oceněním naplnění představ je reakce ústřední osobnosti. Pokud je sultán zaujat, zareaguje pozvednutím obočí. Jeho zájem je přijímán úžasně pozitivně. Show se okamžitě hodnotí ve svých podstatných sděleních. Nikdo od vás nechce slyšet, že něco nefungovalo, třebaže tam, kde podle původní lokace byla poušť, mezitím vzniklo obrovské parkoviště, čímž se do původního scénáře dostaly nějaké nelogičnosti. Jestliže se má otevřít obrovitá mořská mušle a z ní vycházet mnoho vulkanických ohňů a stříbrných crak klingů, tak to skutečně nemůžeme udělat z parkoviště plného aut. Ale zároveň to pouze nepřesuneme na jiné místo, protože bychom tím odlákávali pozornost. Takže jsme tento efekt trošičku upravili a dali do jiné části. Dotaz při obhajobě je však třeba zodpovědět (a to jsme se naučili) jiným sdělením: „Není možno očekávat, že když zasadíme semeno zde, že nám vyroste květina tam.“

Čím na sebe vážete tak obrovskou pozornost zahraničních klientů?
Tím, že nedáváme přednost množství zakázek, ale přistupujeme k nim z hlediska jejich delikátnosti. Zajímáme se o projekty, kde se můžeme etablovat v plné šíři. Inklinujeme k původním originálním produkcím a často se vyskytujeme na místech velmi odvážných. Např. v rámci úžasných představení na brněnských lokacích v rámci již tradičního mezinárodního ohňostrojného festivalu „Ignis Brunensis“ je to i projekt galashow na hradě Špilberk, který je jedním z nejúžasnějších míst, kde jsme kdy pracovali. Má neuvěřitelně organizačně schopný a kreativní management, který nejenom že se vyjadřuje a dává souhlas k nějakému ohňostroji, ale aktivně se zúčastňuje na vytváření námětu. Podnětem k jedné ze show na Špilberku bylo to, že jsem se v Turíně v restauraci bavil s Italy nejen o Nedvědovi, ale také o festivalu v Brně. Po zaznění jména Špilberk se do naší debaty okamžitě vmísil personál podniku. Italové znají hodně z historie vlastní země. Tehdy ale s překvapením konstatovali, že už konečně ví, kde ten Špilberk je. Věděli, že existuje pevnost, věznice, kde byla držena spousta italských vlastenců. Pro ně to ale bylo kdesi v Rakousku. Byla to pro ně nová informace. Na základě toho impulzu jsme začali s ředitelem Špilberku spolupracovat na tom, abychom nejenom Italům, ale i ostatní veřejnosti ukázali hrad Špilberk v dalších souvislostech a vzdali poctu Italům. Tak vzniklo show „Italové na Špilberku“, kde jsme se sladěním hudby a ohňostrojných efektů pokusili obrátit se do doby, kdy byl Špilberk věznicí, a zároveň poukázat, že současný hrad Špilberk je otevřen jiným velice pozitivním záležitostem.

• www.flash-sfx.cz