Nevěřím, že lidé opustí svoji zónu komfortu prostřednictvím svých slabých stránek. Žádný byznysmen, sportovec nebo umělec se nikdy neprosadil díky tomu, že uplatňoval své slabé stránky, ale vždycky ty silné.
Jan Mühlfeit

Role Svazu českých a moravských výrobních družstev je velice důležitá

S předsedou Dřevozpracujícího družstva Lukavec Ing. Jiřím Majerem se potkáváme 13. listopadu 2009 v TOP HOTELu Praha na Pracovním setkání Svazu českých a moravských výrobních družstev.
V takto reprezentativní sestavě se scházíme dvakrát do roka. Poprvé začátkem roku na valné hromadě, kdy řešíme organizační záležitosti, a podruhé na přelomu listopadu a prosince, kdy je naším cílem získat co nejlepší přednášející, jež hovoří k aktuálním otázkám. Měli jsme tady viceprezidenta Microsoftu pro Evropu Jana Mühlfeita, předsedu Rady expertů Manažerské asociace ČR pana profesora Pitru, výkonného ředitele Manažerské asociace ČR pana Stýbla a předsedu Úřadu průmyslového vlastnictví pana Kratochvíla. Plejáda informací, které se nám dostaly, byla velmi zajímavá.

Zmínil jste Ing. Mühlfeita, s nímž pořádám akce Ligy pro cestovní ruch. Ten v jednom z našich všudybylích interview řekl: „Nevěřím, že lidé opustí svoji zónu komfortu prostřednictvím svých slabých stránek. Žádný byznysmen, sportovec nebo umělec se nikdy neprosadil díky tomu, že uplatňoval své slabé stránky, ale vždycky ty silné.“ (viz. www.e-vsudybyl.cz článek „Nevěřím, že lidé opustí svoji zónu komfortu prostřednictvím svých slabých stránek“.) I z projevů dalších přednášejících zde mj. vyznělo, že se v Česku (už zase!) zahnízďuje ideál průměrnosti a podprůměrnosti. To je dané tím, že si zasloužíme takovou politickou reprezentaci, jakou máme, a v návaznosti na tyto (naše) zásluhy i tím, jak rádi se představitelé (tohoto našeho) top managementu spravujícího Česko obklopují nulami ve snaze být za každou cenu jedničkami. Zkrátka na rozdíl od světa podnikání se české politické scéně nedostává chytré dravé konkurence. Nicméně, pane předsedo, vaše společnost, Dřevozpracující družstvo Lukavec, je jednou z velmi úspěšných evropských výrobních firem i navzdory tomu, že nás „ti nahoře“ tak „hezky řídí“ a jejich úředníci „kádrují“ za všechno možné včetně ekologie.
Zmínil jste ekologii. Já občas žasnu. Všichni chtějí pracovat ekologicky, ale přitom se brání zpracování dřeva. Co je, proboha, ekologičtější, než zpracovávat dřevo? Dřevo slouží jako zásobník uhlíku vázaného ve stromech. Při zpracování dřeva je třeba daleko méně energie než při zpracování jiných materiálů. Navíc, dřevo jde, po nějaké době používání výrobku, recyklovat. Pokud bychom chtěli mít pod kontrolou úplný cyklus koloběhu uhlíku (protože neustále bojujeme s CO2 coby skleníkovým plynem), dospějeme k tomu, že zpracování dřeva (tj. uchování dřevní hmoty ve formě výrobků) je naprosto zásadní pro snižování emisí kysličníku uhličitého. Je škoda, že část zpracovatelného dřeva se spaluje. Dotování biopaliv žene cenu dřevěných štěpků nahoru. A tak už průmysl zpracování dřeva, už při nákupu vstupní suroviny, není schopen cenově konkurovat ekologicky méně výhodným spalovnám. To je důvod, proč neustále stoupá poměr spalovaného dřeva vůči zpracovávanému, a je to nesmírná škoda. Ekologicky naprosto zásadní chyba. Pokud si postavíte domek ze dřeva, na rozdíl od domku z betonu, cihel apod., je bilance produkce CO2 záporná. Při tvorbě tohoto produktu, se započtením všech okolních vlivů, vznikne méně CO2, než ho pro svůj růst spotřebují ty části stromů, z nichž je dům postaven.

Když už jsem použil alegorického příměru o manažerech obklopujících se nulami, nemohu nevzpomenout slavného gesta v poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, kteréžto bylo jeho autorem přetlumočeno: „Mirku, jsi jednička.“ Zkrátka, jaký Marcus Aurelius1 a jeho Hovory k sobě, takový Řím. Řečníci, zde u řečnického pultu, rovněž (i když trochu jinak) varovně zdvihali prst, že pokud se nestane náprava, bude tento náš Řím rozchvácen do roku 2012.
Na tom, jak se vyvine hospodářství, jsme všichni závislí. Jenomže my jsme zodpovědní za své firmy bezprostředně. Jestliže třeba Ministerstvo životního prostředí ČR v roce 2006 vypracuje a vláda vydá nařízení, které určuje emisní limity pro rok 2010, a my se na to připravíme, a pak na konci září 2009 dostaneme zprávu, že v meziresortním připomínkovém řízení je změna, která tyto limity výrazně snižuje, a že to bude platit od 1.1.2010? Věřím, že rozumní lidé to pomohou napravit. Nebo, že se objeví „nadstudenti“, kteří pětiletá vysokoškolská studia zvládnou přes léto? No to je hrůzné! V roce vstupu Česka do EU Manažerská asociace ČR pořádala konferenci, na níž konstatovala, že 55 % rozhodnutí soudů první instance je vráceno soudy druhé instance. Takže pokud půjdu k soudu, mám 55% jistotu, že budu odsouzený špatně? Když si představím, že bychom tímhle způsobem měli produkovat nějaké výrobky… Ale ono to nikoho z těch jedniček asi nezajímá.

Posláním Svazu českých a moravských družstev je mj. zastupovat, prosazovat a hájit zájmy členských výrobních družstev. Takže se má co ohánět.
A také tak činí. Na půdě Evropské unie i na domácí půdě, na níž je to takřka „boj s větrnými mlýny“. Máme-li být rovnoprávnými členy Evropské unie, musíme si to vybojovat. V Bruselu se totiž nikdo nebaví s firmou. Vždycky s nějakým sdružením. A proto taková instituce musí existovat a musí lobovat za obor. Nikoliv za firmu. Pokud by tam lidé ze Svazu hájící naše zájmy nelobovali, pokud by tam nechodili, tak si to vychodí jiní, jiné státy a jiné zájmové skupiny. Role Svazu českých a moravských družstev je i proto, obzvláště za současné situace, velice důležitá.

1) Římský císař Marcus Aurelius Antoninus Augustus (121–180) bývá nazýván „filozofem na trůně“. Navzdory jeho vysoké mravní integritě a výjimečným schopnostem za jeho vlády započal konec prosperity Římské říše, jejíž stabilita byla stále více nahlodávána vnitřními problémy a vnějšími hrozbami.

 

• www.scmvd.cz
• www.ddl.cz