Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Usnesením č. 220 z 27. března 2013 schválila vláda Koncepci státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2014–2020. Koncepce představuje základní strategický střednědobý dokument. Jeho hlavním cílem je zvýšení konkurenceschop­nosti cestovního ruchu na národní i regionální úrovni, posilování jeho výkonnosti a pozitivních dopadů na sociokulturní a environmentální rozvoj Česka. Výsledkem uplatňování nové strategie bude vytvoření systému řízení cestovního ruchu včetně jeho dlouhodobého financování. Mezi nejdůležitější návrhy koncepce patří srozumitelnější vymezení postavení Ministerstva pro místní rozvoj ČR, agentury CzechTourism a dalších subjektů, jako například krajů. Za pomoci připravovaného zákona o podpoře rozvoje cestovního ruchu chce Ministerstvo pro místní rozvoj ČR stabilizovat regionální spolupráci mezi veřejným, privátním a neziskovým sektorem na principech destinačního managementu. Právě organizace destinačního managementu by měly poskytovat informační a marketingový základ pro kvalitní prezentaci Česka v zahraničí a podporovat marketing českých destinací v rámci domácího cestovního ruchu. Součástí koncepce je i změna ve způsobu uplatňování dotační politiky. Ta bude nově zaměřena na využívání integrovaných přístupů na regionální úrovni, využívání nových finančních nástrojů (zvýhodněné úvěry) apod. Přímá dotační politika totiž v minulosti vedla k deformaci tržního prostředí (podpora komerční infrastruktury a služeb cestovního ruchu). Tento způsob podpory kritizovali i samotní podnikatelé. Koncepce je propojená s realizací národního marketingu, který je popsán ve schválené Marketingové koncepci cestovního ruchu agentury CzechTourism. Oba materiály byly připravovány současně a jsou vzájemně provázané. Prioritami koncepce jsou: zkvalitnění nabídky cestovního ruchu; management cestovního ruchu; tvorba a marketing produktů cestovního ruchu; politika cestovního ruchu a ekonomický rozvoj.

Prosazování hospodářských zájmů České republiky v oblasti cestovního ruchu

S ředitelem odboru cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR panem Alešem Hozdeckým se potkáváme 17. dubna 2013 v Čestlicích na summitu Hospitality & Tourism.
Pane řediteli, vaše vystoupení zde na summitu bylo věnováno budoucnosti cestovního ruchu a rámci, který Ministerstvo pro místní rozvoj ČR vytváří prostřednictvím vládou schválené Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2014–2020.
Koncepce obsahuje základní priority. Jsou v ní zmiňovány i některé legislativní úkoly, a tady je třeba rozlišovat dvě základní právní normy: Jednak připravovaný zákon o podpoře cestovního ruchu. Ten je směřován k systémové podpoře turistických regionů, destinačních managementů a k podnícení spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem – nejen v oblasti tvorby základních marketingových a propagačních strategií destinací, ale obecně. Druhým základním legislativním kamenem je novelizace zákona 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu. Tady jde v podstatě o „uklizení hřiště“, protože tento zákon, přijatý v roce 1999, byl velmi korektně připraven a zpracován. Třináct let poměrně uspokojivě fungoval, a domníváme se, že jeho rámec zůstal dostatečný. Současná praxe však ukazuje, že je třeba některá jeho ustanovení přeformulovat a nenechávat prostor k duplicitním interpretacím. Zejména potřebujeme vymezit kompetence dvou klíčových hráčů – cestovních kanceláří a pojišťoven – tak, aby odpovídaly aktuální situaci a potřebám příštích let. Součástí koncepce je i marketingová strategie agentury CzechTourism. U té dochází k určité redukci a přeskupení jejích zahraničních zastoupení. Jak ministerstvo, tak vedení agentury CzechTourism se snaží oslovit zajímavé rostoucí trhy, disponující velkým hospodářským potenciálem. Ostatně toto téma tu dnes na summitu zaznělo i v příspěvku ředitelky Pražské informační služby paní Nory Dolanské. Ta zdůraznila, jak je třeba vytvářet podmínky pro expanzi českého incomingu na perspektivních zdrojových trzích a účinně je oslovovat. To se týká například oblasti Latinské Ameriky, ale zejména zemí skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), u nichž zaznamenáváme rostoucí příjezdy do evropských turistických destinací. V oblasti marketingu sleduji ofenzivní aktivitu CzechTourismu a Ministerstva pro místní rozvoj ČR vůči zdrojovým trhům Společenství nezávislých států. Oceňuji úsilí o racionální spolupráci při prosazování hospodářských zájmů České republiky na těchto trzích mj. i prostřednictvím vízové praxe tak, jak ji již aplikují některé členské země Evropské unie, a to v rámci limitů evropského vízového kodexu. V tomto velmi oceňuji každý vstřícný krok Ministerstva zahraničí ČR v oblasti vízové politiky, jehož přístup přinesl téměř rekordní hospodářské výsledky českého incomingu v roce 2012. Každého půl roku se schází mezirezortní pracovní skupina na úrovni náměstků ministra zahraničních věcí, vnitra a ministra pro místní rozvoj. Dominujícím tématem jejího jednání v loňském roce byl právě trh SNS. Obrovský hospodářský potenciál má i čínský trh. Tam agentura CzechTourism posiluje svá zastoupení a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR po dohodě s Ministerstvem zahraničí ČR skrze vládu řeší posílení konzulárních služeb, tak abychom se v oblasti vyřizování vstupních víz přiblížili výkonnosti našich západoevropských sousedů.

Pane řediteli, než jste přišel pracovat do státní správy, vyzkoušel jste si, jaké to je podnikat: Řadu let jste v Českém ráji vedl destinační management a byl místostarostou Turnova. Co vám tato praxe dala pro vaši současnou?
Troufám si říci, že větší sebereflexi a zkušenosti, z nichž teď při směrování státní správy ve prospěch praxe čerpám. Pro řadu lidí asi nejsem archetyp úředníka. Poznatky, které jsem nabyl v předchozích profesích, se promítají i do mých postojů k připravovanému záměru zákona o cestovním ruchu – právě v tomto prostředí jsem se dlouhodobě pohyboval. Můj argumentační potenciál při vyjednávání s pojišťovnami je do značné míry ovlivněn i obdobím, kdy jsem pracoval pro cestovní kancelář. Musím ocenit, že vedení Ministerstva pro místní rozvoj je v tomto ohledu velmi profesionální. Obzvlášť pan ministr, který rovněž vzešel z podnikatelského prostředí, do chodu našeho ministerstva vnáší racionální přístup, který jde k podstatě věci. V tomto ohledu je výborná spolupráce i s panem náměstkem Janebou. Ten je velmi dobrým protějškem strategickým partnerům, ať už je to Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, AHR, Asociace cestovních kanceláří a další instituce.

K vašim současným pracovním povinnostem náleží budovat a hájit české pozice v Bruselu.
Snažíme se tam prosazovat zájmy České republiky vůči Evropské unii, ale i vůči dalším institucím. V současné době se např. řeší rámec legislativy pro vztah cestovní kanceláře či cestovní agentury a spotřebitele. Druhou rovinou této práce je účast na zasedání dalších organizací. Nedávno jsme například zaznamenali úspěch na půdě OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development), kde se nám pro Českou republiku podařilo získat pořadatelství prestižního Mezinárodního statistického fóra pro cestovní ruch 2014, které OECD pořádá společně s Eurostatem. Je to do jisté míry uznání toho, že Česká republika patří (minimálně mezi novými členskými zeměmi) mezi evropské lídry, zejména v oblasti statistik cestovního ruchu a v tvorbě satelitního účtu. Starými členskými zeměmi jsou naše metodiky a postupy v této oblasti vysoce ceněny a respektovány. Pro Českou republiku je to uznání kompetentnosti a kvality práce. Zároveň se nám tak nabízí velká příležitost podívat se na to, jakým způsobem pracuje s daty a různými šetřeními v oblasti cestovního ruchu řada dalších vyspělých zemí. A především na to, jak je prostřednictvím státu a partnerských platforem (rozuměj zájmových sdružení, asociací apod.) využívají k prosazování svých hospodářských zájmů. To je to podstatné. Samotná čísla mohou být hezká, ale především musí k něčemu sloužit.

V tomto vydání radní hlavního města Prahy pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy Ing. Václav Novotný konstatuje, že osmdesát procent turistů navštěvuje Prahu individuálně.
Ono to zřejmě platí celorepublikově. Je to celosvětový trend, který se vzhledem k rostoucím možnostem e-technologií už nezmění. Co mě v té souvislosti trochu stresuje, a to zejména s ohledem na ostatní turistické regiony, resp. destinace České republiky, je cenová politika pražských hotelů. Když to porovnám s jinými evropskými velkoměsty na západ i na východ od Česka, až mě děsí, jak levně se dá v Praze bydlet v pětihvězdičkovém hotelu. V tomto ohledu bych přál pražskému hotelovému byznysu schopnost konsolidace a nalezení cesty k tomu, aby pražské hotely své služby opět prodávaly za ceny odpovídající evropským. Také proto fandím snahám nového pražského vedení, ať už v osobě pana radního Václava Novotného nebo ředitelky Pražské informační služby paní Nory Dolanské. Přesto, že v oblasti cestovního ruchu už Praha opakovaně prokázala, že může fungovat z podstaty (někdy i jakoby proti všem), je potřeba pro zvyšování výkonnosti cestovního ruchu a na něj napojených hospodářských aktivit něco dělat. V povědomí světové turistické veřejnosti je určitě třeba být víc než jen levnou destinací s příjemnými kulisami. Pro návštěvníky Prahy a Česka vůbec je třeba vytvářet přidanou hodnotu. To si pražský radní pro cestovní ruch i šéfka Pražské informační služby uvědomují, a já jim v tomto směřování budu rád nápomocen. V té souvislosti musím zmínit i výbornou spolupráci s Prague Convention Bureau. Při řadě kandidatur na různé akce, včetně již zmiňovaného boje o přidělení pořadatelství Mezinárodního statistického fóra pro cestovní ruch OECD, jsme se vždy vzájemně podporovali a doplňovali. Mám radost, že lidé, ať už ve veřejném či privátním sektoru, začínají vytvářet skutečné sítě, byť ne vždycky najdeme společnou notu. Je pravda, že komunikace a jednotné či společné prosazování zájmů je v cestovním ruchu velký a letitý problém. A nezáleží na tom, zda mluvím o managementu destinace (třeba té pražské) nebo vedení nějaké asociace či šéfovi nějakého byznysu. Neumíme moc táhnout za jeden provaz. Radši si každý hrajeme sám na svém písečku. Určitě se ale začínáme navzájem víc poslouchat a to je dobrá zpráva