Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Rodinný pivovar Chodovar v Chodové Plané stojí nad prastarými sklepy tesanými v žulovém masivu, jejichž původ je spojován s někdejším chodským hrádkem. K té době se váže pověst o psu Albim, který nedaleko hrádku našel vydatný pramen. Albi je po staletí považován za dobrého ducha zdejších pivovarských sklepů, a jeho vyobrazení odpradávna zdobilo znak místního sladovnického cechu. Po připojení Chebska k Českému království v roce 1322 chodský hrádek pustl, až zcela zanikl. Opuštěné skalní prostory a pramen ale daly podnět k vaření piva. Nejstarší písemný doklad o pivovaru je datován letopočtem 1573. Nejstarší doklady o množství vyrobeného piva pocházejí z roku 1634, kdy se chmelového moku uvařilo devatenáct set dvacet věder (1173 hl). Od roku 1992 pivovar provozuje společnost Chodovar a vedení pivovaru, jehož roční produkce se pohybuje kolem 90 tisíc hektolitrů piva a stáčené minerální vody, se věnuje rodina Plevkova se starou pivovarskou tradicí. Jejich humnová sladovna ročně produkuje 1700 tun sladu. Areál pivovaru pak je prvořadou turistickou atraktivitou s unikátní restaurací Ve skále, malým pivovarským muzeem, restaurací a beerrariem v budově historické sladovny, kde je také kongresové a společenské centrum, a wellness hotelem U sládka*** s Originálními pivními lázněmi. Pivovarská zahrada se stylovým posezením pojme tři tisíce hostů a je místem konání slavností piva a Mistrovství světa v koulení pivních sudů.

Pravé pivní lázně v Chodové Plané

Značku Chodovar jsem si oblíbil už před téměř čtyřiceti lety, kdy jsem začal jezdit do Mariánských Lázní na léčení. Se spolumajitelem tohoto dnes rodinného pivovaru Jiřím Plevkou mladším se potkáváme 20. května 2014.
Jiří, proč jste zůstal v Chodové Plané?
Jak jste se dozvěděl, že jsem z ní pořád prchal? S bratrem jsme poslední dva sládci, co se tady v pivovaru narodili, takže jsme vlastně inventářem Chodovaru. V době, kdy jsem tu žil jako kluk, byla Chodová Planá místem na konci světa. Na západ byly po čtyřech kilometrech cedule „Hraniční pásmo. Vstup zakázán!“, a já měl tehdy představu, že na sám konec světa už je pouze les. Na jaře 1990 jsem zjistil, že les končí na hranici s Německem, a že za ním jsou pole, žijí lidé a pokračuje Evropa. Vyprávět v sedmdesátých osmdesátých letech, že to v Chodové Plané bude vypadat tak jako dneska, byl bych ještě větší vizionář, než Jára Cimrman a Jules Verne dohromady.

Nicméně dodnes je součástí Chodové Plané pivovar, odsouzený po pádu „železné opony“ k zániku. Jak se vám ho podařilo vyvzdorovat?
Náš rod, jehož kořeny jsou v Radnicích u Rokycan, kde vaše maminka začínala svoji učitelskou dráhu, je s pivovarnictvím spjat minimálně sto dvacet let. Do Chodovaru můj táta přišel v roce 1962. Když mu soudruzi zrušili pivovar v Železné Rudě a neměl kde sládkovat, nabídli mu místo v Chodové Plané. S dojetím vzpomíná, jak ho sem vezli z podnikového ředitelství v Plzni tatraplánem, vysadili ho v pivovaru na nádvoří a rychle přidali plyn, aby jim nestačil naskočit zpátky do auta. Bydleli jsme v dnešních kancelářích pivovaru. Místo budíku jsme měli pivovarské kompresory. Ve škole jsme se proto nemohli vymlouvat, že nás doma zapomněli vzbudit, protože kompresory se přesně v šest zapnuly a bezpečně nás setřásly z postelí. Před rokem 1989 pak přišel smělý plán přebudovat Plzeňský Prazdroj na exportní pivovar s hlavním vývozem produkce (cca pěti milionů hektolitrů piva za rok) do Sovětského svazu. Kapacita původního Prazdroje byla něco přes milion hektolitrů piva v klasice. Ve spilce, dřevěných sudech… V tom, co nám záviděl celý svět. Postupně tedy vznikl nový pivovar. Při jeho stavbě se samozřejmě na spilky a dřevěné sudy muselo zapomenout. Následoval listopad 1989 a vzápětí i rozpad Sovětského svazu. Najednou tu stál obrovský pivovar bez odbytu a následovalo to, co přijít muselo. Uzavřely se pivovary v západních Čechách, které patřily pod státní podnik Plzeňské pivovary – v Karlových Varech, v Chebu, v Domažlicích. Život to mělo stát i náš pivovar, a snad jsme měli být dokonce první na řadě, v té době jsme byli posledním pivovarem, který na varně používal přímý otop uhlím. Pamatuji na ultimátum, že Chodová Planá pojede jen do té doby, než se podaří zmodernizovat pivovar v Chebu a ve Varech. Z peněz, které vygenerovala Chodová Planá! Ledva je zmodernizovali, tak je zavřeli. Chodovar tenhle osud nakonec nepotkal. Nikdy jsme neutíkali z boje. Tohle řemeslo s sebou nese hrdost na to, co dokázali naši předkové. Byla to myšlenka mého strýce, který přišel za tátou: „Vy odsud nemůžete utéct a nechat pivovar zavřít. To pivo je vaše krev, váš život! Jestli ho necháte padnout, bude po vás. Tak to zkusme. Půjčíme si od banky, a uvidíme.“ Tenkrát to bylo šťastné složení šílenců, kteří se v Chodové Plané rozhodli pokračovat. Začátky byly přetěžké. Ukázalo se ale, že naši tátové a dědové mají pravdu, že základem je používat selský rozum. Heslo, které razil můj táta, bylo: „Budeme dělat, jak nejlíp umíme. Buď to bude stačit, abychom přežili, nebo nebude. Ale zkusíme to. A pokud odejdeme, tak s tím, že jsme pro to udělali maximum.“ Naštěstí se všechny problémy podařilo překonat. V průběhu devadesátých let se pivovar dařilo postupně rekonstruovat. Peníze, které generoval, se prvně od roku 1945 opět investovaly zpátky. Podařilo se jej uvést do konkurenceschopného stavu a nastal čas oznámit trhu, že jsme tady a že umíme vařit pivo tak, jak jsme to uměli po staletí. Chodovar má šestisetletou historii kontinuálního fungování. Nezastavily ho ani světové války. To pivo se tady vaří pořád. Kolik je na světě podobných míst, kde se šest set let nepřetržitě vyrábí ten samý produkt?

V devadesátých letech rekonstrukce Chodovaru skončila ležáckými sklepy.
Ano, a po jejich modernizaci zůstala část podzemí bez využití. V té souvislosti musím pochválit pana prezidenta naší společnosti, respektive nápad mého táty. Sáhl za skříň, vyndal sto padesát let staré plány pivovarských sklepů, rozložil je na stole a prohlásil: „Kdyby se tady vyrazil čtyřicetimetrový tunel, zpřístupnili bychom podzemní prostory mimo pivovar, a možná by z toho byla hezká pivnice.“ To se událo v době, kdy kdybyste v Mariánkách řekl, že v Chodové Plané otevřeme pivnici s dvě stě šedesáti místy, zavolali by na vás „Chocholouška“. V úspěch tohoto projektu nevěřil téměř nikdo.

A dnes jsou Mariánské Lázně navštěvovány právě proto, že ani ne deset kilometrů odtud v Chodové Plané je úžasná restaurace Ve skále.
Dokonce jsme tu zažili situaci, kdy přišla průvodkyně a říká: „Pane Plevko, byla jsem pro skupinu na Ruzyni a oznámila jim, že se po cestě do Mariánek stavíme na Karlštejně, a oni na to: ‚A kdy pojedeme do skály?‘ Vůbec jsem nevěděla, oč jde, protože prohlídky vedu první měsíc. Všichni mě přesvědčovali, že na Karlštejn ne, že radši do jakési skály. Tak jsem volala do firmy, kde mi to vysvětlili. Všichni byli nadšení, že jsme jeli rovnou do té vaší skály.“
Pivovarskou restauraci Ve skále jsme slavnostně otevřeli v červnu 2000. Její otevření bylo spojeno i s nabídkou prohlídek pivovaru. Úspěch se – i díky spojení s nedalekým lázeňským trojúhelníkem a s Kynžvartem a Konstantinovými Lázněmi – dostavil téměř okamžitě. Lázeňští hosté najednou měli prvotřídní atrakci, jíž ohromovali přátele a příbuzné, kteří za nimi přijížděli. Osm set let staré sklepy! Naprostý unikát! Skoro kilometr chodeb v žulové skále.

Unikátem ale jsou i vaše Pravé pivní lázně.
S otevřením restaurace Ve skále a malého pivovarského muzea s námi začaly daleko intenzivněji spolupracovat cestovní kanceláře. Kromě jiného v souvislosti s návštěvou pivovaru velice často poptávaly také ubytování. My jsme v té době bez jakékoli provize plnili ubytovací kapacity v okolí a v Mariánských Lázních. To nastolilo otázku, nenastal-li čas na vlastní hotel. Ten se podařilo zrealizovat, a my dumali, jak motivovat hosty k dlouhodobějším pobytům, aby se hotel nestal pouze tranzitním. Spojení s lázněmi a s kamarády kolem piva dalo vznik myšlence založit pivní lázně. Duchovním otcem Pravých pivních lázní v Česku je MUDr. Roman Vokatý. Když jsem za ním s tím nápadem přišel, před očima paní Vašáryovou ve vaně z filmu Postřižiny, řekl: „Vidím to stejně, nicméně na to hledím i z lékařské stránky. Ve vašem pivovaru existuje naprosto unikátní možnost spojení přírodního léčivého zdroje – minerální vody – a produktů vznikajících při výrobě piva. Jako balneolog vím, že lázeňských domů, do nichž je přivedena minerální voda pro uhličité koupele a vůbec léčebné procedury, je minimum. Vy v podstatě můžete být lázeňským domem, protože v pivovaru stáčíte minerální pramen Ilsano®, dost vydatný na to, aby ho šlo využít i pro koupele v lázních. Co se týká piva a pivovarských produktů, takové pivovarské mláto vysoce účinně pomáhá, zejména dětem, zbavovat se atopických ekzémů. Lékaři ale nemají léčbu kde poskytovat, protože mláto je nutné aplikovat v čerstvém stavu. Jste unikátním místem, kde lze pro léčebné účely společně využívat minerální vodu a pivovarské produkty.“ Doktor Vokatý vypracoval léčebné postupy, a my začali pivovarský hotel „U Sládka***“ provozovat společně s nabídkou pravých Pivních lázní®. Dnes v Česku potkáte pivních lázní spoustu, mnohé vznikly i díky inspiraci získané při návštěvě našeho pivovaru.
Pravé Pivní lázně® v Chodové Plané se však od nich zásadně liší a jsou naprosto unikátní ve všech ohledech. Jde o skutečný lázeňský provoz vedený balneologem MUDr. Romanem Vokatým, s výhradně zdravotnickým personálem a originálními procedurami spojujícími léčebné účinky minerální vody Ilsano ® a produktů z piva. Provoz lázní používá speciální balneologickou technologii, která byla navržena a vyrobena výhradně pro použití v pravých Pivních lázních®.