Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Pozvánka do Skalice

10 km jižně od Sezimova Ústí, kde jsem prožil první, nejkrásnější část dětství, na řece Lužnici mezi Soběslaví a Planou nad Lužnicí, leží v nadmořské výšce 428 m n. m. v rekreační oblasti obec Skalice. Prochází jí cyklostezka č. 1171, a tak je hojně navštěvována cykloturisty, vodáky i chataři. Přijměte pozvání do této krásné části naši vlasti, které pro vás za přispění akciové společnosti Metrostav připravila obec Skalice.

Jméno obce Skalice
je odvozeno od srázné skály nad řekou Lužnicí. Nedaleko obce je chráněné území s výskytem vzácné luční orchideje prstnatce májového. Na jejím okraji směrem na Rybovu Lhotu lze navštívit oboru mysliveckého sdružení. Budete jí provedeni po domluvě s místními myslivci. Lze v ní vidět mnoho krásných, ve zdejším kraji běžně se nevyskytujících zvířat. Večer si můžete zpestřit v místních hospůdkách U Rumcajse a Budvar. Obě se nachází na kopci na návsi. V blízkosti Skalice je obec Roudná, kde jsou dva kempy a jezera na letní rekreaci. Skalice je proslulá tradičním masopustním průvodem. V současné době v ní působí Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení Háj, Cykloteam Skalice a Maškarní sdružení.

Keltské osídlení
V obci se nachází mnoho historicky cenných zajímavostí. Jihozápadně od Skalice je mohylové pohřebiště z 6. stol. př. n. l. (doba halštatská), kdy došlo k dovršení osidlování střední Evropy Kelty a začalo se v hojné míře zpracovávat železo. Se Skalicí a blízkým okolím jsou spojeny četné vykopávky, které tam od r. 1902 prováděl pan učitel Josef Švehla. V mohylových hrobech byly nalezeny hliněné nádoby, zbytky udidel, bronzové sekyrky, část meče, ráfy kol, unikátní bronzové vědérko k napájení koní a bronzová mísa, zdobené bronzové knoflíky a další předměty, jež jsou uloženy v Husitském muzeu v Táboře.

První písemná zpráva
dochovaná o Skalici je z r. 1265. Jmenuje Vítka, člena rodu pánů z Růže, s predikátem „de Scalicz“ (resp. „Zcalitz“), ze Skalice. Poslední zmínka o Vítkovi pochází z r. 1266. Písemné prameny poté mlčí až do druhé poloviny 14. stol. Tehdy žilo několik členů rodu pánů z Landštejna, píšících se ovšem s predikátem „ze Želče“ či „ze Skalice“ podle majetku, který drželi. Byli to příbuzní, zřejmě bratři, Jan, Petr, Vilém, Vítek a Filip. Pro vlastní dějiny Skalice, z níž rod pánů Želečských z Landštejna vyšel, však byl nejvýznamnější poslední ze sourozenců, Filip. Nebyl sice jediný, komu ves náležela, držel však její podstatný díl. V této souvislosti je zajímavé, že podací právo ke skalickému kostelu, připomínanému poprvé k r. 1369, vlastnili r. 1377 bratři Vlček a Valkoun, držitelé nedaleké tvrze Sedlec. Zpráva z r. 1416 je poslední dosud známá, kterou o Filipovi máme. Skalické zboží přešlo zřejmě na jeho syna Viléma, který se, na rozdíl od otce, psal s přídomkem „ze Skalice“. Následující majetkový vývoj skalického zboží není pro nedostatek písemných zpráv zřejmý. Dosud neznámým způsobem je někdy počátkem 16. stol. získal Jiří Bradáč z Toušně. V letech 1528 – 1540 byla Skalice v majetku jeho zetě Prokopa Hýlovce z Polkovic. Počínaje r. 1550 se stala součástí rožmberského dominia. Rožmberkové ji nechali připojenou k želečskému panství, k němuž ji přičlenil pravděpodobně již Oldřich Španovský. Když Petr Vok z Rožmberka začal rozprodávat choustnické panství, dva prozíraví soběslavští měšťané Řehoř Smrčka a Šebestián Roubík v r. 1594 varovali, že Soběslavi hrozí obklíčení cizí půdou. Přesvědčili městskou radu a požádali Petra Voka o odkoupení okolních vesnic. Ten za 10 tisíc kop grošů českých městu Soběslav odprodal Klenovice, Čeraz, Debrník, Vesce, Mokrou, Řípec, Nedvědice, Zaluží, Vlastiboř, část Roudné, Svákov, mlýny pod Skalicí, Panský a Svákovský, okolní lesy Luh, Lužec, Kaplanka, Sladký, Růžebnice, Paseky, Kuchyňka, část řeky, potoky a k nim náležející rybníky, mnoho luk, pastvin, zahrad, sadů a chmelnic a spolu s tím i Skalici.

Kostel sv. Šimona a Judy,
výrazná dominanta Skalice, byl vystavěn na hradišti ve 13. stol. Dnes je filiálním kostelem soběslavské fary. Ve 14. stol. byl farním. Fara kolem r. 1680 shořela. Asi r. 1870 byl kostel sklenut a vystavěna věž, na níž je zvon z r. 1683, zvaný „Uměráček“. V r. 1928 byly sbírkami zakoupeny dva zvony. V kostele je umístěna stará středověká křtitelnice. Okolo kostela se nachází hřbitov. Vzácnou památkou kostela byl obraz z 15. stol. „Ukřižování Páně“, který zde visel až do r. 1902.

Škola ve Skalici
byla zřízena na základě Tereziánského školního řádu po r. 1780 jako škola filiální, pod patronátem města Soběslavi pro obce Skalici, Rybovu Lhotu a Třebiště. Dokud nebylo samostatné školní budovy, učilo se ve Skalici několik týdnů v zimě po chalupách. R. 1882 přijel na inspekci okresní školní inspektor František Šanda a shledal, že 156 žáků nelze vyučovat v jedné třídě. 28. 6. 1883 byl položen základní kámen nové školy. Školu postavil stavitel Josef Mrázek ze Soběslavi za 11 300 zlatých. V nové dvoutřídce se začalo vyučovat 28. října 1884. V r. 1981, s devíti žáky, byla uzavřena. Dnes je sídlem obecního úřadu.