
Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Česko má spoustu krás a úžasností a tradic. Jednou z nich je
vodáctví. V předminulém Všudybylu jsem konstatoval, že se chystám na
Ploučnici, viz www.e-vsudybyl.cz,
článek „Navštivte Liberecký kraj“. Průrva Ploučnice, nazývaná také
Čertova díra či Hromová rána nebo Pekelný jícen, kterým se se vším
všudy za velké vody stává, takovou úžasností bezesporu je. Proto jsme
jím s Pavlem Mališkou, opakovaně fascinováni, propluli třikrát.
Plavbu
po řece Ploučnici jsme zahájili v pátek 29. dubna 2011 večerním
transferem do Stráže pod Ralskem, kam nás odvezl můj syn Martin. Ani jsme
neměli až tak velkou spotřebu na sto kilometrů, neboť jsme s Pavlem během
cesty vypili každý tři piva. A protože vodáckých kempů je na Ploučnici
pomálu, stan jsme postavili vedle řeky. V sobotu 30. dubna ráno jsme vstali
kolem deváté hodiny. Pavel uvařil snídani a nafoukl Pálavu, za což jsem ho
pochválil, neboť je nanejvýš správné, když háček vzorně pečuje
o pohodlí svého zadáka. Před silničním mostem jsme se nalodili. Stav vody
nic moc, a vypitého alkoholu taktéž. S prvním stavem jsme nic nadělat
nemohli, a tak jsme každou chvíli dřeli lodí o dno řeky. V případě
druhého jsme taky „dřeli“, nicméně díky Staropramenu, byla i tohle
příjemná dřina. Před obcí Noviny na úpatí hory Ralsko se plytké koryto
řeky jako zázrakem proměnilo ve skalní kaňon. Proplouvali jsme mezi
padesátimetrovými pískovcovými stěnami. A najednou šmytec. Až poté, co
jsme se rozkoukali, unešeni romantickou scenérií průrvy, jsme zjistili, že
se tok řeky obrací a v pravém úhlu mizí do před námi se kolmící
stěny. Propluli jsme třináctimetrovým tunelem o šířce asi 3,5 m. Pak na
chvíli otevřenou roklí. No a poté se vnořili do
jedenačtyřicetimetrového čtyři metry vysokého skalního tunelu. Tato
nová vodní cesta byla v pískovcovém masivu vykopána před staletími, aby
Ploučnici přinutili pohánět hamr u východu ze skalní rokle. Průrva
Ploučnice byla 17. prosince 1997 Ministerstvem kultury ČR prohlášena za
kulturní památku. Hned, jak nás Pekelný jícen vyplivl, vítala nás na
pravém břehu laguny vodáky obsypaná občerstvovna. Rázem jsme byli
v Novinách v Redakci, kterýmžto názvem občerstvovna sluje. U piva a
klobásy jsme podebatili s kolegy a po cca hodinové pauze se vydali po vodě.
A protože jsme se dost ploužili, plavbu jsme ukončili v lese u
“Ploužnice“. Velkým zážitkem pro nás pro oba bylo sisifovské
vynášení lodě a lodních pytlů po strmém břehu, neboť jsme měli za ten
den opravdu hodně „najeto“. Úžasně jsme se vychechtali vlastní
nemohoucnosti, a to si ještě před tím šel Pavel omýt podrážky svých
noblesních neoprénových bot, aby neumazal les. Leč bahnitý břeh se s ním
utrhl, a byl tam až po krk. No a po přenocování, vzhledem k tomu, že se
v neděli na 1. máje citelně ochladilo, jsme se pěšky vydali, obtíženi
bágly a zážitky, cca 10 km do Mimoně na vlak.