Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Patnáctiprocentní nárůst zájmu o lázně

Rozhovor s prezidentem Svazu léčebných lázní České republiky MUDr. Eduardem Bláhou jsem 9. května 2014 začal konstatováním, že současná vláda přišla s tím, že je třeba podporovat léčebné lázeňství.
To tvrdili všichni, než se dostali k moci. Těm současným to vydrželo. Nejen Svaz, ale všechny lázně a lázeňská sídla odvedly před volbami dobrou práci. Podařilo se, že téměř všechny strany (do té doby opoziční nebo nové) měly v předvolebních programech pomoc českému léčebnému lázeňství a regionům, které trápily následky jeho vytěsňování ze systému veřejné zdravotní péče. Po roce fungování posledního platného indikačního seznamu se potvrdilo, jak obrovské devastační dopady to má na život lázeňských míst, a tak jsme všichni doufali, že dojde ke změně. Ještě před jmenováním současné vlády, v říjnu 2013, se nám podařilo přesvědčit premiéra Rusnoka a ministra Holcáta, aby už s tím něco udělali. Ministerstvo zdravotnictví ČR dostalo v listopadu 2013 pokyn na věci pracovat, a než byl ministrem zdravotnictví jmenován pan Svatopluk Němeček, už byla hotová kompromisní verze indikačního seznamu. Za velké pozornosti médií se pak uskutečnilo setkání v Poděbradech, na němž premiér potvrdil, že vláda splní předvolební slib a lázním i jejich pacientům pomůže. Ministr slíbil, že nový indikační seznam vydá už v dubnu díky tzv. zkrácenému připomínkovému řízení. Zkrácené řízení opravdu dotáhl do konce. Avšak byť byl pan Němeček neskutečně rychlý, o pět dní jej předběhlo rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který do téhle snahy „hodil vidle“, když rozhodl, že se indikační seznam nesmí upravovat vyhláškou. Takže do té doby, než vyjde zákon, nejdéle však do konce roku 2014, bude platit nejhorší vyhláška, s jakou kdy byrokracie na léčebné lázeňství vyrukovala.

Co když se zákon nestihne přijmout do konce roku 2014?
V tom případě nastane chaos. Nebude nic. Žádné přechodné období. Podobně jako se to stalo u regulačních poplatků. Ty byly Ústavním soudem ČR rovněž zrušeny a zákonodárci je neobnovili, protože nebyli schopni se dohodnout, natož aby se dohodli rychle. Teď máme rozporuplné pocity z toho, že úhrady léčebných pobytů bude stanovovat zákon. Ústavní soud totiž neřekl, jaký zákon to má být. Projednávání zákona je přitom mnohem složitější než u ministerské vyhlášky. U vyhlášky se sice může stát, že se ministr dostane ze dne na den do úzkých, což v případě zákona není až tak snadné. Teď ale stojíme před úkolem, aby zákon měl minimálně stejnou podobu jako již vypracovaná kompromisní vyhláška, ne-li lepší. Premiér s ministrem zdravotnictví sice slíbili, že to všechno napraví, avšak legislativní proces prochází celou parlamentní sněmovnou a do znění zákona může mluvit kdekdo. Byť je dnes ve sněmovně víc poslanců než ve kdejaké poliklinice, stejně si neumím představit, jak budou probírat léčebné plány diagnóz a říkat: „Mělo by to být tak a tak…“ Naděje, že to pro české léčebné lázeňství nakonec dobře dopadne, existuje. Pan premiér to slíbil příliš veřejně, než aby to nechal být.

Tou nešťastnou vyhláškou byly ovlivněny už i roky 2011 a 2012.
A rok 2013 jejím regulujícím dopadem. Předcházející roky pak zasáhla mediální smršť, která vyhlášku přivítala na světě. Lidé se v tom ztráceli. Dezorientovaní byli pacienti i lékaři. Rok 2014, přestože se nic nezměnilo, začal pozitivně. Téměř všechny lázně, které rok 2013 přežily, ten letošní vnímají nadějně. Daří se jim. A nejen u samoplátců a zahraničních hostů, ale také u pojištěnců, kterých jezdí výrazně víc. Důvodem je, že si lékaři i pacienti zvykli na nová pravidla. A pak jsou tam dva zásadní momenty. Vyhláška totiž z roku na rok zabránila jet na léčení chronicky nemocným lidem, kteří do lázní jezdili každý rok. Řadu opakovaných pobytů změnila na příspěvkové, a ty je možné absolvovat pouze jednou za dva roky. A teď nastala doba, kdy tito pacienti mohou opět přijet. Ale co je podstatnější a co považuji to za největší loňský úspěch Svazu léčebných lázní ČR? Že jsou léčebným lázním (na rozdíl od nemocnic) od loňského roku kompenzovány zrušené stokorunové regulační poplatky. Takže lidé, kteří do léčebných lázní nemohli, protože jejich sociální limit stál na téhle stokoruně, najednou mohou, a sami si u svých lékařů o léčbu říkají. To způsobilo deseti- až patnáctiprocentní nárůst zájmu o lázně na křížek. U dětských pacientů je to zvlášť výrazné, protože maminka na lázeňskou léčbu často přivážela ne jedno, ale dvě děti. Obě stejně nemocné, např. s dýchacími potížemi. A musela platit za sebe i za každé dítě. Tedy 300 Kč denně, osmadvacet dní! Takže obrovský ekonomický problém pro sociálně slabé rodiny.

Jaký osud čeká české léčebné lázeňství?
Jeho budoucnost vidím pozitivně, i kdyby nebyla hned šance na změnu. Z dlouhodobého hlediska to jsou pouze výkyvy. Populace stárne, žije nezdravě, svíraná civilizační problémy a zlozvyky. Je fakt, že se neuvěřitelně rychle vyvíjí medicína, avšak také hodně rychle zdražuje. A vedle drahé medicíny a farmakoterapie mají léčebné lázně obrovskou šanci se uplatnit při předcházení nemocem a v udržování stárnoucí populace, jež odchází do důchodu čím dál tím později, v dobré fyzické a duševní kondici. Riziko vidím v tom, že lázně nebudou mít dost kvalifikovaného personálu.

Až zázračně uzdravující součástí české medicíny jsou kúry podávané v dětských lázeňských léčebnách.
Bezesporu. Proto po zrušení regulačních poplatků opět zažíváme opravdový boom zájmu rodičů dětských pacientů. Projevuje se to i u luhačovické dětské léčebny, kterou mám tu čest řídit. Ta generuje větší objem přenocování i obsazenosti pacienty než pojištěnecké kapacity pro dospělé. Dětské léčebné lázeňství je víc celospolečenskou problematikou než jen věcí nějaké regulace. Byly zrušeny jednotné školní osnovy, takže když stejně staré děti přijedou do léčebny vybavené školou, nemají stejný základ toho, co se učí. A když se pak takové dítě vrátí z lázní, jeho rodiče mívají pocit, že za svými spolužáky ve výuce zaostalo a bude to složitě dohánět. Proto jsou obdobím, kdy je o léčení školou povinných dětí extrémně velký zájem, letní prázdniny. To ale vedlo k tomu, že některé dětské léčebny nebylo možné provozovat celoročně. A kdo zaměstná kvalifikovaný personál po zbytek roku? Řešením – jak pro zlepšení zdravotního stavu dětí, tak pro fungování dětských léčeben – je dostat do lázní děti předškolního věku v doprovodu maminky, která je koneckonců pro správnou životosprávu a změnu životního stylu dítěte nejdůležitější. Proto je třeba, aby se v léčebně naučila, jak o dítě pečovat a k čemu ho vést. To se teď začíná dařit. Podmínkou je, aby lázně byly vybaveny pro pobyty matek s dětmi. Řada z nich tam své děti přiváží v rámci své mateřské dovolené už proto, že neplatí regulační poplatky.