O dopravě s ministrem dopravy

Ministra dopravy České republiky Ing. Milana Šimonovského jsem oslovil v souvislosti s hlavním tématem tohoto vydání Všudybylu – dopravou. Pane ministře, přemnozí, s nimiž si mám možnost povídat, mají Všudybyl rádi proto, že se nesnaží být poslem špatných zpráv. Co vám v poslední době udělalo radost?
To, že pan ministr Svoboda přežil autonehodu a že se zotavuje. Pro mne to byla mimořádně vážná věc. Z profesních záležitostí pak diskuse o nebezpečném způsobu chování řidičů na našich silnicích, což je zásadní věc, protože bez změny myšlení řidičů ke zlepšení nedojede. A to znamená diskusi. Myslím si, že se z toho stává velké společenské téma.

Území České republiky již historicky patří k oblastem s nejhustší železniční sítí. Česko, a to i díky poměrně rychlé výstavbě železničních koridorů, si uchovává čelní postavení v Evropě v tranzitní železniční přepravě. Jaký očekáváte vývoj českých železnic teď, když jsme součástí Evropské unie?
Se vstupem do Evropské unie se české železnice ocitly na otevřeném trhu. Do České republiky přijdou licencovaní železniční dopravci z dalších zemí Evropské unie. To je pro domácí velká výzva. Velmi pozitivně vnímám snahu Evropské unie rehabilitovat železniční dopravu, tak aby se poptávka po ní vyrovnala poptávce po dopravě silniční. Očekávám, že z podstaty ekologicky šetrnější železniční doprava bude nabírat na kvalitě a bude čím dál větším objektem zájmu cestujících a operátorů se zbožím.

Hovořil jste o nastupující konkurenci v železniční dopravě. Rozvoj silniční a zejména dálniční sítě rovněž patří k významným integračním příspěvkům Česka v rámci Evropské unie. Dá se teď, po vstupu Česka do Evropské unie očekávat větší podíl soukromých investorů v této oblasti?
Nejenom u dálniční sítě. Chtěli bychom, aby soukromí investoři zvažovali možnost vstupu do provozování některé z železničních tratí. Konkrétně mám na mysli trasu Praha – Letiště Ruzyně, kde si myslím, že tak jako ve Vídni do Schwechatu by spojení mezi centrem a letištěm mohl provozovat soukromník. Rovněž uvažuji o tom, že celý sektor elektronického mýtného by mohl být zajišťován soukromým sektorem, protože ten je výhodný vždycky tam, kde je největší podíl služeb. Naopak skeptický jsem k tomu, že by soukromý sektor mohl nahradit státní výstavbu dopravní infrastruktury. Tady se domnívám, že je výstavba dopravní infrastruktury soukromým sektorem nejdražší, pokud není spojena s podnikáním ve službách, jeho výnosy mohou přispět ke snížení konečné ceny.

Mezinárodní letecká doprava v Česku si stále drží pozitivní dynamiku. Dá se očekávat, že teď po 1. květnu bude tento trend ještě markantnější. Zajímal by mne váš názor na význam mezinárodních letišť v Brně, Plzni, Ostravě, Pardubicích a Karlových Varech.
V současné době připravujeme speciálním zákonem odsouhlasený převod regionálních letišť v Ostravě, Brně a Karlových Varech do majetku krajů. Ostatní letiště ještě připravena nejsou, protože jsou stále vázána zájmem Armády České republiky. Ona tři letiště v péči krajů budou mít zcela mimořádné podmínky pro další rozvoj, protože budou sloužit spojení krajů s různými regiony Evropy. Díky tomu se k nám podaří přilákat i další letecké dopravce. Věřím, že tato letiště se stanou součástí základního systému rozvoje a zpřístupnění krajů. Nejhorší věc, kterou Česká republika zdědila po předchozích režimech, je její špatná dopravní přístupnost v rámci Evropy, a to se musí v nejbližší době změnit.

Čas od času se v Praze na Vltavě objeví veliké osobní luxusní říční lodě, jejichž pasažéry bývají vysoce solventní turisté. Ti v Praze a jejím okolí stráví několik dnů, aby se pak letecky přepravili do dalšího z míst svého zájezdu. Lodě ale neodjíždějí prázdné, neboť jsou obsazeny střídajícím turnusem, který se do Prahy dopravil letecky, aby z ní absolvoval plavbu malebnou českou krajinou zpátky do Německa. Nicméně, jak tato doprava, tak především nákladní, je limitována průchodností dolního toku Labe. Jak se vyvíjí celoroční splavnění této řeky?
To je traumatizující téma. Hovoří se o tom již deset let a všechny vládní dokumenty uvádějí splavnění Labe na minimální parametry jako jeden z úkolů státní dopravní politiky. Přesto chápu výhrady svého kolegy ministra Ambrozka co se týče životního prostředí. Mohu ujistit, že ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR při přípravě podkladů dáváme velmi na jejich výhrady a usilujeme o to, aby negativní dopady na životní prostředí byly minimální. Doufám, že se Labe v celé své délce stane dopravní cestou. Ale nejen dopravní cestou. Že bude umožňovat multifunkční využití. Velkou perspektivu vidím v rekreační dopravě. Domlouval jsem se se svým německým kolegou ministrem Stolpem na tom, že uzavřeme dohodu, v níž budou nejen parametry vodní cesty, ale i podmínky pro vytvoření cyklistických stezek, rekreačních a hotelových zařízení. Chceme, aby řeka žila. Domníváme se, že pro tento projekt jsou dobře připravena města na Labi. Např. Pardubice. Chceme, aby Prahou a právě Pardubicemi a Magdeburkem jezdily výletní lodě plné spokojených lidí. Řeka je fenomén, jež zpřístupňuje území, kterým protéká. A na to by měla být zaměřena pozornost. Nehovoříme jen o nákladní dopravě, o tom, že by z Labe měly být nějaká vodní dálnice, to je nesmysl. Doufám proto, že se nám s Ministerstvem životního prostředí ČR podaří pro tento záměr získat širokou podporu.

www.mdcr.cz