Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Norsko 1

Pivo Poutník a věnec buřtů
Úterý 30. 6. V poledne jsem odpromoval a začaly mi nejdelší prázdniny v životě. Rozhodl jsem se jejich část strávit s tátou a bráchou Matoušem. V Norsku. Že to bude expedice veliká, napovídaly úctyhodná zásoba pelhřimovského piva Poutník a věnec buřtů.
20.44 Teď sedíme na odpočívadle někde ve východním Německu a cpeme se slaným koláčem, kterým nás vybavila moje skvělá babička. Za chvíli náš citroën vyrazí směr Dánsko, Frederikshavn.
Středa 1. 7. 07:31 Právě nás spolkl norský trajekt Stena Saga. Teplo, jasná obloha, mírný vánek. Navzdory kráse nádherného dne se jdeme umýt a vyspat v posteli do pokojíčku pod hladinou moře.

Vzhůru dolů do Osla
Čtvrtek 2. 7. Nocujeme nad Oslem na Holmenkollenu. Za světla. Po snídani jsme se vydali vzhůru dolů do Osla. Já s bráchou po úžasném singltreku. Nejstarší z nás rozumně po makadamové cestě. Po komplikovaném shledávání se se členové expedice sjeli na oselském předměstí a už společně zahájili prohlídku města. Kolmo. Matouš navštívil muzeum lodi Fram, které jsme s tátou navštívili loni. Ostatní členové expedice hlídali na břehu moře kola. Se zavřenýma očima.
11:21 Obědváme a těšíme se na oselskou radnici a zbytek města. Oslo je kolařům městem zaslíbeným.

Vrchol Hoven
Pátek 3. 7. 15:00 Vrchol Hoven. 1 010 m n. m. Dostali jsme se na něj z městečka Loen po zajištěné cestě, které Norové, stejně jako my a Italové, říkají ferrata. Před sebou máme dvě jezera a jeden fjord. Kopce s bílými čepci a desítky vodopádů. Součástí trasy je jedna z nejdelších visutých ferratových lávek Evropy. Co nás ještě víc ohromilo, byla tři čerstvě natažená ocelová lana nad stometrovou hlubinou. Úsek přibližně 35 metrů se zdolával po centimetrovém laně s možností přidržování se dalších dvou v úrovni pasu. Po překonání panické hrůzy mi to jde poměrně dobře (když se nedívám dolů). Pohodáře Matouše, který jde po mně, ta atrakce očividně baví. Směje se smrti do očí. Táta tu rozhoupanou radost raději obchází po pevné skále.
Martin Kainc