Nečekejte, až co zbyde

Proroci prorokují, že se krátí čas letištních duty free shopů, že se 31. prosince zavřou a budeme jako všichni ostatní v Evropské unii. Nejen z toho důvodu jsem ale ředitele útvaru Duty Free Českých aerolinií JUDr. Václava Slavíčka ihned v úvodu k rozhovoru oslovil: „Nečekejte, až co zbyde.“
České aerolinie určitě čekat nebudou, už proto, že nevidí žádný důvod končit se svým duty free prodejem. Duty free shopy jsou doposud na všech letištích v Evropské unii. Dnes to jsou obchody, které mají dvojí ceny. Tzn. ceny, které platí mezi státy Evropské unie, a ceny, které platí mezi letištěm v Evropské unii a letištěm, které leží mimo Evropskou unii. Zrovna tak to bude na pražském letišti. Duty free shopy se nezavírají. Budou existovat nadále. Naopak, budou se rozšiřovat. Po vstupu Česka do Evropské unie pak v nich budou aplikovány dvojí ceny jako v ostatních zemích unie. Je pravda, že silniční free shopy s 31. prosincem zmi­zí.

No uvidíme, jak to posílí chuť pasažérů létat z Česka přes Oslo, Curych, Bělehrad apod. Ale co vaše kampaň „Nečekejte, až co zbyde“?
„Nečekejte, až co zbyde,“ je sloganem projektu, který spouštíme jako jednu z nových služeb k osmdesátému výročí existence ČSA od 1. března 2003. Tím projektem je palubní duty free prodej přes internet. Slogan vyjadřuje skutečnost, že cestující nemusí čekat, až co zbyde v nabídce prodeje na palubách, která je už tak omezena z prostorových a váhových důvodů. Cestující si dva dny před odletem své linky ČSA může zboží z palubního sortimentu pohodlně objednat přes internet. Před odletem jej bude mít na letišti připravené tak, aby si je mohl vzít s sebou na palubu letadla.

Pane doktore, roky 1957 až 2003 vymezují dosavadních pětačtyřicet let vašeho angažmá u ČSA.
K ČSA jsem nastoupil v roce 1957 po maturitě. Pamatuji řadu mezníků. Právě v roce 1957 začaly ČSA, jako první letecká společnost na světě, provozovat na mezinárodních linkách proudová letadla. Tehdy to byl typ TU-104A. Všechna ostatní u jiných leteckých společností, včetně slavné „Caravelly“, začala létat až po Tupolevech ČSA. Dalším velkým mezníkem v naší společnosti bylo, když jsme v roce 1960 poprvé přeletěli rovník na lince do Jakarty. Mezitím už začalo fungovat spojení do Bombaje po kaskádě hlavních měst na Středním a Dálném Východě. Je možné říci, že šedesátá léta byla v něčem podobná těm současným, protože ČSA tehdy rovněž prožívaly veliký boom. Operovaly několika typy v té době poměrně moderních letadel. Potom nastala doba stagnace a k dalšímu velkému rozvoji jsme se dostali až v devadesátých letech minulého století a v tomto novém tisíciletí, kdy (a to i vstupem ČSA do SkyTeamu) začala dynamika výkonů Českých aerolinií převyšovat celosvětový průměr.

V čem je příčina současné nadprůměrné dynamiky ČSA? A neopustí vás v souvislosti s pozvedáním nových trhů a očekávaným posunem byznysu na východ?
V dobách, kdy naše země patřila do východní zóny, jsme byli (nejen geograficky) nejdále na západě. Naše aerolinky byly tehdejším politickým vedením kritizovány z přílišného přebírání „západních móresů“ a jejich následné implantace do svých služeb. Dnes, když jsme jednou nohou v EU, nacházíme se zase poměrně na východě tohoto uskupení a Západ v nás vidí experty na východní oblasti této části světa. V současnosti bychom tedy mohli těžit ze znalostí velkých a perspektivních trhů na východ od Prahy. Myslím, že ČSA vždy dovedly využít geografické polohy Československa a dnes Česka k tomu, aby uspěly v konkurenčním prostředí.

www.csa.cz