„Všudybude, kam s tímto pospícháš?“ „Do světa ho vedu (dí on), prohlédnouti jej žádostiv jest.“ „A proč beze mne? (řekl onen zase). Víš, že tvá prováděti, má ukazovati, co kde jest, jest povinnost. Nebo Její Milosti královny vůle není, aby kdo do království jejího vejda, sám sobě, co vidí a slyší, dle líbosti vykládal a něco tu mudroval: než aby se jemu, co a k čemu která věc jest, povědělo, a on na tom přestal.“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1624

Nebo Její Milosti královny vůle není, aby kdo do království jejího vejda, sám sobě, co vidí a slyší, dle líbosti vykládal

Jednou jeden schopný konat zázraky dostal chuť na pivo. A že vyprávím vtip, všechny restaurace a hotely v Česku byly natřískané k prasknutí. Odevšad ho vyhazovali. Až v jedné formance se nad ním slitovali tři chlapi: „Pojďte přisednout, my už se tu nějak scuknem.“ Jeden byl hluchý, druhý slepý, jen třetímu nic moc nebylo. Přišedší svlažil hrdlo, a že k němu byli laskaví, vložil ruku na nevidomého, který zvolal: „Já vidím!“ Na neslyšícího: „Já slyším!“ a už už… když v tom třetí, strachy celý bez sebe, podrážděně: „Dáš tu pracku pryč! Mám invalidní důchod!“
Co už není vtip, je, že obdobně tak mívá čas od času rezort zdravotnictví, tlačen těmi, jejichž zájmem je prodat co nejvíc léků a vykazovat co nejvíc bodů za zdravotní péči, tendenci ohrazovat se vůči uzdravujícím přírodním léčivým zdrojům a procesům a blbnout veřejnost, že české léčebné lázeňství je přežitek.

Jaromír Kainc
nakladatel Všudybylu