Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Národní soustava povolání
je významným zdrojem informací pro oblasti lidských zdrojů a profesního vzdělávání. Významně posiluje roli zaměstnavatelů a stává se základnou pro budoucí mobilitu a flexibilitu na trhu práce v kontextu Evropské unie. Je běžným jevem, že člověk v průběhu kariéry několikrát změní zaměstnání, a proto je stále více zdůrazňována potřeba celoživotního vzdělávání. Národní soustava povolání prostřednictvím sektorových rad monitoruje a eviduje požadavky na výkon jednotlivých povolání na trhu práce. Vzniká tak otevřená, všeobecně dostupná databáze povolání odrážející situaci na trhu práce. Společně s Národní soustavou kvalifikací přináší informace o kvalifikačních požadavcích, které se následně promítají do všech úrovní vzdělávání.

Národní soustava kvalifikací
je přehled kvalifikací celostátně uznávaných v České republice. Obsahuje podrobný popis požadavků na jednotlivé kvalifikace umožňující jejich uznávání podle zákona č.179/2006 Sb. – důležité jsou skutečné znalosti a dovednosti, nikoliv způsob jejich získání. Obsahuje kvalifikace řemeslné a kvalifikace z oblasti služeb. Hlavním cílem projektu je doplnit kvalifikační soustavu o kvalifikace dalších úrovní, tj. zejména úrovně maturitní, a v závislosti na poptávce trhu práce i o kvalifikace vyšších úrovní. Potřebnost a kvalita výstupů jsou zaručeny širokým zapojením expertů ze všech oblastí světa práce. Tak je postupně naplňován veřejně přístupný registr všech kvalifikací uplatnitelných na aktuálním trhu práce v Česku, který popisuje, nejen co která kvalifikace vyžaduje, ale i způsoby a podmínky vedoucí k jejímu získání. Výrazně tím přispívá k tomu, že lidem budou moci být v pracovním procesu uznávány jejich skutečné odborné znalosti a dovednosti nezávisle na způsobu, jak je získali. Z národohospo­dářského pohledu by tak měla vzrůst konkurenceschopnost české ekonomiky. Dalším efektem by mělo být výrazné posílení zájmu veřejnosti o všechny formy a způsoby celoživotního u­čení.

Národní soustava povolání a Národní soustava kvalifikací

Ing. Bohumil Mužík

Když se na trhu změní podmínky a podnik potřebuje jiné profese, než kterými disponuje, Národní soustava kvalifikací mu umožní řešení profesních disproporcí. Díky dalšímu vzdělávání je schopen rychle (a nezřídka s finanční podporou strukturálních fondů) rekvalifikovat své zaměstnance dle potřeb budoucího výrobního programu a profesní struktury firmy. Málokterý zaměstnavatel se totiž chce loučit s šikovnými a loajálními lidmi. Rád je proto nechá vzdělat v příslušné profesi a přezkoušet u autorizované osoby, aby získali oficiálně uznané kvalifikace, které aktuálně potřebuje. V tomto případě se jedná o týdny, maximálně měsíce, než proces proběhne. Nemusí je propouštět a shánět nové zaměstnance nebo čekat řadu let na absolventy počátečního vzdělání.

S předsedou Koordinační rady Národní soustavy povolání a Národní soustavy kvalifikací Ing. Bohumilem Mužíkem se potkáváme 12. března 2012.
Pane předsedo, osou předchozího vydání Všudybylu byla otázka konkurenceschop­nosti České republiky. Coby konsorcium ve složení: Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora ČR a firma TREXIMA, spol. s r.o. jste řešiteli veřejných zakázek: Národní soustava kvalifikací 2, kterou vám zadalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, a Národní soustava povolání II, jejímž zadavatelem je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.
Ano, jsme tvůrci základních kamenů systému dalšího profesního vzdělávání – Národní soustavy povolání a kvalifikací. Považujeme je za důležitý nástroj na trhu práce. V návaznosti na další vzdělávání totiž umožní operativně řešit disproporce na trhu práce, zejména Národní soustava kvalifikací, která je základem úspěšné implementace zákona č. 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Kvalifikační standardy jsou u zájemců ověřovány sítí autorizovaných osob – držiteli autorizací od daných autorizujících orgánů – rezortů, pod něž příslušné kvalifikační standardy spadají. Díky tomu je možné v Česku vytvořit systém k dosažení uznatelné kvalifikace pomocí cesty dalšího profesního vzdělávání. Další vzdělávání má oproti počátečnímu tu výhodu, že je schopno operativně reagovat na potřeby trhu práce a zaměstnavatelů. Počáteční vzdělávání nemá tuto ambici a ani možnost. Je „během na dlouhou trať“ – od oslovení žáků a jejich rodičů a jejich získání pro určitý učňovský obor či studium, po výstup v podobě výučního listu nebo maturity.

Národní soustava povolání je souhrnem popisů činností na trhu práce.
Ano, celostátním katalogem, který umožní pracovat v rámci jednotné informační báze. Aktéři trhu práce díky ní budou moci používat stejná zadání. Popisy činností vytvořili sami zaměstnavatelé. Tím Národní soustava povolání získala obecnou uznatelnost. Jejími popisy se mohou inspirovat všichni zaměstnavatelé a řídit se jimi mohou pracovníci Úřadu práce ČR a zprostředko­vatelských agentur práce. Je to výhodné nejen pro velké firmy, ale zejména pro malé a střední podniky, které nemají komplexně zabezpečenu personální oblast.

Z popisu činností uvedených v Národní soustavě povolání vychází soubor kvalifikačních a hodnoticích standardů Národní soustavy kvalifikací.
Národní soustava povolání říká: tyto a tyto činnosti vykonávám v rámci dané profese. Kvalifikační standard pak určuje: toto musím umět, abych tuto profesi mohl vykonávat. A hodnoticí standard, což je novinka vytvářená pro účely ověřování v rámci působení zákona č. 179/2006 Sb. říká, jak ověřit kompetence popsané v kvalifikačním standardu, aby adept potvrdil kompetentnost a mohl získat osvědčení o vykonané zkoušce z dané profesní kvalifikace. Hodnoticí standardy obsažené v Národní soustavě kvalifikací jsou obsahovou předlohou pro vzdělávací soustavu – pro instituce dalšího vzdělávání, pro tvůrce rámcových vzdělávacích programů a školních vzdělávacích programů a instituce poskytující počáteční vzdělávání. V tom, vzhledem k demografickému vývoji, vidím šanci na přežití řady škol. Jejich snahu pustit se do podnikání v dalším vzdělávání má podnítit a podpořit také projekt UNIV – uznávání neformálního a informálního vzdělávání v síti škol.

Množství chátrajících továren a technických památek ilustruje situaci českého průmyslu, který po několik set let (od průmyslové až do „sametové“ revoluce) držel krok se světovou špičkou a často byl její součástí. Ústup od tradic z generace na generace předávaných řemesel, nulová prestiž dělnických profesí a zdecimované učňovské a technické školství staví otázku: Kdo bude tuto republiku živit?
Ano, před zaměstnavateli vyvstává hamletovské „být či nebýt“. Vstup nových lidí na trh práce zdaleka nepokrývá úbytek zaměstnanců z řad poválečných, řemeslně orientovaných ročníků odcházejících do důchodu. V rámci systému Národní soustavy povolání a Národní soustavy kvalifikací se to snažíme řešit celostátně. Zpracováváme čtyři klíčová průřezová témata: Podpora technických a řemeslných oborů; Spolupráce zaměstnavatelů a škol; Optimalizace oborové sítě škol; Vazba dalšího vzdělávání na trh práce, a v neposlední řadě Vytvoření Národní rady pro rozvoj lidských zdrojů v České republice.
Jedním z řešených témat je nevyhovující způsob financování škol a s tím související úroveň absolventů učňovských oborů. Tato situace zaměstnavatelům dlouhodobě nevyhovuje. Podobně mnozí z těch, kteří díky benevolentním vstupním podmínkám šli do maturitních škol, mohli být vyučenci, jež tato společnost nutně potřebuje. Systém Národní soustavy povolání a Národní soustavy kvalifikací je schopen reagovat na situaci, až tyto neumístitelné maturanty budeme rekvalifikovat podle potřeb trhu práce. Hodláme využít v dalším vzdělávání a iniciovat využití i v počátečním vzdělávání tzv. specializačního vzdělávání, které by se realizovalo po maturitě a „dospeciali­zovalo“ by absolventy pro výkon potřebného povolání.“
Podnikatelům chceme finančně odlehčit tím, že do něho umístíme roční, popř. kratší specializační studia, která umožní hladší zapojení absolventů a pracovníků do praxe v podnicích. Kdo pracoval ve fabrice, ví, jak velké časové a finanční fondy jsou vynakládány na adaptaci zaměstnanců po jejich nástupu do nového zaměstnání, ať už absolventů škol nebo lidí s praxí jinde. Naší představou je vytvářet kvalifikační standardy, které by přiblížily absolventy maturitních oborů k výkonné praxi ve firmě formou nástavbového studia u počátečního vzdělání a jako specializační záležitost (doškolení, přeškolení) u dalšího vzdělávání. Podobně hraje kvalifikace ze systému Národní soustavy kvalifikací významnou roli také v rekvalifikacích, kdy je zakončena standardizovaným způsobem dle kvalifikačních standardů uvedených právě v Národní soustavě kvalifikací (vyhláška č. 176/2009).

V rámci Národní soustavy povolání řešíte disproporce na trhu práce prostřednictvím tzv. sektorových dohod.
To je nástroj, který jsme okoukali ve Velké Británii, kde už řadu let funguje. Implementujeme ho do českých podmínek. Stávající pilotáž sektorových dohod se odehrává pod hlavičkou Národní soustavy povolání II v sedmi sektorových radách, které vytvořily deklaraci požadavků na změnu konkrétní situace, která existuje na trhu práce. Každou sektorovou radu tvoří zástupci střešních zaměstnavatelských organizací a klíčových firem daného odvětví. Máme sektorové rady hutnictví, strojírenství, zemědělství, lesního hospodářství, potravinářství, cestovního ruchu, obchodu a marketingu a mnoho dalších. Celkem jich je devětadvacet včetně čtyř, které pokrývají veřejné služby a správu. Pracuje v nich na dvanáct set zástupců zaměstnavatelů, s nimiž vytváříme Národní soustavu povolání a Národní soustavu kvalifikací. Např. keramici zjistili, že v příštích letech z počátečního vzdělání nevzejde ani jeden absolvent, který by u nich mohl vykonávat pozici technologa. A stejný problém vyvstává u potravinářů, např. u dělnických profesí, třeba mlynářů. Zaměstnavatelé se tento problém rozhodli řešit centralizováním počátečního vzdělávání do historických bašt výuky učebních a studijních oborů do Pardubic, Karlových Varů, Bechyně a Horní Břízy. Dohodli se na podpůrných krocích, jež budou směrovat na příslušné školy včetně vybavení nejmodernějšími technologiemi, doškolování pedagogů, stáže žáků a učitelů ve firmách. Chtějí to podpořit i stipendii žákům, které budou náborovat z celé republiky, podle toho, kde se ten který regionální zaměstnavatel vyskytuje.