Na výsledcích rozumné a plodné práce

Prezidenta panevropské společnosti pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci Comenius Ing. Karla Muzikáře, CSc. jsem oslovil v souvislosti s hlavním tématem třetího vydání Všudybylu, kterým jsou lidské zdroje. Pane inženýre, v rámci Comeniem organizovaného vyhlašování „Českých 100 nejlepších“ ve Španělském sále Pražského hradu v pátek 28. listopadu 2003 jste příchod prezidenta České republiky prof. Václava Klause oznámil tak, že vítáte nejvzdělanějšího prezidenta světa. Jak je na tom, i co se vzdělanosti týče, česká společnost?
Co se týče lidského potenciálu, je na tom Česká republika zatím poměrně dobře. Jde ale o to, jak se její lidské zdroje budou dál formovat. Tzn. jakého se bude jejím obyvatelům dostávat vzdělání a výchovy. Bohužel musím konstatovat, že navzdory výraznému zvýšení počtu vysokých škol (o kvalitě některých přitom nejsem zcela přesvědčen) není vše, jak by mělo a mohlo být, pokud jde o školy střední. Výrazný propad cítím u učňovského školství, protože i ono je významným faktorem při budování vzdělanosti – především té potřebné a využitelné. Jde skutečně velmi výrazně o to, kam mladé lidi vzděláním profesně nasměrovat tak, aby jejich vzdělání bylo určitým způsobem předpokladem k hrdosti jich samotných na sebe a současně naplňovalo celospolečenské potřeby státu. Nemůže přece mít jenom samé právníky. Společnost potřebuje i strojaře, stavaře a zemědělské inženýry, všechny na vysoké profesní úrovni. Jejich vzrůstající deficit celoevropsky způsobuje, že budou velmi brzy vysoce žádanými i v zemích Evropské unie. I v té nejúspěšnější firmě je zapotřebí jen několika ekonomů a právníků, zatímco potřeba lidí uplatnitelných v dalších oborech a profesích je o řád větší. Česko má mimořádně výhodnou geografickou polohu a velký potenciál ve svém obyvatelstvu. V mezinárodním měřítku máme výrazně nadprůměrně vzdělaného nejen pana prezidenta, ale zatím obyvatelstvo celkově – vzdor tomu, že jsou v oblasti školství značné rezervy.

Comenius každoročně v březnu pořádá Evropské bankovní a finanční fórum. Na tom letošním se bude bezesporu hovořit i o dopadu vstupu Česka do Evropské unie…
Evropské bankovní a finanční fórum je každým rokem obsazeno vynikajícími přednášejícími a již 12. ročník této mezinárodní konference nebude výjimkou. EB&FF se bude letos konat v kongresovém centru České národní banky ve dnech 23. až 25. března 2004, a mne velmi těší, že letos se bude nejen konat v prostorách ČNB, ale že je fórum organizované v těsné spolupráci s ČNB a že i špičky českého bankovnictví mají k této akci a k možnostem výměny názorů vysoce pozitivní vztah.
Česká republika, zásluhou transformační politiky v minulosti nastavené naším dnešním prezidentem prof. Václavem Klausem, prošla ekonomickou transformací s nebývale malou měrou sociálního i lidského strádání a potíží – pochopitelně má to i své nedostatky. Můžeme se samozřejmě zlobit na Českou konsolidační agenturu nebo problematiku s ní spojenou, ale verze tvrdého přechodu z „plánovitého“ na tržní hospodářství, v jejímž rámci by řada státních podniků skončila již začátkem devadesátých let a na dlažbu vychrlila desetitisíce nezaměstnaných, by byla s největší pravděpodobností řešením horším. Dnes, v době, kdy se stáváme součástí integrované Evropy, si ale už musíme uvědomovat naplno, že trh je nelítostný. Poznatky ze Španělska říkají, že v něm s jeho vstupem do Evropské unie nezaměstnanost vyskočila na pětadvacet a v některých regionech na více než třicet procent. Musíme připustit, že Česká republika toho zatím byla ušetřena a že si pravděpodobně po vstupu do Evropské unie budeme muset utahovat opasky o trochu více, než jsme si zvykli. Přesto budoucnost vidím výrazně pozitivně.

Název časopisu Všudybyl je odvozen od jména hrdiny díla „Labyrint světa a ráj srdce“. Tradice i originalita jsou významnými devizami. Proto jsou čtenáři Všudybylu vesměs příznivě přijímány bezmála 400 let aktuální alegorické postřehy patrona časopisu Jana Amose Komenského. Pane předsedo, vaše občanské sdružení Comenius má s Komenským rovněž hodně společného.
Do občanského sdružení Comenius jsem přišel po mnoha letech práce na Vysoké škole ekonomické, kde jsem se od roku 1978 podílel na výzkumu i na vzdělávání. Komenský je z mezinárodního hlediska, mám na mysli především vzdělané Evropany, mimořádně věhlasnou osobností s českým původem. Je znám na svoji dobu sympatickým politickým, míněno protestantským zaměřením a hlavně silou svých myšlenek směřujícím až ke sjednocené Evropě. Proto jsme si jej vybrali jako svého patrona a jsme na něj hrdi. Stejně tak jako např. na pražskou vilu Bertramku, kde organizujeme hudební koncerty a která je, pokud jde o mezinárodní věhlas mezi velmi početnou skupinou milovníků Mozartovy hudby, pražskou pamětihodností nejvyšší kategorie.

Již jsem zmínil, že Comenius každoročně vyhlašuje „Českých 100 nejlepších“. Co bylo impulsem k nastartování této prestižní tradice?
Projekt „Českých 100 nejlepších“ začal na základě úvahy, že každá prosperující země má své nejen materiální štěstí postaveno na výsledcích smysluplné, intenzivní, výrazně inovativní a plodné práce, a že ti, kdo tuto práci realizují, mají právo na společenské ocenění. Na kritiky, kteří nám podsouvají to, že anketární forma soutěže není přesná a že neodpovídá objektivním výsledkům, odpovídáme stále stejným způsobem: Poměřit hotely, banky,výrobní podniky, obchodní organizace, organizace ze sféry služeb je v jedné soutěži přesnými mírami nemožné. Proto jsme se rozhodli pro cestu anketární. Ta na základě reprezentativního výběrového šetření vyjadřuje názory středních a vyšších podnikatelů České republiky. Databáze Comenia obsahuje na čtyřicet tisíc jmen pokrývajících celou Českou republiku. Každoročně z ní prostřednictvím dotazníku oslovíme zhruba pětadvacet tisíc osob.

www.comenius.cz