Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Na Retezat 6

Na voňavě měkkém koberci
Mám čím dál větší žízeň. Dolů z hřebene se mi nechce a potřebuji vodu na vaření. Naštěstí v horní partii travnaté stráně ani ne pramen, ani ne studánka. Prosak. Bahnitá loužička, z níž zvolna odtékala voda. Když jsem nabral první litr, přestala odtékat. Na naplnění všech lahví (4 l) jsem si počkal. Ale lepší, než se s nejistým výsledkem vydat kamsi do údolí.
20.00 Tábořím kousek pod Virfului Gorovu. Nádhera. Přímo v kosodřevině na voňavě měkkém koberci lišejníků a mechů. To by jeden neřekl, jak těch několik málo (vzdušnou čarou) kilometrů, co jsem dneska ušel, trvalo dlouho.

To jsem mohl dopadnout
18.7. 02.00 Pro­budil mne nějaký hlas. Je nádherná noc a stan mokrý rosou.
07.30 Vylézám. Je pod mrakem. O půl desáté odcházím. Ještě jdu kosodřevinou. Ještě se mohu kochat velehorskými panoramaty.
11.30 docházím na Cabana Baleia. Odtud má podle mapy vést cesta do údolí. Nějak nevede. Nabírám azimut kolmo dolů na vrstevnice. Obědvám kdesi v lese. A opět se prodírám. Že tu byli lidé, potvrzují useknuté kmínky bříz. Tráva děsně klouže a já taky. Padá déšť a já taky. Vražedná kombinace při 70% sklonu terénu. Sestupuji v blízkosti bystřiny řítící se žlebem.
14.30 Dole u cesty se svlékám a vyklepávám jehličí a větvičky z oblečení. Z ponožky vyndavám živou vosu. Už vím, co mne celou dobu tak šíleně bodalo! Pohled nazpět do čtyřicet metrů kolmých stěn kaňonu a na převislé skály nad nimi mi říká, že scházet o pár metrů víc napravo, to jsem mohl dopadnout!

Na mezi mezi strništěm a kukuřicí
Bystřina Magura, podél níž vede cesta, se vlévá do Riu Rabat. Deštivým odpolednem mne dovedla až do Pui. Tady na nádraží vařím těstoviny s houbami, co jsem nasbíral z kopce dolů, a převlékám se. V sedm hodin mi jede vlak do Simerie, kam přijíždím kolem deváté. Již po cestě z okna vlaku odhaduji, na kterou stranu tratě jít bydlet. Rozhodl jsem se pro tu, co je nádraží. Před nádražím čekala spousta taxíků. Ale ne na mne. Přešel jsem hlavní street a namířil si to za domy do polí. Tam jsem udělal čestné kolečko, abych se vrátil tam, odkud jsem vyšel, na mez mezi strništěm a kukuřicí. Stavím stan.

Bude si mi stýskat
19.7. 07.30 Pro­budil jsem se do horkého podmračeného dne. Hodinu trvalo, než oschl stan mokrý rosou. Dělá se horký slunečný den. Uprostřed polí je (zřejmě) vodárna obehnaná plotem. Věším na něj spacák a veškeré své věci včetně stanu, aby se sušily. Zatímco dělám snídani, Sigg přestává vařit. Ještě jednou se mi jej nakrátko daří přemluvit, ale pak šlus. Došel benzin. Do ohřáté vody dávám tři pytlíky Lipton Yellow Label Tea. Snídám suché ovesné vločky (ostatně, je to jedna z jejich nejchutnějších úprav) a zapíjím nevařeným čajem. Zatímco se mi suší mé po cestě hygroskopické čundrácké oblečení, fotím polní kvítí. Rudé vlčí máky a modré chrpy. Jó, jó. Bude si mi stýskat…







www.mtromania.ro