Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Na Retezat 3

Asi za hodinu jsem přišel k sobě
Kotvím i střechu. Taky že jo! Nárazový vítr zkouší, co Gema vydrží. Trochu jsem si zdříml. Za hodinu jsem přišel k sobě. Ale nejen že se mi nechtělo vstávat, ale ani pohnout víčky. Stálo mne ohromné úsilí probrat se a začít vařit. Uprostřed stanu placatý šutr a na něm vařič. Po večeři mi opět jakákoliv aktivita dělá problémy. Čekám, až doprší. Vylézám ze stanu umýt sebe i nádobí. Když je po všem a jsem venku, rozhodl jsem se pro obchůzku plesa. A jak řekli, tak udělali. Kolem půl osmé zalézám do spacáku. Zítra bych se rád podíval na Zuby Peleaze.

Co s volným časem
12.7. 8.30 Krásný den. Modrá obloha. Zlaté slunce. Tak na tohle jsem se těšil, když jsem trčel neskutečné týdny a měsíce u počítače. Kus deníku píšu během konzumace poridge, ale honem toho nechávám, studený se už pozřít nedá vůbec. Odcházím v 11 hodin. Šlapu zpátky do sedélka. Odtud na vrchol Custura 2457 m a po žlutém kříži na Papušu 2508 m. Sousední vrchol je Peleaga. Počasí je už zase, že by každou chvíli mohlo pršet. Scházím raději k plesům po červeném pruhu a potom po šutrácích. V 15.45 u Lacu Mare nacházím místo na stan. Vařím venku. Bolí mne páteř. Zřejmě jsem si poté, co jsem došel, ne včas oblékl teplou mikinu a bundu. Každou chvíli navíc nějak špatně našlápnu, až mi zatrne v nártu. Beru si acylpyrin a zalézám do spacáku. Po osmé se probouzím. Bolí mne břicho. Že by žlučník? Přepálený špek a česnek – vražedná kombinace. Jdu tam, kam i císař chodí pěšky. Hned je mi lépe. Do deseti rozjímám nad mapami, co s volným časem.

Je to dřina!
13.7. Kapky bubnují o tropiko. Nějakou dobu se je snažím ignorovat. Přece jen mne ale přinutily procitnout, vylézt ze stanu a následovat příkladu. Nízko nad plesem se kupí černý dekl. Hřebeny hor v mracích. Vařím před stanem ze spacáku. Dnešní poridge je obzvláště hnusný. Prší mi do stanu. Zatahuji tropiko a jdu si zdřímnout. Nezbývá mi než konstatovat: „Je to dřina!“ Právě jsem se opět probudil. Je čas oběda. Na tropiko stále bubnuje déšť. Ve 12.30 se utišil. Donutil jsem se jít ven a pro vodu. Bos. Ve 12.45 už zase poprchává. V 15.30 se probouzím. Jdu do plesa pro placatý šutr. Instaluji jej ve stanu a vařím jedním vrzem bujón s cibulí. Poté, co ho kus ujím, sypu do něj sušené mléko, brkaši, majoránku, sůl a kmín. Nakonec nakrájený špek. V bříšku jako v pokojíčku.

„Na samotě u lesa“
V 17.15 vylézám. Musím. Ledva jsem venku, zjišťuji, že roh stanu je pod vodou. Kolem něj i pod podlážkou jezírko. V dešti dlabu peruánskou lžící hlínu, rvu drny a kameny. Voda odtéká. Mokrý vítězně zalézám do spacáku s otázkou: Vyčůral jsem se? Nevím. Zato venku. Jako ve filmu „Na samotě u lesa“, kde scénář kázal panu Kemrovi konstatovat cosi o pršení.
18.30 Majestátné velehorské ticho. Neprší.
14.7. V 8.45 se probouzím s hlavou v oblacích. Ale nejen s hlavou, mokrým stanem, vlhkým spacákem a zkrátka vším. Je vidět sotva na pět metrů. Balvany slizké. Tráva mokrá. Je to tvrďárna. Ze spacáku mne jen tak něco nedostane.










www.mtromania.ro