Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Myslivost není jen lov

Počátek myslivosti u nás


Název „lovec“ se u nás objevuje v 11. století, kdy panovníka obklopovala početná lovecká družina. Lovecké roboty jsou známy z 12. století. V usnesení Českého sněmu z r.1573 se uvádí, že právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků (panovník, šlechta, kláštery, královská města). Obsahuje i nařízení o ochraně zvěře, což znamená počátek myslivosti u nás. I řada dalších usnesení Českého sněmu se zabývá chovatelskými hledisky. Po Bílé hoře se lov stává záležitostí společenské reprezentace.

Ustanovení pro Čechy
Císař Ferdinand III. r. 1641 vydává „Ustanovení o lovu pro Čechy“, v němž se uvádí, že myslivost je šlechtickou kratochvílí a poddaní jsou při lovech povinni robotami. Utužení robotných povinností provází rozmach pytláctví. Císař Josef II. v r. 1786 vydává „Všeobecný honební patent“, který uvolňuje poddaným v robotách, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor atd. Nastává odklon od chovů velké zvěře a zintenzivnění chovů drobné. Myslivost se podřizuje lesnímu hospodářství. 7. března 1849 vydává František Josef I. říšský zákon o myslivosti č. 154, kterým zrušil dominikální výsadní lovecké právo. Právo myslivosti je spojeno s vlastnictvím pů­dy.

Myslivecké spolky
V r. 1869 byla založena „Pražská lesnická jednota Hubertus“, sdružující lesníky a myslivce z povolání i ze záliby. V r. 1883 „Spolek honební a ochrany zvěře“. Po vzniku Československa v r. 1919 „Československý lovecký a kynologický říšský svaz“. V r. 1923 vznikla jednotná organizace „Československá myslivecká jednota“. Československo v r. 1928 patřilo k zakládajícím členům Mezinárodní lovecké rady C.I.C., která svou činnost zahájila v r. 1930. V r. 1947 zákon č. 225/1947 Sb. (s platností od 1.1.1948) sjednocuje právo myslivosti pro celé území republiky. Prosazuje nejen aspekt hospodářský, ale i kulturní. Právo myslivosti je nadále vázáno na vlastnictví honebního pozemku.

Po únoru 48
Od r. 1951 byli z pronájmu honiteb vyloučeni jednotlivci. Uzavírat nájemní smlouvy mohly jenom tzv. lidové myslivecké společnosti. V r. 1962 odloučil zákon č. 23/1962 Sb. výkon práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Právo myslivosti příslušelo organizacím – státním lesům, státním statkům, jednotným zemědělským družstvům, které ho mohly či musely za úplatu postoupit uživatelům, a sice pouze mysliveckým sdružením. V r. 1961 se Československá myslivecká jednota sloučila se slovenským Sväzom poľovných ochranných združení a název centrální organizace byl změněn na Československý myslivecký svaz. V důsledku federalizace byla jeho činnost v r. 1969 ukončena a ustaven Český myslivecký svaz. V r. 1970 vznikl Federální výbor mysliveckých svazů v ČSSR.

Po listopadu 98
Podle zákona č. 270/92 Sb. se Český myslivecký svaz stal organizací s členstvím myslivců zcela dobrovolným a byl zbaven spoluúčasti na řízení myslivosti. Myslivecká sdružení se podle zákona o sdružování občanů č. 83/1990 Sb. stala samostatnými právnímu subjekty. V r. 1992 byl název Český myslivecký svaz změněn na Českomoravská myslivecká jednota.
Ta je od roku 1995 členem Federace mysliveckých organizací Evropské unie FACE. Česká republika je členem Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře CIC. Zastoupením České republiky je pověřena Českomoravská myslivecká jednota.

Rozhovor s jednatelem Českomoravské myslivecké jednoty panem Vladimírem Broukalem jsem začal konstatováním, že myslivost rozhodně není pouze o lovu.
Naopak, především je o pomoci zvěři v době nouze a o její ochraně. Myslivost je zájmovou činností. Najděte mi skupinu, jako jsou myslivci nebo ochránci přírody, kteří ve svém volném čase, za své peníze dělají něco pro druhé, aniž z toho mají hmotný užitek. V našich řadách jsou občané, které spojuje vztah k přírodě a ke zvěři. Je to spousta práce a péče. Za to, že mohou chodit do honitby, aby mohli přikrmovat, zaplatí mnohdy velké finanční prostředky, protože jadrné, dužnaté a objemové krmivo si nakupují za své. A pokud se mně na podzim dostane té pocty, mohu něco ulovit. Mohu. Nemusím. Sběrači hub, borůvek apod. za to, že sbírají plody lesa a mnohdy je i prodávají, nezaplatí nikomu nic. Za pronájem honitby, aby mohli myslivost vykonávat, platí myslivci částky v rozpětí od 20,– do 1000,– korun za hektar honitby za rok.

Velmi frekventovaným tématem je tzv. „myslivecký zákon“. Komu straní? Majitelům pozemků, nebo myslivecké jednotě?
Co se týče „mysliveckého zákona“, výsledek je konečným kompromisem všech skupin, které se na „mysliveckém zákonu“ podílely. Klání mysliveckého a vlastnického lobby, zájmů ochranářů a dalších skupin, které měly pocit, že se musí do mysliveckého zákona nějak trefit. Zákon je specifický proto, protože se téměř každý z občanů domnívá, že myslivosti (principům soužití člověka s přírodou) rozumí. To se projevuje i v různém pojetí tzv. „mysliveckých zákonů“ v různých zemích.

Člověk z přírody odstranil původní predátory a teď je na něm, aby plnil jejich funkci. Aby v přírodě udržoval rovnováhu, únosné počty zvěře, nemající, vyjma něj, přirozených nepřátel. Čas od času tak ale koná i z lovecké vášně a někdy i za úplatu.
Poplatkový lov je podřízen striktním pravidlům. Do Česka skutečně přijíždějí poplatkoví lovci. Ne vždy se to musí odbývat na této bázi. Existují i reciproční návštěvy našich lovců na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Německu, Rakousku. Poplatkové lovy existují i v ostatních zemích. Zcela běžně jsou ve Španělsku nabízeny společné lovy na koroptve a orebice. Na spárkatou zvěř ve Skotsku, v Jižní Americe. Řada naších občanů jezdí na lovy do Kanady, na safari od jižní až po střední Afriku. Na tom nevidím nic špatného. Nicméně, kdo chce dělat myslivost, nemusí jezdit ani do Ameriky ani do Afriky či Asie. Může ji provozovat tady. Lov ale není myslivost. Myslivost je to, co jste naznačil v úvodu, soubor činností lidí, kteří soucítí s přírodou a se zvěří. Kteří ji chrání a starají se o ni. Lov tvoří velmi malé procento z celkové celoroční myslivecké činnosti. V mé domovské honitbě se např. staráme o mufloní populaci v době, kdy se neloví. Přikrmujeme a chráníme ji. Po rození mláďat odejde do jiné honitby a vydrží tam až do Vánoc. K nám přichází v období nouze. Existují ale i další honitby, kdy při sezonní migrací jelení zvěře sejde z hor do podhůří, je tam od ledna až do května, myslivci se o ni starají, a pak odejde zpátky do hor. Myslivcům jde o chov a ochranu zvěře a ne jen o lov, a to je velmi pozitivní.





www.cmmj.cz