„Modré dveře“
nabízí odbornou péči lidem, kteří se náhle ocitli v náročné životní situaci, která momentálně přesahuje jejich adaptační kapacity, či dlouhodobě bojují s problémy, které se dotýkají jejich duševního zdraví. Psychoterapeutické centrum „Modré dveře“ poskytuje pestrou paletu psychoterapeutických služeb pod vedením odborně zdatných a zkušených terapeutů. Kavárna Modré dveře bude provozována společností Sivek Hotels. Díky podpoře této firmy s bohatými zkušenostmi ze sféry gastronomie bude občanské sdružení „Modré dveře“ moci v rámci sociální rehabilitace a pracovní terapie včleňovat své klienty do provozu kavárny. Občanské sdružení „Modré dveře“ chystá v objektu „Modré dveře“ v rámci své integrační strategie rovněž nabídku aktivit volného času pro děti, mládež, dospělé i seniory. K dispozici jim bude prostorný výtvarný ateliér, keramická dílna s hrnčířským kruhem a vypalovací pecí, výuková místnost, místnost na cvičení pro děti i dospělé, galerie a krásná užitková zahrada. Tuto činnost hodlá zahájit na počátku školního roku 2012/13.

Modré dveře

Po rozsáhlé rekonstrukci barokního domu na náměstí v Kostelci nad Černými lesy 3. května 2012, za přítomnosti jeho eminence kardinála Dominika Duky arcibiskupa pražského a primase českého, ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, náměstka ministra zdravotnictví Martina Plíška, starosty Kostelce nad Černými lesy Jana Svatoše, městských radních a dalších osobností, otevřeli zakladatelé občanského sdružení „Modré dveře“ Kateřina a Viliam Sivekovi Psychoterapeutické centrum „Modré dveře“. Jeho eminence Dominik Duka posvětil sochu sv. Dymphny, která je ochránkyní duševně nemocných a požehnal domu:
„Vážení přítomní, drazí přátelé, přišel jsem proto, abych poděkoval a vyjádřil uznání a úctu před tímto projektem, za který vděčíme manželům Sivekovým. Je důležité, že jsou zde přítomni představitelé naší země. Uvědomujeme si společně, zde v Kostelci, ono základní heslo, které zvěstuje každá věž kostela: ‚Ten, kdo dokáže pohlédnout s úctou a láskou do tváře druhého člověka, hledí do tváře Toho, která je.‘ A také nám tato věž kostela říká, že více a lépe je dávat, než brát. A tak hledíme právě přes tvář potřebného člověka do tváře Boha, Otce, který nám daroval svého syna Ježíše Krista, který nás naučil zásadě, že míra vztahu k oné obloze je mírou vztahu k druhému člověku: ‚Cokoliv jste udělali jednomu z nejmenších, mně jste učinili,‘ říká Ten, který řekl: ‚Kdo vidí mne, vidí Otce.‘ A tak jsem přišel, abych tomuto dílu požehnal.“