Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Kvůli hlavnímu tématu sedmého vydání Všudybylu jsem se vydal do
Ostrova nad Ohří za Ing. Vladimírem Zapletalem a rozhovor začal ohlédnutím
se za převažujícím diskusním tématem loňského lázeňského Všudybylu,
jímž bylo avizované vymístění léčebného lázeňství ze zdravotní
péče financované z veřejných prostředků.
To je ale stále ožehavé téma. Pokud se podíváte na rozmístění
léčebných lázní, tak až na výjimky se nacházejí v industriálně
chabě vybavených oblastech. Téměř všechny léčebné lázeňské subjekty
představují ve svých regionech zásadní zdroj zaměstnanosti. Na každé
jedno zaměstnanecké místo v lázních jsou navázána dvě až čtyři
místa ve službách – řezníci, pekaři, čistírny, prádelny, různá
zařízení, která zajišťují údržbu strojního a technického vybavení
atd. Pokud řekneme,že v léčebných lázních Slezska, Moravy a Česka
pracuje zhruba deset až dvanáct tisíc zaměstnanců přímo, ovlivňují tím
existenci dalších pětadvaceti až třiceti tisíc pracovních míst. Pakliže
by šílený nápad prosazovaný za MUDr. Ratha a jeho náměstka Drymla došel
uplatnění, znamenalo by to minimálně padesát tisíc nezaměstnaných a
skokový nárůst výdajů za léky. Je třeba se ptát v čí prospěch?
Zdravotním pojišťovnám léčebná lázeňská péče pomáhá šetřit
výdaje za proplácení léků a nemocenských, neboť v globále výrazným
způsobem navrací zdraví pojištěncům. Stát pak, zejména prostřednictvím
své agentury CzechTourism, podporuje lázeňství proto, že je druhým
nejvýznamnějším zdrojem zahraničního a domácího inkasa z cestovního
ruchu. To vše by bylo ohroženo dominovým efektem, pokud by došlo
k výrazné restrikci v dostupnosti léčebné lázeňské péče.
EuroMed je velkou cestovní kanceláří. Vozí klienty téměř do celé
Evropy. Vysoce pravděpodobně má nejlépe vypracovanou nabídku lázeňských
míst a zařízení od všech rozhodujících touroperátorů včetně toho, že
ve svém katalogu uvádí, kteří z poskytovatelů léčebné lázeňské
péče jsou držiteli certifikátu kvality EUROSPA med, o němž jsem
informoval v souvislosti s Anenskými slatinnými lázněmi v Lázních
Bělohrad v desátém vydání Všudybylu 2006 (str. 17).
Oproti všem evropským zemím se v katalogu EuroMed u některých dobrých
českých lázní (jako u prvních v Evropě) objevují upozornění na
certifikaci EUROSPA med. Ta garantuje maximální bezpečnost po stránce
hygieny, zdravotní péče, kvality, přírodních léčivých zdrojů,
požární bezpečnosti apod. EuroMed je v katalogu pro rok 2007 uvádí
u vámi zmíněných Anenských slatinných lázní, dále u Lázeňského
sanatoria Royal v Mariánských Lázních a Léčebných lázní
Luhačovice – Sanatoria Miramare. V současné době proběhla certifikace
společnosti Lázně Teplice v Čechách. Připravuje se certifikace
Léčebných lázní Konstantinovy Lázně a Lázní Velichovky.
Všichni se hlásí ke kvalitě, ale co realizace?
Moderní doba je založena na tom, že úspěch ve všech oblastech podnikání
je zpravidla podmíněn jakostí. Ve chvíli, kdy zazní slovo „kvalita“,
není prakticky člověka, který by se k ní nehlásil. Ovšem když před
skupinu lidí, kteří zvedali své hlasy na podporu kvality, postavíte
kritéria, která by měla lázeňská zařízení splňovat, velká část
z nich toto téma zahrává do autu. Buď si nejsou jisti nebo jsou
přesvědčeni, že by jejich zařízení kritéria neplnila.
Budovat značku, kvalitu – investovat do ní se ale dlouhodobě
vyplácí.
V mnoha případech je to o ceně nastartování procesů směřujících ke
splnění přísných kritérií jakosti. Řada menších subjektů,
podnikajících v lázeňství (jak sami sebe prezentují) není vybavena
k tomu, aby poskytovaly komplexní lázeňskou léčbu tak, jak ji zná česká
legislativa. A tak klienty např. v Karlových Varech lákají na to, že jsou
schopni poskytovat „karlovarskou lázeňskou léčbu“ za poloviční
i třetinovou cenu oproti jiným zařízením. Ta ovšem disponují komplexním
balneem, lékařským vybavením, nepřetržitou sesterskou službou,
rehabilitací apod. Nejkvalitnější pak mají specialisty na jednotlivé
obory, zajišťují nepřetržitou noční lékařskou pohotovost atd. To vše
jsou investičně a z hlediska lidských zdrojů nákladné věci, kterými se
levná zařízení nezatěžují. Nezřídka parazitují na pověsti českého
lázeňství a ohrožují jeho existenci. Toho zahraniční konkurence
využívá k negativní propagandě, projevující se eliminací zájmu
zahraničních i tuzemských lázeňských hostů o české léčebné lázně
jako takové. Nic proti zpravidla menším a bez patřičného lázeňského
zázemí podnikajícím subjektům. I ony mají právo na existenci. České
lázeňství je potřebuje. Měly by však deklarovat „jen“ to, co
(zpravidla) dokonale umí – ubytovací a stravovací služby. Léčebné
lázeňské služby by měly zajišťovat v rámci kooperací s kvalitními
zařízeními.
Podstatou léčebného lázeňství je uzdravovat. Podstatou
zdravotnictví léčit…
Lidé, kteří do problematiky českého lázeňství vidí poněkud hlouběji,
než že pouze registrují korzující lázeňské hosty, upravené parky,
opravené lázeňské budovy, ví, že existují zájmové skupiny, jimž je
léčebné lázeňství kamenem ležícím v žaludku. Počínaje některými
lékaři, hlásajícími, že peníze vynakládané na léčebné lázeňství
by lépe posloužily, kdyby se rozdělily mezi ně. Pro mnohé lékaře je
důležitější mít koho léčit, a ne aby se k nim ten chronik, který
úspěšně absolvoval lázeňskou léčbu, dostavil jednou za dva roky nebo za
rok, když cítí potřebu jet do lázní. Mnozí praktičtí lékaři mají
stále zafixovanou informaci mající původ u MUDr. Ratha o tom, že náklady
na předepsanou lázeňskou léčbu jsou součástí tzv. nákladů na
sledovanou indukovanou léčbu. Další kapitálově a vlivově silnou skupinou,
která má pragmatický důvod, aby byl proces uzdravování přírodními
léčivými zdroji utlumen, je farmaceutický průmysl. Jeho cíle jsou
diametrálně odlišné – vyskladňovat léky.
Mnohé z německých lázeňských subjektů mají prý obavy z české
konkurence, z toho, že nesplní podmínky certifikace EUROSPA med.
Ano, začíná u nich propukat panika, že by se z důvodu prosazované
certifikované kvality mohli dostat na druhou kolej a snaží se váhu
certifikátu EUROSPA med snížit. Evropské a zejména německé zdravotní
pojišťovny už ale registrují, že certifikovaná kvalita jim výrazně
snižuje náklady. Vyvíjejí proto enormní úsilí zabezpečit ji svým
pojištěncům. Svého času jsme v Česku prováděli posouzení kapacity,
která by ještě byla využitelná pro náročnou zahraniční klientelu. Při
současných zhruba sto padesáti až dvě stě tisících pobytů
zahraničních pacientů ročně a strukturované ubytovací a léčebné
kapacitě by české léčebné lázeňství bylo schopno absorbovat ještě
deset až patnáct tisíc pobytů. To je ve srovnání s tím, kolik hostů
jezdí do německých lázní ze Švýcarska, Holandska, Belgie či Španělska,
téměř nic. Někteří členové německého svazu lázní se přesto dali do
boje, aby každé euro zůstalo v Německu. Působí to dojmem, že
zapomínají, že i díky jejich hlasům byla kritéria pro nejkomplexnější
certifikát kvality EUROSPA med na kongresu Evropského svazu lázní v roce
2006 v Portugalsku schválena jednomyslně.
Ostatně, vždyť německý svaz spolu s rakouským vznik Evropského
svazu lázní inicioval.
Ano. Zakládající kongres proběhl v roce 1995 ve Wiesbadenu a my jsme se
jej s doktorem Salamanczukem, tehdejším a dlouholetým předsedou
představenstva Svazu léčebných lázní ČR zúčastnili jako pozorovatelé.
Evropský svaz lázní byl totiž proponován jako instituce, jejímiž členy
mohou být pouze národní svazy lázní členských zemí Evropské unie, což
jsme tehdy nebyli. První prezident Evropského svazu lázní, pan profesor
Kirschner v momentě, kdy jsme se na zakládajícím kongresu prezentovali,
prohlásil: "Konečně se dostavil třetí pilíř evropského lázeňství,
což bylo v té době (kromě německého a rakouského) lázeňství
československé. Od té doby proběhla řada kongresů (Evropský svaz lázní
je pořádá každý rok) a naším působením se podařilo změnit stanovy
tak, že členy se mohly stát i svazy lázní z nečlenských zemí Jeho
členy se postupně staly i národní lázeňské svazy nově přistoupivších
členů Evropské unie. Dnes tak Evropský svaz lázní (EHV,ESPA) sdružuje
čtyřiadvacet subjektů. Jeho posláním je pracovat ve prospěch evropského
lázeňství. A právě na svém kongresu v roce 2002 ve Františkových
Lázních ustavil z iniciativy středoevropských zemí komisi kvality. Ta
dostala jednoznačné zadání vypracovat jasná kritéria kvality evropských
lázní. Tento úkol byl formálně ukončen na již zmíněném kongresu
v Portugalsku v roce 2006, kde byly jeho výsledky jednohlasně pochvalně
odsouhlaseny a staly se podkladem pro vypracování metodiky certifikace
EUROSPA med.
Pane Zapletale, co byste poradil firmám, které zvažují získání
certifikace EUROSPA med?
Pokud od deklarovaného zájmu dojdou k rozhodnutí, že chtějí získat
certifikát EUROSPA med udílený Evropským svazem lázní na základě
certifikace prováděné nezávislým institutem sídlícím ve Wiesbadenu a
mají podmínky pro poskytování svých služeb evropské klientele, není
problém. Mohou se obrátit buď na mne, protože, co se týče doporučení
lázní pro certifikaci, mám pověření pro Českou republiku, nebo přímo na
Evropský svaz lázní, který sídlí v Bruselu, na Avenue de la Renaissance
1. Dostane se jim informací, co je potřeba udělat pro to, aby jejich
lázeňské zařízení mohlo být podrobeno certifikaci. Nikdo jim samozřejmě
nezaručí, že projdou certifikací, ale pozitivní efekt jistě bude i ten,
že se dozví, čeho se jim nedostává. Jsem ale přesvědčen, že úroveň
našeho lázeňství je taková, že až na výjimky by lázeňské subjekty,
které splňují české předpisy, mohly certifikaci EUROSPA med získat, a
mít tak v boji o evropského lázeňského pacienta značnou výhodu.
Ing. Vladimír Zapletal
Čapkova 417
36301 Ostrov
mobil: 602421369
e-mail: zapletal.ostrov@seznam.cz