Tábor je pověstný pestrou kulturní nabídkou. Lze vybírat z programů divadla, kin, botanické a zoologické zahrady, muzeí a galerií a z akcí pořádaných městem. V letní sezóně jsou velmi oblíbené programy pod širým nebem. Nejvíc návštěvníků každoročně přilákají třídenní městské slavnosti Táborská setkání. V polovině září tak ožívá historické centrum atmosférou středověku. Za rachotu bubnů a svitu pochodní jím prochází kostýmovaný průvod v čele s hejtmanem Janem Žižkou. Uličky a náměstí se zaplní dobovými řemeslníky, tržišti, pouličním divadlem a koncerty všech hudebních žánrů. Tábor je i městem sportu. Provozuje se zde jak vrcholový a výkonnostní (např. fotbal, hokej, basketbal, florbal, atletika, triatlon, cyklistika, malá kopaná), tak masový sport. Probíhají zde různé sportovní akce na republikové i mezinárodní úrovni – např. Mistrovství České republiky v lehké atletice, v balónovém létání, v triatlonu či plavání. Cyklokros je prezentován každoročním závodem Světového poháru. Vhodné zázemí pro sportování nabízí veřejnosti zimní stadion, plavecký stadion a lehkoatletický stadion s tartanovou osmidráhou. K dispozici je fotbalové hřiště s umělou trávou, sportovní haly, sokolovna a další sportoviště.

Město, kde se žije

Se starostou mého rodného Tábora Ing. Jiřím Fišerem se potkáváme 2. května 2012.
Pane starosto, když jsme jako děti měly do nás ze Sezimova Ústí jet do Tábora, vždycky jsem se těšil, protože naší pravidelnou štací byl zdejší mléčný bufet. To, co mne na Táboře krom jiných věcí vždycky fascinovalo, byl duch Tábora, reprezentovaný i třípatrovým sklepem v domě mého prvního učitele hudby pana Blažka, který se mimojiné zhostil role Bambase ve filmu „Intimní osvětlení“.
Genius loci Tábora není jen o historii. Viděno z pohledu cestovního ruchu, vždycky přijedu zdrcený z Českého Krumlova, neboť ve mně doznívá dojem z extrémního zájmu o jeho historickou zónu. Nicméně je třeba říci, že to jsou zcela jinak položená města. Jinak řešená i urbanisticky. Historická zóna Tábora je mnohem větší a probíhá v ní víc funkcí najednou. Je určena nejen památkám, ale je i místem, kde se žije běžným životem. Kde jsou zdravotnické ambulance, služby veřejného sektoru, sídlí zde spousta firem, několik škol atd. To má několik předností. Historické centrum nikdy nebylo až tak totálně podřízeno komerci. Naši „staroměšťáci“ se mohou klidně jen tak v pantoflích vydat se džbánkem pro pivo. Bydlím na starém městě. Kouknu z okna a vidím, jak si kluci házejí freesbee… S neoddiskuto­vatelnou úctou k památkám a historickému odkazu si ale uvědomuji, že je ke zvýšení návštěvnosti Tábora třeba daleko víc využívat jeho okolí a nádhernou přírodu. I tu kolem nejstarší přehradní nádrže ve střední Evropě, „rybníku“ Jordán, údolí řeky Lužnice, a to nejen směrem do Bechyně, ale i na odpočinkovou zónu k Sezimovu Ústí. S Ústím a Planou nad Lužnicí letos děláme festival, který se jmenuje „Léto nad Lužnicí“. Takový otvírák turistické sezony. Inspiraci k němu jsem dostal v Rakousku na řece Innu. Když jsem jel na kole z Braunau do Passau, zjistil jsem, že v tu danou neděli tam ve vesničkách kolem řeky všichni slaví. Měli Inntag – den řeky Inn. Tak jsem si řekl, pojďme udělat slavnosti i té naší řeky. Rád bych, aby při získávání přízně turistů nezůstával Tábor osamocen, abychom si nehráli na „vlastním písečku“ a nepodlehli tomu, že Tábor je tak úžasná turistická atraktivita, že si jen stačí počkat, až k nám ti turisté přijedou. Nepřijedou, takových „pecek“ je v Česku několik. A v okolí za našimi hranicemi ještě víc. Zkrátka nemůžeme sedět a čekat. Je to věc spolupráce hodně směřované i do středních Čech k Monínci apod. Snažím se, aby v rámci vzájemné komunikace byl Tábor maximálně vstřícný a připravený.

V roce 2014 bude výročí kostnického koncilu, 2015 výročí upálení Mistra Jana Husa a v roce 2020 výročí založení Tábora.
Chci se zasloužit o to, aby připomenutí těchto výročí byla připravena, i když už je třeba nebudu ovlivňovat z pozice starosty. A to nehovořím o Mistrovství světa v cyklokrosu v roce 2015. Naše představa je, že roky 2013 a 2014 by byly víc orientovány na širokou veřejnost a výročí 2015 by bylo víc vědecko-historické. Spolupracujeme s Kostnicí, která má velmi dobré kontakty do Evropského parlamentu, a chceme to důkladně připravit. Zatím děláme věci spíše společensko-sportovní. Rok 2013 by měl být rokem společné cesty kostnických a táborských cyklistů ve stopách Jana Husa z Tábora, resp. hradu Krakovec do Kostnice. Rok poté (2014) by si to měli dát Husité natvrdo koňmo. Jsou k tomu i další akce. Chci, abychom se tím už nyní začali zabývat a spořili si, i na výročí 600 let Tábora. Bude to pro naše město důležitý historický milník a nesmí nás položit ani to, jak finančně doplácíme na stát, který nám mimochodem jen letos dluží sedmnáct milionů. Děláme za něj práci, kterou máme zákonem přikázanou, aniž bychom od něho na tuto činnost dostávali peníze. Je to brutální, ale musíme se s tím vyrovnat, fiskálně nezpanikařit. Nesmíme projídat peníze, které mají jít do rozvoje, i když je velmi těžká doba. Zatím se to daří. Příští roky budou obdobím splácení poněkud rozjívených evropských dotací a lehce udržovací. To ale vůbec neznamená, že se v Táboře nebude nic dít, právě naopak! Jednak je připraveno několik investic do ozdravení dopravního systému, životního prostředí a třeba cyklostezek, ale hlavně – město přece není stavební firma, je to místo, kde se žije.

• www.taborcz.eu