Lužnice

Začátkem letošního léta jsme se synem Matoušem (10) jeli Lužnici od rakousko-českých hranic z Nové Vsi nad Lužnicí. Během deseti slunečných dní jsme dopádlovali až do Orlíku u Týna nad Vltavou. Lužnice, Nová řeka i Nežárka měly dost vody. Na Soukeníku v Sezimově Ústí a také v kempu v Bečicích jsme pobyli dva dny. Nejen počasí bylo nádherné, viz obrázky a začátek Matoušova lodního deníku.

První den jsme přijeli vlakem do Nové Vsi nad Lužnicí. Tam nafoukli loď a jeli. Přes řeku samé spadané stromy. Přelézal jsem padlý kmen, a zatímco se táta pod ním snažil prorvat loď, uklouzlo mi to a spadl jsem i s pádlem do vody. Po dvou kilometrech ve vodě zmizel táta a utopil svůj památeční klobouk. K večeři jsme měli rajskou polévku. V noci, přestože jsme zavřeli síťku, byli ve stanu komáři. Tak jsme si na ně posvítili. Napočítal jsem 34 štípanců. Bolí mě to až do rána.

Druhý den máme k snídani ovesné vločky. Ve 12 hodin jsme vyjeli. Zase do džungle. Byli jsme tak rychlí, že jsme ze zataraseného koryta Lužnice vyjeli až na louku a vzali to dva kilometry rovně po trávě. Dojeli jsme až do Suchdola a tam jsme to zapíchli.

Třetí den ráno jsem se probudil bez táty. Odešel koupit fenistil, repelent, optické brýle a klobouk. Když se vrátil, měli jsme snídani. Rohlíky s rozmazávacím sýrem a buřty. Pak jsme zase jeli. Naučil jsem se kormidlovat.

Čtvrtý den máme k snídani nesquick. Pak jsme jeli tři jezy a jeden práh. Ten jsem jel jako zadák. V hospodě jsme potkali nějaké lidi a táta se s nimi seznámil. Pak jsme je viděli, jak se „cvakli“, protože zadák pil, háček to neuřídil, nabourali do vrbiček a udělali se. Byl tam zase jez. Vykoupali jsme se ve šlajsně a fotil nás strejda, co se před chvílí udělal. Pak tam byl malej jez, ale nejeli jsme ho, přestože jsem tátu hodně přemlouval. Další jez jsme jeli čtyřikrát. Počtvrté jsme bokem narazili o šutr a táta vypadl z lodě. Byl to dobrej den.

www.jiznicechy.cz