Lesy České republiky chrání černého rytíře Jizerských hor

Lesy České republiky (LČR) byly založeny jako státní podnik dne 1. ledna 2002. Hlavní náplní činnosti podniku je obhospodařování více než 1,3 milionů hektarů lesního majetku (což je téměř 86 procent rozlohy státních lesů a více než polovina všech lesů v České republice) a péče o téměř 20 tisíc km určených vodních toků a bystřin. Roční těžby se u podniku pohybují kolem 7 milionů krychlových metrů dřeva, je to zhruba 72 procent dřeva, které v lesích LČR za rok přiroste. Podnik sídlí v Hradci Králové a má celostátní působnost.
Ačkoliv hlavní náplní práce Lesů České republiky je péče o svěřené lesy a vodní toky, velkou pozornost věnují také rozvoji nejvýznamnějších veřejných funkcí lesa. Za tím účelem v roce 1999 přijaly jeden ze svých základních dokumentů – PROGRAM 2000 – zajištění cílů veřejného zájmu u LČR. Realizaci Programu 2000 podnik zabezpečuje z vlastních finančních zdrojů, z vytvořeného zisku. Ročně do něj vloží kolem 30 milionů korun. 

Podpora tetřívka v Libereckém kraji
Jedním z úkolů vyplývajících z Programu 2000 je i ochrana biodiverzity, tedy bohatosti živočišných a rostlinných druhů, zejména ochrana druhů vzácných a ohrožených. Jedním z příkladů péče Lesů České republiky o ohrožené druhy je vyhlášení oblasti chovu tetřívka obecného „Jizerská“. Vyhlášena byla v červnu roku 2006 a je první a zatím jedinou chovnou oblastí tetřívka v České republice.
Oblast zahrnuje 22 215 ha náhorní plošiny Jizerských hor v 16 honitbách, jejichž držitelem jsou Lesy České republiky. A právě Lesy ČR stály u jejího zrodu. Už při obnově lesního hospodářského plánu v roce 2003 byl v této oblasti vyhlášen tzv. les zvláštního určení, v němž jsou zájmy ochrany tetřívka nadřazeny zájmům hospodářským. Vyhlášení chovné oblasti pak bylo logickým vyvrcholením snahy LČR, ornitologů i ochránců přírody o záchranu tohoto silně ohroženého ptačího druhu. Těsně před vyhlášením chovné oblasti bylo v Jizerských horách evidováno 118 tetřívků (je to asi desetina všech tetřívků v Česku), přičemž za kritický početní stav v této oblasti je považováno množství 100 kusů.

Cílem je aktivní ochrana
Cílem oblasti chovu tetřívka obecného „Jizerská“ je podle statutu „celoroční aktivní ochrana a podpora výskytu silně ohroženého ptačího druhu“. Aktivní ochrana zahrnuje pět druhů opatření. Jednak spočívá v celoročním odlovu prasete divokého, kuny lesní, kuny skalní, jezevce lesního, lišky obecné a dalších potenciálních nepřátel tetřívka. Ten totiž hnízdí a zpravidla i nocuje na zemi, takže je zmíněnými predátory silně ohrožen. Další okruh opatření má tetřívkům zajistit klid v době toku, hnízdění i v průběhu celého roku. Proto se všechny lesnické i myslivecké aktivity musí usměrnit tak, aby v době od 1. dubna do 15. května byl v okolí tokanišť zajištěn co největší klid. Omezení se týkají i turistického ruchu, hromadných sportovních akcí apod. Do oblastí aktivní ochrany je zahrnuta i propagace nutnosti ochrany tetřívka a zachovávání klidu na tokaništích a hnízdištích směrem k veřejnosti a osvětová činnost mezi myslivci, lesníky i ochránci přírody, směřující k jejich přesvědčení o nutnosti podpory a ochrany tetřívka v rámci celé chovné oblasti.

Tetřívek obecný (Tetrao tetrix)
Tetřívek je pták velký asi jako slepice. Zatímco samička má nenápadnou zemitou barvu, dospělý sameček je převážně černý s modrým kovovým leskem. Snad právě kvůli tomu lesku a kvůli bojovným projevům na tokaništi se tetřívkovi přezdívá černý rytíř. Výrazným znakem tetřívka jsou také krvavě červené rohovité poušky nad očima, bílé spodní křídelní krovky a bílé podocasní peří. Nelze se proto divit proslulému židovskému obchodníku a diplomatovi Ibrahímu ibn Jakúbovi z Andalusie (z jehož pera pocházejí první písemné zmínky o Praze), že v 10. století napsal: „Tetřívek je pták pestřejší a hezčí než páv!“
Tetřívek je v Evropě souvisleji rozšířen v severní Itálii v jižním podhůří Alp, dále pak ve Skandinávii a z východního Polska směrem na východ přes Bělorusko a severní Ukrajinu do Ruska. Ostrůvkovitě se vyskytuje v českých pohraničních horách, v Tatrách, v severním Německu a ve Skotsku.
Tetřívčí tok patří k nezapomenutelným zážitkům. Za svítání se kohoutci z širokého okolí slétají na tokaniště, kde se svým tokem snaží upoutat pozornost samiček. Tok je velmi rušný, doprovázený krátkými přelety, vzájemným pronásledováním, vyskakováním a daleko slyšitelným bubláním. Za východu slunce pak na tokaniště přilétají slepice a přímo na místě se páří. Do hnízda ukrytého na zemi v křovinách nebo husté vegetaci snášejí 6 až 12 vajec. Z nich se zhruba za čtyři týdny líhnou kuřata, která si již druhý den samostatně hledají potravu a po týdnu už jsou schopna krátkých přeletů.
Chladným a tuhým zimám se tetřívek nevyhýbá. Často se nechává zavát sněhem nebo přenocuje ve sněhových jeskyňkách, které si sám vyhrabává. Díky opeřeným běhákům se může dobře pohybovat i v hlubokém sněhu a v nouzi se spokojí se smrkovým a borovým jehličím jako s jedinou potravou. Neukáznění lyžaři, letní turisté, ale třeba i letečtí modeláři představují pro tetřívka nebezpečí, kvůli kterému je ochoten svoje stanoviště opustit.

Trojí úloha lesů
Lesy plní ve společnosti trojí funkci. Jsou zdrojem dřeva jako obnovitelné suroviny a plní tudíž funkci hospodářsko-ekonomickou. Nesmírně důležitá je role lesů jako krajinotvorného prvku, tedy jejich funkce environmentální. Jsou nenahraditelným regulátorem vodního režimu v krajině a významným spolutvůrcem jejího klimatu i hodnot estetických. Tou třetí funkcí lesů je jejich role rekreační a relaxační. Kvalitní lesní prostředí je jedinečným zdrojem obnovy psychických i fyzických sil člověka jako jedince i jako živočišného druhu. Výše popsaný příklad péče o tetřívka obecného v Libereckém kraji je dokladem toho, že se Lesy České republiky starají o svěřené lesy po všech stránkách a neupřednostňují žádnou z funkcí lesa před zbývajícími dvěma. 

Text: Ing. Jaroslav Jonáš
Foto: Ing. Libor Dostál