Léčebné lázeňství je zcela fungující oblastí českého zdravotnictví

Ing. Jiří Houdek

„Lázně a město jedno jsou“ je mottem, které jsme začali uplatňovat od roku 1994, kdy jsem byl poprvé zvolen třeboňským starostou. Právě tato symbióza způsobila velice významný rozvoj lázeňství a na něj navazující hospodářský a společenský rozvoj Třeboně a jejího okolí.

Se starostou města Třeboň a předsedou Sdružení lázeňských míst České republiky Ing. Jiřím Houdkem se v tomto malebném lázeňském městě potkáváme 25. května 2011, abychom si povídali o tom, jak lze z rybníkářského jihočeského města udělat jedno z nejvyhlášenějších lázeňských míst v České republice, kam rádi jezdí nejen pacienti, ale i rehabilitovat vrcholoví sportovci, státníci a populární osobnosti.
Jirko, jak to udělat?
Třeboň měla obrovské štěstí, že jsme hned po r. 1990 přijali filozofii, že město bude městský majetek prodávat jen v minimální míře, a že naopak bude některé majetky získávat zpět. Právě lázně, ať už Bertiny nebo Aurora, se jevily pro rozvoj města jako zcela zásadní. Proto jsme v r. 1992 získali Bertiny lázně a v r. 1998 Lázně Aurora. Podnikatelský záměr s oběma lázněmi byl, že budeme zásadním způsobem navyšovat jejich léčebnou kapacitu a nenavyšovat ubytovací. Prostor uplatnit se, který tak vytvoříme pro rozvoj podnikání, že dáme k dispozici dalším podnikatelským subjektům. Majitelé domů v okolí lázní je tak totiž mohli s reálným podnikatelským záměrem opravit a adaptovat na apartmány a penziony, jež se staly ubytovacími depandanty pro naše léčebné lázně. U Bertiných lázní to bylo zejména historické centrum Třeboně, kde po jejich rekonstrukci v r. 1996–97 došlo k velkému nárůstu lůžkové kapacity. Stejně tomu bylo i u Lázní Aurora. Z evropských fondů jsme zainvestovali rozvoj Wellness centra a z dalších dotačních titulů rozvoj infrastruktury pro poskytování léčebných lázeňských procedur. Tato součinnost municipálního a soukromého podnikatelského sektoru záhy začala městu a státu přinášet výrazně pozitivní hospodářský efekt včetně snižování nezaměstnanosti. V r. 1998 do třeboňských lázní přijelo zhruba deset tisíc hostů. V r. 2010 už to bylo třicet tisíc. To je za dvanáct let poměrně strmý nárůst, který by určitě nemohl být, kdyby město Třeboň, coby vlastník lázní, tuto filozofii nezvolilo a snažilo se stoprocentně zabezpečovat i ubytování svých hostů. Na to by nejen nemělo sílu, ale navíc by neumožnilo takový rozmach soukromých podnikatelských iniciativ na svém území.

Jirko, kromě toho, že jsi zase starostou Třeboně, už jsi opět i předsedou Sdružení lázeňských míst ČR. Jaký je rozdíl mezi snahami vytěsnit léčebné lázeňství ze systému zdravotní péče hrazené z veřejných zdrojů v průběhu uplynulých dvaadvaceti let, a nyní, v r. 2011?
Zásadní. Současné snahy jsou velice silné a ne tolik věcné. Spíš politicky motivované předvést nějakou reformu zdravotnictví. Možná i kvůli ekonomickým tlakům, které jsou momentálně nejsilnější, v porovnání s ostatními obdobími, kdy čas od času rovněž zaznívaly proklamace zredukovat léčebnou lázeňskou péči. Stále ještě doznívá hospodářská deprese, protože krize není zcela zažehnána. Tato situace má některé politiky přimět k tomu, nahonem něco udělat. Zredukovat výdaje státu na léčebné lázeňství, resp. vytlačit medicínský obor balneologii ze systému českého veřejného zdravotnictví, se jim jeví jako jejich kariéry nejméně ohrožující. A zřejmě i proto se na léčebném lázeňství snaží demonstrovat svoji „odvahu“ prosazovat úspory v českém zdravotnictví, protože léková politika aj., to je pro ně „příliš silná káva“. Tak, jako v minulých obdobích, i dnes považuji snahy ušetřit na úkor léčebného lázeňství za národohospodářsky zoufalé. A to z toho důvodu, že léčebné lázeňství je zcela fungující rentabilní oblastí českého zdravotnictví. A nejen zdravotnictví, ale i místního hospodářství – zejména obchodní platformy vytvářené cestovním ruchem. Spotřebitelé, které lázeňství přivádí na území Česka, výrazným způsobem zvyšují kupní sílu našeho malého českého desetimilionového trhu. Trend vývoje návštěvnosti  našich (a nejen třeboňských) lázní, ať už zahraniční klientelou nebo tuzemskou, je jednoznačně vzestupný. Proč bychom měli redukovat něco, co tuto zemi živí? Co výrazným způsobem snižuje nezaměstnanost v regionech a přispívá do veřejných rozpočtů domácím a zahraničním inkasem. Nehledě na to, že ekonomické rozvahy říkají, že jedno zrušené místo v léčebném lázeňství, k jejichž likvidaci by v případě realizace proklamovaných reforem muselo dojít, znamená úbytek dvou a půl pracovního místa v navazujících činnostech. Lázeňství je totiž jakoby taková sněhová koule, na kterou se nabaluje mnoho dalších hospodářských aktivit a pracovních míst, a to i ve veřejném sektoru. Každá redukce a útlum kapacit léčebného lázeňství, a díky tomu rušení pracovních míst v léčebném lázeňství, vygeneruje mnohonásobně větší výdaje a ztráty státu, ať už na sociální záchrannou síť za pozbytá pracovní místa, nebo díky nižšímu výběru daní. Škody, které by toto z kontextu vytržené „šetření“ indukovalo, tak dalece předčí přínosy.

• www.mesto-trebon.cz
• www.spas.cz