Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Jít iniciativám naproti, ne je vytvářet

Rozhovor s hejtmanem Plzeňského kraje MUDr. Petrem Zimmermannem jsem zahájil konstatováním, že Plzeňský kraj, jemuž jméno propůjčilo rodné město mého otce, je až neskutečně malebný. Od klostermannovských šumavských hvozdů přes folklórně živé Chodsko, Klatovy s pověstnou Černou věží a mumiemi, rybník Babylon po nejbližší okolí Plzně pro mne osobně spojené s prázdninovým koupáním na „Boleváku“ nebo nekoupáním pod hradem Buben, kde má Mže díky Hracholuské přehradě trvale ledovatou vodu, až po další malebná údolí a rokle od Plzně na západ směrem na Bezdružice a Konstantinovy Lázně. Zkrátka, je tady nádherně.
Konstantinovy Lázně jsou jedinými lázněmi Plzeňského kraje a my si jich velmi považujeme. Byť jsou malé a skryté, zažívají rozkvět. Souhlasím s vámi, že krajina kolem Konstantinek je krásná; Úterský potok, Hadovka, romantická zřícenina hradu Gutštejna. Nejsou to ale místa mého mládí. Ty jsem trávil kolem Nepomuku. A je to drsnější krajina. Možná proto, že byla československým pohraničím, kterým se posunovaly dějiny a s nimi obyvatelé. Nicméně Plzeňský kraj jako celek ožívá, a to i v oblasti podnikatelských aktivit cestovního ruchu.

Jak vnímáte cestovní ruch?
Pojem „cestovní ruch“ vzbuzuje v České republice mnohá očekávání. Od vzniku Plzeňského kraje jsou do něj vkládány velké naděje. Jsem přesvědčen, že oprávněné. Zůstávám však realistou. Ukazuje se, že soukromá iniciativa je základem úspěchu všude, tedy i v cestovním ruchu. V souvislosti s cestovním ruchem se toho hodně namluvilo o dotačních programech. Nejdříve českých, teď evropských. Téměř se na tom vytvořil samostatný druh byznysu. Ovšem opravdové počiny v tomto odvětví, které se v kraji odehrály, byly (a jsem tomu rád) ryze soukromé. Vznikly na základě iniciativ jednotlivců, fyzických či právnických osob. Ti měli dobrý nápad a byli schopni jej realizovat bez ohledu na podpory resp. nepodpory ze strany státu či veřejné sféry. Např. kongresový a golfový resort v Darové – Darovanský dvůr, který pan doktor Sinkule a jeho rodina vytvořili ze statku vráceného v restituci. Nedávno tam byl velmi citlivě dostavěn hotel, který je na špičkové úrovni. Pan doktor sice žádal o peníze z programu SAPARD, rovněž NUTSová komise našeho dvojkrají Plzeňského kraje a Jihočeského kraje jeho projekt doporučila, avšak v Praze byl projekt zamítnut. Pan doktor jej přesto zrealizoval a hotel funguje nad očekávání. Darovanský dvůr je místem, které nejen jako golfový a kongresový resort či agroturistická farma – orientovaná především na koně a hipoterapii – stojí za návštěvu. Dalším příkladem je hotel Modrava v Modravě, který mám rád. Nebo zrekonstruovaná Klostermannova chata na Modravě – někdejší chata Klubu českých turistů. Nějaký čas patřila Škodovce, pak přešla do vlastnictví pana Soudka a zůstala rodině Soudkových. Ta ji citlivě opravila. Je z ní nádherný šumavský hotýlek, který rovněž stojí za návštěvu. Určitě bychom našli řadu dalších penzionů, jako např. v Zahrádce u Nopomuku. U takovýchto projektů bych byl rád, kdyby veřejná správa, např. kraj, mohla pomoci, protože by to určitě nebyly vyhozené peníze.

Cestovní ruch je odvětví se synergickým dopadem na životní úroveň všech obyvatel. Nicméně ale je podnikatelským odvětvím jako kterékoliv jiné, které dokáže v desetimiliar­dových obratech ročně (v euro) generovat zahraniční inkaso. Jaká je podle vás role politiků při vytváření prostředí, aby se tomuto odvětví dařilo?
Nepřekážet lidem v životě a podnikání. V jejich nápadech a v realizaci těchto nápadů. Pokud by se tohoto, pro někoho možná minimalistického hesla politici drželi, tak by se v České republice žilo lépe. Jsem přesvědčen, že ideální stav by byl, kdyby lidé politiky a politiku potřebovali co nejméně. Kdyby poměry byly natolik stabilizované, aby lidé věděli, s čím mohou počítat. Jaké platí zákony a normy pro chování a jednání atd. Bohužel dnešní záplava zákonů a podzákonných norem je taková, že nikdo v tomto státě nejen že je nezná, ale ani je všechny nečetl. A to vede k účelovému výkladu práva. Navíc se zdá, že každý nový zákon či vyhláška, které v posledních letech spatřily světlo světa, jsou horší než ty před tím. V praxi často nenaplnitelné. Nenaplňují je ani státní instituce. Z hlediska velké politiky by to chtělo právní inventuru a zjednodušení právního prostředí. To je první věc. Asi by to chtělo i určitou inventuru v soudnictví – zrychlení vymahatelnosti práva. Lidé nadávají na poměry, které svou činností sami vytvářejí. A to platí i o politice, podnikání a jiných věcech. Takže my v Plzeňském kraji se snažíme držet toho, že svou činností nechceme vytvářet další právní předpisy. Nechceme se lidem plést do života a podnikání. Nemáme ambici, aby na každý nápad, který chtějí realizovat, potřebovali dobrozdání a razítko krajského úřadu. Na druhé straně máme zpracovány některé základní záměry, a to i v oblasti cestovního ruchu. To proto, abychom znali stav v kraji, mohli odhadovat trendy a jít těmto trendům a reálnému životu vstříc. Jít iniciativám naproti, ne je vytvářet. Veřejná správa by neměla suplovat podnikání, protože každá správa má tendenci k rozpínavosti. Obdobně jako plyn má tendenci vyplnit veškerý prostor, kam je vpuštěna.





www.kr-plzensky.cz