Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Františkovy Lázně čekají nejen na ženy

Františkovy Lázně jsou městskou památkovou rezervací. Byly založeny v roce 1793. Nesou jméno Napoleonova tchána, rakouského císaře Františka I. Město bylo budováno plánovitě. Byla předepsaná výška budov, jejich vzhled i barva fasád. Výsledkem je jedinečný architektonický a urbanistický celek doplněný parky a lesoparky na 200 ha. Vyvěrá zde jednadvacet minerálních pramenů, z nichž nejznámější (už od středověku) je Františkův pramen, nazývaný Chebskou, Městskou nebo také Slatinnou kyselkou. Když lékaři objevili jeho léčebné účinky, zájem o něj vzrostl natolik, že se donáška jeho vody stala zdrojem příjmů pro takzvané „nosiče vody“, což byly chebské ženy a mládež. Nejstarší dochovaná zpráva o kyselce je z roku 1406. Později se o vodu a její léčebné účinky začala zajímat i šlechta. Z roku 1617 se např. dochovala zmínka, že si ji do Prahy nechávala dovážet císařovna Anna. Po třicetileté válce nechala městská rada Chebu přímo u pramene postavit stáčírnu vody (1661), hostinec a cosi na způsob koupelny. V roce 1714 již existoval hostinec a lázně v jedné budově, v níž bylo čtrnáct koupelen a dvanáct pokojů.

Podnět k založení lázní dal chebský občan, městský lékař dr. Bernhard Adler (1753 –1810). Pramen nechal vyčistit a z hygienických důvodů ho uzavřel v dřevěném pavilonu. Voda byla svedena rourami do jímky, odkud ji měly nabírat nosičky vody. Chebské ženy si však iniciativu dr. Adlera vysvětlily jako zásah do svých privilegií čerpat vodu přímo z pramene. Události dostaly rychlý spád. 18. srpna 1791 vypukla rebelie chebských žen, které během chvilky pavilon srovnaly se zemí. V den korunovace Leopolda II. v Praze, 6. 9. 1791, předložil dr. Adler císaři stížnost se žádostí o zakročení. Císař mu vyhověl. Poslal do Chebu komisi, která vyřešila otázky hygieny pramene i jeho stáčení a rozpracovala návrh na založení lázní. Jejich první půdorysný plán vytvořil abbé Gruber, lékař z Bíliny. Datem založení Františkových Lázní se pak stal 27. duben 1793, kdy byl projekt abbé Grubera schválen dvorním císařským dekretem nového mocnáře Františka I. Tehdy pod názvem „Ves Císaře Františka“ (Kaiser Franzensdorf), od roku 1807 Kaiser Franzensbad.

S výstavbou lázní se započalo prakticky ihned. Pod vedením abbé Grubera vyrostly první stavby – pavilon Františkova pramene, Společenský dům a do konce roku 1794 dalších deset domů. Budovaly se vesměs podél budoucí Národní třídy, která se měla stát hlavním korzem a společenským centrem Františkových Lázní. Výstavba rychle pokračovala, a to zejména díky řadě výhod, které byly tehdy stavebníkům poskytnuty. V roce 1810 stálo již čtyřiadvacet domů. Počátek 19. století provázely velké proměny bezprostředního okolí lázní. Původně rejtarské vyjížďkové aleje, které lemovaly hlavní třídu, se stávaly ulicemi obklopenými parky. Francouzské parky byly měněny na anglické. O jejich rozvoj se nejvíc zasloužily dvě generace Soukupů – městských zahradníků. Stavební vývoj lázní trval zhruba do roku 1890. V pozdějších letech se některé domy pouze modernizovaly a rozšiřovaly. Do roku 1852 byly Františkovy Lázně součástí města Chebu. V tomto roce se staly samostatnou obcí a dostaly městský znak. V roce 1856 se staly městem. Velmi důležitým se pro jejich otevření se světu stalo železniční připojení, kdy se zde setkaly Královská saská, Královská bavorská a Rakouská severní dráha. 

Potřeby lidí se zpravidla odvíjejí od těch nejzákladnějších, a péče o zdraví mezi nejzákladnější bezesporu náleží. Kromě malebnosti českých lázní a vysoké účinnosti našich přírodních léčivých zdrojů je to důvodem, proč je lázeňství ekonomicky nejdynamičtější oblastí českého cestovního ruchu. O Františkových Lázních se říká, že jsou městem žen. Dnes tomu nasvědčuje i skutečnost, že v čele architektonicky nejmalebnějších českých lázní stojí dvě ženy. Starostkou Františkových Lázní je paní Libuše Chrástová a ředitelkou akciové společnosti Lázně Františkovy Lázně paní Hana Heyduková, se kterou si budeme povídat. Paní ředitelko, jaký je váš vztah k lázeňství a jaká byla vaše cesta na místo ředitelky?
Celý život se pohybuji v oblasti ekonomiky a řízení obchodu a zdravotnictví. Lázeňství je odvětvím, které obě tyto oblasti spojuje v resortu cestovního ruchu. Rozhodně to není obor, který by znamenal jednotvárné opakování činností, což mne těší a naplňuje. Co je pro mne rovněž příjemné, je i to, že lázeňství je v tomto regionu, odkud pocházím, tradiční. Nemusela jsem se proto za svým povoláním nikam stěhovat, což by ovšem pro mne asi nebylo velkou překážkou. V roce 1990 jsem se tu přihlásila do výběrového řízení na vedoucí ekonomického odboru. Posléze, jak šel čas, jsem se stala obchodní ředitelkou, členkou představenstva a místopředsedkyní představenstva. V současné době tu pracuji jako ředitelka akciové společnosti.

Firma Lázně Františkovy Lázně a.s., pokud jako lázeňská společnost nedisponuje největší, pak bezesporu jednou z největších lůžkových kapacit v Česku. A co se týče hospodářských výsledků, lze konstatovat, že se vám daří.
Vždy jsme se snažili být úspěšní. Koneckonců, oblast lázeňství byla v resortu zdravotnictví jednou z prvních, která byla privatizována. Už samotná existence akciové společnosti předesílá, že byla vytvořena, aby vytvářela zisk. Akciová společnost Lázně Františkovy Lázně se od roku 1992 neustále rozvíjí. Každoročně dochází k nárůstům počtů zahraničních klientů, kteří jsou dnes těmi, kdo do českého lázeňství přináší prorůstový hospodářský efekt. Disponujeme i podstatnou léčebnou kapacitou pro tuzemskou klientelu. Umožnily nám ji vytvořit (zejména) příjezdy zahraničních hostů.

Ekonomická úspěšnost lázeňství a cestovního ruchu a vůbec úspěšnost národních ekonomik je velmi závislá na povědomí o dané destinaci v zahraničí. V zemi, o níž se nic moc neví nebo o níž se šíří byť jen fámy, že má problémy, byznys stagnuje. Jak sami sobě ilustrujeme, likviduje se tam průmyslová výroba, nevyvážejí se z ní zbraně, neuzavírají se s ní kontrakty na dodávky investičních celků apod., a pokud tam zahraniční investoři investují, tak povětšinou proto, aby danou ekonomiku ještě více přidusili. To, co loni Česko nejvíce poškodilo, podle mého nebyla až tolik přírodní katastrofa, jako ta naše, česká. Dlouhodobá neutuchající povodňová kampaň a la „podívejte se, jak jsme dopadli“ nejenže nepomohla těm přírodním živlem skutečně postiženým, ale stoprocentně ublížila ekonomice a všem, vyjma těch, pro něž bylo neustálé víření povodňového bahna byznysem. Česko se půl roku chovalo jako blbec. Jako někdo, komu na venkovské zábavě natloukli a kdo se neustále dožaduje pozornosti nejen mezi účastníky tancovačky, chodíc od jednoho ke druhému s ublíženým „podívejte, co se mi stalo…“, ale po řadu měsíců i od chalupy k chalupě a od města k městu. Takže, jak se na loňských hospodářských výsledcích vaší akciové společnosti podepsala tato démonická propagace Česka?
Pravdou je, že loňský rok neměl až takovou dynamiku jako léta předešlá. Nebylo to však ani tak vinou záplav a hloupou propagandou, jako posílením české koruny. Obrazně řečeno, drastičtější dopad než povodně měla na naše hospodaření Česká národní banka. Pro nás to reprezentovalo propad padesát milionů korun.

Když jsme se potkali naposled, zmiňovala jste, že jedete na seminář do Baden Badenu.
Ano, organizovala jej Evropská lázeňská asociace, která se mj. zabývá i vzděláváním a výzkumem mezi lázeňskými hotely a zařízeními, které se lázeňstvím zabývají okrajově. Bylo diskutováno poskytování doplňkových služeb lázeňské léčby. To je lázeňskými odborníky v Evropě směrováno tak, aby byl největší důraz kladen na kvalitu. Na programu dne není poskytovat levné služby, ale služby kvalitní.

Mnoho představitelů lázeňských zařízení v Česku však sleduje linii – až obrozenecky puristickou – lázeňství determinovaného výlučně medicínou.
Také já si myslím, že vysoká úroveň lázeňské medicíny je stěžejní prioritou. Podmínkou, bez níž není ekonomicky možný chod, natož rozvoj českého lázeňství. Ale zároveň pro to, aby lázeňské společnosti byly úspěšné a udržely se na světovém trhu, je třeba v daleko větší míře než dosud rozvíjet sortiment a kvalitu doplňkových služeb. Ale ať je to tak nebo onak, nejdůležitější slovo při nastavování poměrů těchto dvou aspektů bude mít vždy klient a jeho poptávka.

Františkovy Lázně mají punc nejmalebnějších českých lázní. Jsou o to atraktivnější, že se v jejich bezprostřední blízkosti nachází přírodní rezervace SOOS.
K oblasti Chebska a Egerlandu mám velmi niterný vztah. SOOS je místem, v jehož bezprostřední blízkosti, ve vesnici Kateřina, jsem se narodila. Pokud pro tuto oblast mohu něco užitečného dělat, konám to s radostí a doufám, že budu mít šanci i v budoucnosti. To, že jsou Františkovy Lázně po urbanistické stránce kompaktní, že se zde zachovala krásná architektura, je v mnoha případech kouzlo nechtěného. Dlouhá léta jsme byli považováni pouze za „hráz proti imperialismu“, a tak, naštěstí pro nás, na nás nezbyly peníze na realizaci „smělých plánů“ v oblasti socialistického lázeňství, např. zbourat všechny domy na Národní třídě a postavit tam „takové krásné terasovité paneláčky“. Opravdu nás těší, že zástavba zůstala v původní podobě tak, jak vznikla v předminulém století…

…že ji např. nepotkal osud mariánskolázeňského Tepelského domu, na jehož místě, v nejtřeskutějším lázeňském centru, dodnes chátrá špatně kamuflovaný nevábný betonový sokl.
Kouzlo nechtěného ale mělo i své stinné stránky. A sice to, že jsme se museli v rámci akciové společnosti o všechny věci, které souvisí s provozem, postarat sami. V mnoha případech byly do roku 1990 Františkovy Lázně jakoby potěmkinovou vesnicí, kdy navrch to vypadalo hezky, ale pohled pod povrch byl poměrně tristní. Museli jsme nechat opravit veškeré střechy, kanalizaci, rozvody vody apod. To je proces, který do dnešní doby neskončil. Ročně do obnovy budov a Františkových Lázní investujeme zhruba sto milionů korun, a i kdybychom investovali trojnásobek, máme na dlouhá léta co dělat. Host, který dnes do Františkových Lázní přijede, by již ale tyto věci pod povrchem neměl vnímat. Mělo by na něj pozitivně působit příjemné prostředí, krásná kompaktní architektura.

Císařské Františkovy Lázně si letošní slavnostní zahájení lázeňské sezony připomněly instalací sochy císaře Josefa II.
Není to první monarcha. Sochu Františka I. – zakladatele Františkových Lázní, zde před šesti lety v lázeňském parku, v blízkosti hotelu Imperial, umístil chebský Rotary klub tak, aby konečně shlížel na své Františkovy Lázně. Členové Rotary klubu sochu objevili na zahradě chebského archivu. Na další, tentokrát jezdeckou sochu Františka I., jsme doslova narazili v depozitáři Národního muzea v Praze v Holešovicích. Chtěli jsme, aby nám ji Národní muzeum zapůjčilo. Nezapůjčilo, ale dovolili nám nechat si udělat odlitek. Tato kopie dnes stojí v blízkosti Hudebního pavilonku na Badsodenské kolonádě. Socha císaře Josefa II. stála původně v Chebu na náměstí a její historie je stejně pohnutá jako vztahy mezi Čechy a Němci v oblasti Chebska. Věříme, že tak, jako se Josef II. za svého života snažil o náboženskou toleranci, bude jeho socha symbolizovat potřebu tolerance nejen v oblasti náboženské, ale i národnostní.

Františkovy Lázně jsou nejen městem žen, ale i soch. Zázračných soch. Je Frantík originálním Frantíkem?
Ne, není. Původní se nedochoval. Jeden z těch starších je v městském muzeu. Přínosy současného službukonajícího Frantíka, ačkoliv není originální, jsou však stejně cenné.

Něco na tom Frantíkovi skutečně musí být. Mariánské Lázně, kam jsem se po mnoho let jezdil léčit, mi sice pravděpodobně zachránily život, Františkovy Lázně jsou ale pověstné tím, že životy nejen zachraňují, ale i přinášejí. Musí tedy být zázračnější…
Dlouhá léta bylo v nejširším povědomí to, že Františkovy Lázně jsou specialisty na léčení gynekologických obtíží, jako je neplodnost apod. Dnes už tento trend jejich vnímání není až tak výrazný. Spíše je to tak, že Františkovy Lázně jsou odborníky na léčení civilizačních chorob, mezi něž patří i problémy, které mají ženy s otěhotněním. Pro nás je výhodou, že jsou v povědomí jako město žen. Máme tady nejen starostku a ředitelku lázní, ale ve vedení našich léčebných ústavů jsou povětšinou rovněž dámy. Není tomu proto, že by u nás byla nějaká pozitivní diskriminace žen, ale protože je u nás jedno, je-li manažerem žena nebo muž. Gynekologie, zejména léčení neplodnosti, je u nás pořád významnou indikací. Má to co dělat hlavně s našimi přírodními léčivými zdroji, zejména se slatinou, která je jedinečná. Její účinky jsou podobné hormonálním, i když to hormonální léčba není. Kromě toho se zabýváme léčením nemocí pohybových a srdečních. Manažerům, kteří nedbají varovného hlasu svého organismu, kteří se často rozčilují, bolí je v kříži a zlobí klouby, protože svůj život tráví vsedě u počítače, na poradách a za volantem svého vozu, a kteří nemají kdy na relaxaci a odpočinek, říkávám, že jsou ideálními adepty léčby pohybového ústrojí a na to, být našimi pacienty po přestálém infarktu myokardu. Takže, Františkovy Lázně čekají nejen na ženy.




www.franzensbad.as