Fama ferme vulgi opinione constat 1

„Mezitím, kteří se tu dobře chovají (řekl dále tlumočník) aneb sobě toho sic zasluhují, má paní Fortúna jiný na to prostředek, jak je nesmrtedlností poctiti.“ „I jak to medle?“ řekl sem, „toť jest slavného něco, nesmrtedlným učiněnu býti: medle ukažte mi to.“ I obrátí mne Všezvěd a ukáže mi na témž palácu k západní straně vyšší ještě plac aneb výstupek, také pod čirým nebem, kamž z tohoto nižšího schodek a dole při něm dvérka byly, a u těch seděl jakýsi, plno v sobě ze všech stran očí a uší mající, až potvorno (jmenovali ho Censuram vulgi*2, Všesudem), jemuž se každý, kdo na plac Pověsti chtěl, nejen opovědíti, ale i všecky své věci, pro něž se nesmrtedlnosti hodným býti nadával3, ukázati a k rozvážení odevzdati musil. Bylo-li v činech jeho co zvláštního a neobyčejného, dobrého neb zlého, puštěn byl zhůru: pakli nic, dole zanechán. Dostávalo se pak tam, jakž sem znamenal, nejvíc lidí z stavu vrchnosti, bojovníků a učených; z stavu nábožníků, řemeslníků a domovního méně.*
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1624

1 Pověst (sláva) záleží téměř jen v mínění lidu 2 Soud lidu 3 domníval

Česko má řadu špičkových kuchařů světového formátu, ale k tomu, aby se u nás těšili takové pověsti jako jejich zahraniční kolegové, se jim nedostává pozornosti. Jak podotkl Komenský, proslulost je věcí veřejného mínění. Přitom i nejčerstvější dějiny ilustrují, že našinec nemusí být bůhvíco, aby byl vyzdvihován. Že pokud se nějaké silné zájmové uskupení rozhodne investovat do šíření jeho slávy, je s to z něho udělat oporu nebo škůdce zeměkoule. Každá osobnost, má-li se prosadit, a téměř každé zboží, má-li se realizovat, potřebuje impresária, který jim nakloní veřejné mínění. O to víc to platí v rámci průmyslu cestovního ruchu, jehož integrujícím prvkem není charakter zboží (zážitků, výrobků a služeb), ale jeho realizace. Realizace prostřednictvím spotřebitelů vydávajících peníze na to, aby mohli cestovat nakupovat tam, kde tyto komodity jsou. A aby jezdili, je záhodno, aby měli o cílové zemi, regionu a místě povědomí. Avšak jsme v Česku toho mínění, že by o nás měl mít někdo mínění? Že by k nám měl jezdit nakupovat?

Jaromír Kainc
nakladatel