Enteria, český stavební holding,generálním partnerem Aviatické pouti

S předsedou představenstva akciové společnosti Enteria, a.s. a stejnojmenného holdingu českých stavebních firem Ing. Liborem Joskou jsme se potkali 3. června 2012 v Pardubicích na Aviatické pouti, jejímž byla Enteria generálním partnerem. Domluvili jsme se tam, že uděláme interview. Rozhovor jsem začal právě touto událostí.
Pane předsedo, proč jste se rozhodli podporovat Aviatickou pouť?
Český stavební holding Enteria podporuje spoustu věcí, ale Aviatickou pouť už od svého samotného vzniku. Letos je to tedy pátý rok, co jsme jejím generálním partnerem. Před pěti lety jsme do toho vstoupili ze dvou důvodů: skončil předchozí generální partner, hledal se nový, a naše nová značka Enteria vstupovala na trh. V rámci Aviatických poutí jsme oslavili dvě významná jubilea. Předloni 100 let české aviatiky a loni 100. výročí dálkového letu Ing. Jana Kašpara Pardubice – Chuchle. Aviatická pouť přináší zajímavé obrazy z letectví. Poslední tři roky provázané i s pozemním dějem. Letošní ročník byl ve znamení historických vzdušných soubojů, od První světové války až po současnost. Představil nejen letectví, ale i vývoj zbraní. Aviatickou pouť chceme podporovat i nadále, přestože se teď musíme vyrovnávat s hospodářskou krizí ve stavebnictví a situace je čím dál složitější. Stanovili jsme si sponzorské priority, a mezi ně patří i podpora Aviatické pouti.

Před vámi jsem absolvoval exkurzi po pardubickém letišti, kde finišuje výstavba technického zázemí civilní části a byly rozšířeny pohybové plochy. Jeho ředitel Ing. Jan Adrlík Enterii při té příležitosti složil velkou poklonu. Mohl byste okomentovat tuto zakázku?
Pardubice jsou ukázkovým příkladem letiště, kdy se dá skloubit vojenský provoz s civilním. Do nějaké doby se to dalo dělat ve strohém spartánském rámci, v jakém bylo letiště založeno. O létání z a do Pardubic je zájem, a tak se letiště Pardubice dostalo do fáze, kdy bylo třeba dobudovat jeho standardní civilní infrastrukturu, do které vojáci nemohou investovat. Že ji realizujeme zrovna my, respektive naše dceřiná firma Chládek a Tintěra Pardubice, je dané verdiktem výběrové komise – nabídkou, která v soutěži zvítězila. Je to velice zajímavá práce. Prolínají se v ní různé aspekty stavebnictví. Končí za dva měsíce a zatím se nám daří jak termínově, tak kvalitativně. Určitě to Pardubice posune dál, i když se jeho letišti stále nedostává vstup hodný krajské metropole. Je nutností, aby zde vyrostl klasický letištní terminál, protože letištní terminál prodává! Je branou do našeho města, kraje, letiště. Díky tomu, že se připravuje a projektuje, věřím, že terminál bude.

29. května 2012 jsem se na pozvání tureckého velvyslance Jeho Excelence pana Cihada Erginaye v Kongresovém centru České národní banky v Praze zúčastnil mezinárodní Islámské bankovní konference pořádané pražskými velvyslanectvími členských zemí Organizace islámské spolupráce (viz www.e-vsudybyl.cz, článek Islámská bankovní konference). Že je tato část světa z hlediska byznysu velice perspektivní, ilustrují i vaše aktivity v Saúdské Arábii.
Enteria je český stavební holding, který sdružuje sedm stavebních firem. Vývoj hospodářství a stavebnictví v Česku, potažmo v Evropě, nás nutí určité věci přehodnocovat. Jak se snažíme ustát zdejší složitou situaci ve stavebnictví, přemýšlíme o dalších aktivitách, abychom nemuseli snižovat výkonnost firmy a propouštět lidi. Zhruba před rokem jsme dostali nabídku na založení společného podniku v Saúdské Arábii. Za dvacetiletou historii naší firmy nám už přišly desítky nabídek na práci v zahraničí, ale protože ještě dva roky zpátky bylo doma práce hodně, neměli jsme volné kapacity a nebyla manažerská vůle se rozpínat jinde. Současná situace nás k tomu přiměla. Říkali jsme si, že je to tak výjimečná nabídka, že nás to zlákalo a letěli jsme se do Saúdské Arábie podívat. Podařilo se nám tam založit společný podnik Enteria Arabian, který začal od října roku 2011 fungovat. Už tam máme první tři čtyři zakázky v průmyslovém stavebnictví za cca 500 mil. Kč. Ta země je obrovská a klimatické i kulturní podmínky od Česka hodně odlišné. Ale pokud se nám tam podaří prosadit, je tam spousta práce a jsou tam peníze. Je to zajímavá zkušenost.

To v Česku je taky peněz na rozdávání. Viz pohled zvenku předsedy představenstva společnosti Karlovarské minerální vody, a. s. Dr. Antonia Pasquale: „…řadu tradičních českých podnikatelských aktivit skoupily cizí firmy, což výrazně zpomalilo růst domácích vrstev podnikatelů ve vaší zemi a je příčinou velkých škod. I toho, že když vypukla finanční krize, převáděly si všechny cizí mateřské organizace veškerou likviditu z českých filiálek k sobě domů. To je nejen špatné, ale i velice nespravedlivé.“ (Viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Umožnit valorizaci schopností českého národa“.) No a do toho se šetří, ať to stojí, co to stojí, i když i české peníze dělají peníze. Bohužel, ne v rámci českého národního hospodářství, ale někomu cizímu.
Jak jsem říkal, Enteria je česká firma v českých rukou. V posledních dvou letech se toho hodně změnilo. Trh se trošku narovnal, ale silou. Zkrátka v Česku jde všechno „ode zdi ke zdi“. Největší problém vidím v tom, že sice vláda musí šetřit, byť je Česká republika v Evropě druhým nejméně zadluženým státem, ale žádná země není schopna přežít z toho, že bude škrtat pouze důchodcům, nemocným atd. To není možné. Je nutné nastartovat hospodářství, což u současné české vlády chybí. A to jsem pravicově orientovaný volič. Hodně se pohybuji kolem dopravy, a tak vidím, že peněz je sice méně, ale ty, kterými Ministerstvo dopravy ČR disponuje, leží, nevydělávají a nepodporují růst hospodářství. Nesoutěží se. Je to zablokované. Když přijde investor a chce to rozpohybovat, vynoří se strašně složité vztahy mezi firmami a rozpoutá se cenová válka. Pak přichází hysterie o korupcích všeho a všech! A znovu se to blokuje v duchu: „Když to nevyhraju já, tak ať to nevyhraje nikdo.“ Všechno je zatuhlé, a to je obrovský problém. Nejsem ničí ochránce a už vůbec ne zastánce trestných činů. Ale chce to vyřešit ty nejhrubší prohřešky, ty, na které jsou jasné a použitelné důkazy. Za zbytkem udělat tlustou čáru a rychle se začít zabývat budoucností. Jenom rýpání se v minulosti české ekonomice nepomůže. Je třeba investovat do budoucnosti a vyvarovat se starých chyb. Ekonomika se musí rozpohybovat. Naše firma zaměstnává tisíc lidí a my je (zatím) nepropouštíme, protože jsme ji budovali 20 let a je kvalitní, těžko bychom ji pak zase dali dohromady. Když mluvím s vrcholnými představiteli našeho státu, snažím se jim vysvětlovat: „Dámy a pánové, pojďme restartovat českou ekonomiku, pojďme udělat konkrétní akční kroky pro růst hospodářství.“ Avšak oni na to převážně odpovídají: „Tak ty lidi propusťte.“ To je naprostá zhýralost! Když už těm lidem škrtám skoro všechno, tak jim dejme aspoň šanci pracovat a vydělat peníze, které jim zas stát ve velké míře sebere. Ale dejme jim tu šanci! Navíc jsou najednou všichni papežštější než papež. Vytvoří se zákon o veřejných zakázkách a skoro všichni investoři – města a kraje – si ho zpřísňují, protože si vzájemně nevěří, bojí se mít vlastní úsudek. Bojí se, že je někdo nazve korupčníky, místo toho, aby používali zdravý rozum. Nechci být zlým prorokem, ale pokud se to nezmění, můžeme se dožít další revoluce. Cyklus dvaceti let je za námi: 1948, 1968, 1989… Masy naštvaných lidí nikdo nezastaví. Nerad bych se dožil toho, aby nám to, co jsme dvacet let budovali, někdo znárodnil.

• www.enteria.cz