Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Rozhovor s prezidentem Národní federace hotelů a restaurací
České republiky panem Romanem Vacho jsme uskutečnili po skončení
výkonného výboru NFHR ČR v hotelu Monty v Mariánských Lázních záhy
poté, co vláda odložila zvýšení daně z přidané hodnoty u ubytovacích
služeb o jeden rok.
O devatenáct měsíců. Sněmovna totiž o zvýšení daně z přidané
hodnoty u ubytovacích služeb rozhodla s platností od 1. května
2004. Jsem rád, že zvítězil zdravý rozum a že vláda učinila konkrétní
prorůstové opatření v jednom z významných odvětví českého
národního hospodářství – v průmyslu cestovního ruchu.
Jak ilustruje uplynulého půl roku, zařazení sazby DPH
u stravovacích služeb do základní 19% sazby nevedlo k vyššímu výběru
daní, ale k opaku. K demotivaci podnikatelů, kterou ve čtvrtém vydání
letošního Všudybylu předpověděl „šedivý“ sci-fi fejeton „Hotely a
restaurace v roce 2006“:
„Reforma z roku 2004 pokračuje a direktivy Evropské unie jsou českou
vládou uplatňovány dle zásady "papežštější než papež“.
Restauratér-hoteliér J.N. zešedivěl, a to tak, že úplně. Války, nemoci a
teroristické útoky ve světě ho připravily o část hostů, tím
i příjmů, takže mu starostmi zešedivěly vlasy. Stejně jako vlasy je
dnes, v roce 2006, šedá i fasáda jeho podniku. Peníze investoval do
sladění provozu svého podniku s novými hygienickými normami, o jejich
zbytek ho připravilo zvýšení DPH v roce 2004, a na fasádu nezbylo. Jako
fasáda podniku je šedý i jeho jídelní lístek. Tradiční česká
jídla – oblíbené „hotovky“ díky hygienickým předpisům vytlačil
eurořízek s hranolky na sto způsobů. Jako jídelní lístek zešedivěli
i dva zaměstnanci, protože jsou již bývalí zaměstnanci, přesněji
nezaměstnanci. A tak náš hrdina přemýšlí, jestli jeho černé myšlenky
nezaplaší přesun do šedé ekonomiky, kam se již část jeho podniku,
alespoň vzhledem – fasáda, jídelní lístek a částečně
i zaměstnanci – odebrala. Večer to musí u černého piva probrat
s těmi, jejichž práci již nenakupuje on, ani jeho hosté – pekařem
J.P., majitelkou prádelny A.D., prodavačem suvenýrů K.D. a dalšími,
kteří stejně jako on dnes řeší otázku, zda a jak žít jako ekonomicky
bílí, přežít jako šedí, nebo vidět svět černě jako nezaměstnaní. Je
to jen zlý sen pana J.N., nebo v roce 2004 zvítězil zdravý rozum nad
potřebou krátkodobě naplnit státní kasu, aby bylo co rozdávat?"
Právě. Jedním z našich argumentů v rámci vyjednávání s politickou
reprezentací a představiteli vlády byl i ten, že bude-li zvýšeno DPH,
nebude výnos korelovat s jeho zvýšením. Argumentovali jsme i tím, co se
záhy začalo projevovat u stravovacích služeb.
Pane prezidente, kam kráčí průmysl cestovního ruchu ve světě?
Kráčí ten náš, český, s ním, před ním nebo za ním?
V současné době (co se týče společenské poptávky a jí
odpovídajících kroků politiků) jej spíše opatrnicky, s mnohým
přešlapováním na místě, následuje. Celosvětově, tak jak uvedla WTO, je
totiž průmysl cestovního ruchu největším zaměstnavatelem a jedním
z nejprogresivněji se rozvíjejících odvětví. V tomto má Česká
republika při své současné strategii zaměstnanosti – „co nejvíce
lidí do montážních hal průmyslových zón“ – obrovské rezervy. Je
zavádějící v této oblasti argumentovat Prahou. Pokud mluvíme
o hotelnictví a o průmyslu cestovního ruchu, je potřeba vidět obrovský a
mizivě využívaný potenciál na většině území České republiky. Vysoká
podzaměstnanost v podmínkách České republiky v oblasti služeb jasně
ukazuje, kam je potřeba upřít pozornost a kde učinit vstřícné kroky a
vytvářet prostor.
I já se domnívám, že by hospodářští stratégové měli
shlédnout film Charlieho Chaplina z roku 1935 – „Modern Times“
(Moderní doba), aby viděli, kam že to kočírují… A navíc, když je
incoming tak výrazným generátorem zahraničního inkasa.
Ano, orientace na incoming je z hlediska zahraničního obchodu velice
zajímavá. Nicméně kolem čtyř milionů potenciálních klientů nemusíme
vozit ze zahraničí, ale máme je ve vlastní republice. Pro tuto skupinu
spotřebitelů je u nás potřeba vytvářet podmínky pro trávení volného
času a v rámci firemních akcí a kongresů i pracovního. Mění se počet
dovolenkových cyklů i délka dovolených. Dnes již je jasné, že lidé
svoji dovolenou nerozdělují na dvakrát dva týdny, ale že rozdělení je
čtrnáct dní a dvakrát jeden týden nebo prodloužené víkendy. To je trend,
který potřebuje zázemí v rámci regionů, které bezesporu mají co
nabídnout. Myslím si, že každý kraj by měl pečlivě zvážit vlastní
politiku v oblasti rozvoje cestovního ruchu a budovat lokální destinace
cestovního ruchu. Motivací těch, kteří daná území spravují, by pak
především mělo být vytváření pracovních míst a podnikatelských
příležitostí – coby pilířů sociálních jistot obyvatel.