Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Deset století architektury

Snad nejatraktivnějším turistickým cílem České republiky, kromě České republiky samotné, je Pražský hrad. Dostalo se mi té cti, že po tiskové konferenci k zahájení výstavy mi přímo na slavném balkoně nad třetím nádvořím, z něhož byly vyhlašovány dějinné změny, kolem poledne 4. dubna své vyjádření „Deset let architektury“ poskytl hlavní kurátor výstavy akademický architekt Ing. Miroslav Řepa.

Na prahu výstavy
Jsme na prahu výstavy. Byla připravována tři roky. Navazuje na někdejší přání pana prezidenta Havla. Chtěl, aby se na Pražském hradě čas od času, kromě pravidelných výstav, objevilo něco zcela výjimečného. Byl jsem to já, kdo před několika lety dostal pověření být hlavním kurátorem výstavy o slovinském architektu Josipu Plečnikovi. Poté jsem se dílčím způsobem zúčastnil výstavy rudolfovské. Třetí velký projekt, jehož se účastním, je výstava „Deset století české architektury“. Výstava navazuje na seriál, který společnost DaDa po několik let s velikým ohlasem vysílala v České televizi.

Od románu po 20. století
V široké škále jsme zvolili a vybrali šest českých historiků architektury a dějin umění. Šest osobností, jejichž renomé dává záruku, že budou nejlépe vědět, jak představit jeden z daných slohů, které jsme jim zadali. Od románu, přes gotiku, renesanci, barok až po 19. a 20.století.

Pražský hrad
Hned v úvodu jsme jim řekli, že máme jedinečnou šanci. Pražský hrad, který si dokázal uchovat stopy všech jedenácti století, je výzvou, abychom expozice vložili do jeho autentických prostor. V tom je výjimečnost a světová rarita, kterou se určitě můžeme chlubit. Ne každé město na světě by stejnou výstavu, mohlo realizovat tímto způsobem.

Středověká architektura až po renesanci
Zvolili jsme Starý královský palác. Jeho nádherné románské podzemí. V gotickém podlaží se objeví celá středověká architektura. Z těchto prostor přes královskou zahradu navštívíme Letohrádek královny Anny (Belvedere). Je sám o sobě význačnou renesanční památkou obohacenou o nově zrekonstruované, restaurované suterénní prostory. Vstoupíme zde do zcela specifické dimenze, jak renesanci vnímat v širokém kontextu.

Baroko
Baroko, které je umístěno v jízdárně a jež připravoval docent Kotalík, není doprovodnou akcí výstavy „Sláva barokní Čechie“, o níž se zmiňoval Dr. Novák ve třetím vydání Všudybylu (str. 22). Je samostatnou expozicí. I ono je pojato zcela specifickým způsobem. České baroko má, zejména mezi cizinci, ohromný ohlas. Bude rovněž překvapením. Pochopitelně, že se ne každý musí zastavit u každého modelu či fotografie. Vysoce pravděpodobně se ale zastaví u slavobrány vztyčené při příležitosti svatořečení sv. Jana Nepomuckého v roce 1972, nad ohromnou rekonstrukcí tohoto významného díla, které zde pod vedením akademického malíře Špaleho vzniklo. Pak se podívá na překrásný areál Kuksu, památku světového významu. Jistě by si zasloužila větší péči a více peněz. Představujeme ji zde ve svém celku na velkém modelu.

19. století
Pak už jsme v 19. století. Je zastávkou v nádherném lednickém zámku. Přetvořili jsme lednický skleník do menšího měřítka. Vložili jej i se zelení včetně papoušků do menšího prostoru. Expozici jsme naplnili ohromnou sbírkou dobových rytin, grafik, vedut, prostředím, které má navodit atmosféru doby. Vše opět doplněno o modely 19. století. Bude možná divácky nejatraktivnější. Já sám mám ale rád všechny expozice.

20. století: Cesty, cesty, cestičky
A jsme u století dvacátého, které v autentických prostorách Plečnikovské Sloupové síně a v Rothmayerově sále čistou formou představuje své nejvyšší mety. Osm významných architektů je zde představeno nejvýznamnějšími díly. Když vzpomeneme Tugendhatovu vilu od Miese van der Roheo, Ladislava Žáka, Hubáčka, Roškota s divadlem v Ústí nad Orlicí… Výběr byl udělán velice šťastně. Expozice nazvaná „Cesty, cesty, cestičky…“ ukazuje, jakými cestami se ubírala česká architektura minulého století. Kde byla zbloudilá a kde naopak ukazovala podstatu a směry k nejvyšším hodnotám.

Publikace „Deset let české architektury“
Každý, kdo si chce z výstavy odnést trvalou památku, by si měl koupit soubor publikací (v české či anglické verzi). Každá publikace je věnována uplatnění jednoho slohu na našem území. Je inspirací, jak putovat po Slezsku, Moravě i Českých zemích. Jak snáze objevovat a přesvědčovat se o bohatosti naší architektury, městské, venkovské i krajinné. Publikace je svým zpracováním i trvalou hodnotou v knihovnách. Zejména bych si přál, aby se nacházela v knihovnách mládeže. Aby mohli poznávat bohatost a krásu prostředí, jehož jsou součástí a pokračovateli. Aby při svých cestách do zahraničí mohli srovnávat a zřejmě být hrdí na zemi, odkud pocházejí. Že je u nás neskonale obrovské bohatství, o němž ani já, člověk z oboru už téměř na konci své cesty, mnohdy nemám ani tušení. Tím, že se část tohoto bohatství na výstavě „Deset let architektury“ prezentuje, si jej každý může uvědomit. Pokud ano, je to tím největším poděkováním jeho tvůrcům i tvůrcům výstavy.