Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Čím si chceme v této zemi vydělávat

Firma Siemens AG


vznikla již před více než 150 lety a v současné době patří mezi největší světové elektrotechnické koncerny. Jako jediná firma na světě pokrývá prakticky celé spektrum elektrotechniky a elektroniky. Přes 430 000 pracovníků vyvíjí a vyrábí produkty, systémy a řešení v tematických oblastech: informace a komunikace, automatizace a řízení, energetika, doprava, zdravotnictví, domácí spotřebiče, osvětlení, elektronické součástky a nákup a logistika. Siemens je svým zákazníkům inovativním a kompetentním partnerem ve více než 190 zemích.

Siemens Česká Republika
Zastoupení společnosti Siemens AG v České republice bylo obnoveno v roce 1990. V současné době tvoří skupinu firem Siemens v Česku 23 společností. S více než 12 000 zaměstnanci patří mezi největší zaměstnavatele v zemi. Siemens v České republice podniká v oblastech: informace a komunikace, automatizace a řízení, energetika, doprava, zdravotnictví, domácí spotřebiče, osvětlení, elektronické součástky a nákup a logistika. V obchodním roce 2003/2004 (skončil 30. září 2004) vykázala skupina podniků Siemens v České republice obrat 46 miliard.

Generální ředitel Siemensu Ing. Pavel Kafka je členem představenstva Svazu průmyslu České republiky, kde má na starosti oblast lidských zdrojů, členem vládní komise pro lidské zdroje, v jejímž čele stojí místopředseda vlády pro ekonomiku Ing. Martin Jahn. Zároveň je již přes dva roky předsedou fóra českých vysokých škol a průmyslu a úřadujícím předsedou Nadace Jana Amose Komenského. A ačkoliv jsou hlavní osou našeho rozhovoru lidské zdroje, nejprve jsem se zeptal, jaký byl pro Siemens rok 2004.
Celosvětově jsme dosáhli historického zisku, a to za situace, kdy pro Siemens nebyl rok 2004 obratově tak úspěšný jako rok 2003. Co se týče Siemensu Česká republika, ten jde trvale nahoru. Dosáhli jsme obratu 46 miliard korun. Předminulý rok to bylo 39 miliard korun, takže slušný nárůst. Zároveň jsme vytvořili předpoklady pro to, aby loňský hospodářský výsledek mohl být překonáván v letech následujících. Očekáváme tedy, že i rok 2005 bude lepší, a já mám již deset roků po sobě (co jsem v této funkci) milou povinnost říci, že toto byl (stejně jako každý z minulých) náš nejlepší rok v historii. V České republice má Siemens přes dvanáct tisíc zaměstnanců. Daří se nám velmi dobře exportovat – cca 50 % obratu činí export. Export se opírá nejen o výrobní kompetenci, ale i o to, že je doplňován vlastním vývojem. Celá výrobková řada elektrických motorů, které produkujeme v našich továrnách v Mohelnici, Frenštátě pod Radhoštěm a v Drásově, byla vyvinuta v Česku. Polovina všech motorů, které Siemens celosvětově produkuje, je vyráběna právě u nás, v České republice. Vyrábíme motory od těch nejmenších osových výšek až po velké generátory (i pro dieselelektrické lokomotivy), které se dělají v Drásově. Máme tak zastoupeno jejich kompletní spektrum. Všude tam, kde se něco točí, potřebujete motor. V současné době v tomto oboru celosvětově zaznamenáváme veliký boom.

Vývojařina vyžaduje nejen vysokou technickou způsobilost lidí, ale i hodně odvahy a kreativity…
O tom není sporu. Tady se odráží historická industriální zkušenost, která na území našich zemí – Čech, Moravy a Slezska – je. Té se dnes dostalo přístupu k nejmodernějším technologiím, kterých využívá v konstrukční práci i při realizaci. Šikovným českým rukám a hlavám jsou pro vývoj a konstrukci k dispozici světově špičkové instrumenty, a je to vidět.

V jednom z všudybylích rozhovorů viceprezident Miscrosoftu pro Evropu, Střední východ a Afriku Jan Mühlfeit prohlásil, že pro naše tisíciletí vytváří hřiště a předepisují pravidla byznysu informační technologie. A v nich, ať např. medicíně nebo ve spotřební elektronice, viz vaše mobilní telefony a domácí spotřebiče, hraje Siemens rovněž významnou roli na globálním trhu.
Ano, naše technologie jsou aplikovány i v medicíně. Nejsou to ale pouze informační technologie, avšak právě ony dnes dávají standardním výrobním nástrojům a spotřebnímu zboží novou dimenzi efektivity, škály nasazení a využití. Je to jakási symbióza. Např. nové tomografy Siemens jsou kombinací technologie zobrazování s technologiemi informačními, protože zjišťovaná data se musí nějak zpracovat. Z tohoto pohledu má pan viceprezident Mühlfeit nesporně pravdu. Informační technologie umožňují výrazně snižovat náklady na celý proces výroby a distribuce. Zákazník je vůbec nemusí vnímat, ale to, že se mu na prodejní pult dostane požadované zboží, je také díky informačním technologiím. Díky nim došlo optimální cestou.

Byl jsem u toho a měl možnost hovořit s Juanem Pablem Montoyou, když byl 1. prosince 2003 coby host Allianz v České republice. Také on je jedním z velkých propagátorů značky Siemens.
V F1 platí totéž. Efektivita funkce motoru a závodního monopostu vůbec je dána tím, jak a jak rychle se spočítají všechny reakce, které tam probíhají. Zdali kolo prokluzuje, nebo neprokluzuje. Zdali je přítlačné křídlo nastaveno optimálně atd. Komunikace mezi motorem, řidičem a týmem… Také proto formuli 1 sponzorujeme. Umožňuje nám testovat naše výrobky a zároveň nám dává prostor nepřehlédnutelně ukázat, že je Siemens v této oblasti velmi silným hráčem.

Tak, nyní bych rád náš hovor nasměroval k hlavnímu tématu třetího vydání Všudybylu 2005, k lidským zdrojům. Vzdor technologiím, ekonomické síle a proslulosti značky je vše koneckonců o lidech. Jak jsme na tom, co se týče lidských zdrojů, u nás v Česku?
Dnes se už začíná vnímat, pokud jde o pracovní trh, že jsou v této oblasti v České republice úzká místa. Na jedné straně je tu přebytek pracovních sil (cca desetiprocentní nezaměstnanost), a na druhé jejich nedostatek. V oblasti investic jde o to, využívat co nejefektivnější nejšpičkovější technologie, protože přidávají nejvyšší hodnotu a umožňují investorům dosahovat nejvyšší míry zisku. Špičkové technologie vyžadují vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. A tady se v Česku začíná projevovat problém, že nám chybí některé odborné dělnické profese. Např. svářeči. Rozpadlo se učňovské školství, jež v érách předválečného i poválečného Československa dobře fungovalo. Současně s tím se oblast vysokého školství dostala do jakési „splendid isolation“. Výzkumné vědecké ústavy, které byly při velkých firmách a sehrávaly roli zprostředkovatele mezi průmyslem a vysokými školami, se rovněž rozpadly. Z mého pohledu tak vysoké školy zůstaly v určité izolaci. Nedokázaly si udržet mladé schopné lidi a soustředily se hlavně na zvyšování počtu studentů, protože jsou financovány podle jejich počtů. Je to začarovaný kruh. U dnešních absolventů vysokých škol technických tak zjišťujeme, že jim chybí řada profesních znalostí, které jsou pro moderní průmysl ve výrobě i v managementu potřeba. U techniků je to např. znalost nových technologií. Vyjdou ze školy, dostanou se do průmyslu, a daný stroj vidí poprvé v životě, chybí jim také povědomí, jak fungují ekonomické procesy. Bohužel i jazyková připravenost je velmi učebnicová.
Nedávno jsem diskutoval na Svazu průmyslu ČR a tam velmi zřetelně zaznělo, že noví manageři, kteří se rekrutují z českých škol, mají mizivé znalosti o managementu inovací. Tedy o tom, jak vyvolat inovace, jak je používat atd. A vnímáme, že mají i osobnostní nedostatky. Že do průmyslu přicházejí lidé, kteří nejsou dost motivováni. Jakoby se nenaučili tvrdě a soustavně pracovat. Často nejsou ochotni přijímat osobní zodpovědnost. Projevuje se u nich neschopnost pracovat v týmech, zejména mezigeneračních. Studenti na školách v týmu třeba pracují, ale sami mezi sebou. Zatímco v Americe se velice dbá na to, aby v týmu byl profesor, docent, asistent i studenti. Aby se naučili spolupracovat vertikálně – dvacetiletí s šedesátiletým. U nás často zjišťujeme, že lidé neumí dost dobře vzájemně komunikovat. Že absolventi vysokých škol jsou schopni komunikovat horizontálně pouze na své věkové úrovni a nemají schopnost se adaptovat. Zároveň velmi často mladým lidem chybí „drive“ manažerství, schopnost být vůdcem, což je víceméně mužská vlastnost. Jsem názoru,
že přefeminizované školství z žáků a studentů chlapy neudělá.

Vidíte řešení?
Chceme-li s tím něco udělat, pak musíme na všech úrovních. V mnoha směrech je třeba vysoké školy oživit. Ostatní školství rovněž. Pokud to neuděláme, nebudou do této země přicházet investoři s nejmodernějšími technologiemi a bude hrozit, že budeme montovnou, kde se něco šroubuje dohromady. Záhy by se však mohlo ukázat, že i jako montovna jsme drazí. Že to na Ukrajině smontují levněji. A pak je otázka, co budeme dělat. Čím si budeme vydělávat. Tady je veliký nedostatek i na straně státu, protože v okamžiku, kdy nemáme jasnou hospodářskou politiku, která musí odpovědět na otázku, čím si chceme v této zemi vydělávat na chleba za deset dvacet roků, těžko můžeme vyvíjet politiku pro lidské zdroje. Doposud se hovoří o tom, že je přijata strategie pro lidské zdroje jak na úrovni Svazu průmyslu ČR, tak vlády. A když se na ni podíváte blíže, zjistíte, že se jedná pouze o lidské zdroje z „české kotliny“. Ale svět je globální. Americký hospodářský růst se opírá o imigraci pracovních sil. S tím tu vůbec nepočítáme. Imigraci bychom však měli cíleně podporovat už proto, že tu máme „úzká místa“ (když bude chybět deset konstruktérů ve fabrice, může se stát, že tisíc dělníků nebude mít práci). Musíme tedy vytvořit podmínky, jako spousta jiných států, aby do Česka přicházely profese, které potřebujeme. Např. Německo vymyslelo zelenou kartu. V materiálech, s nimiž jsem se zatím střetl, nic takového nevidím. Vždy je tam, že rozvoj lidských zdrojů rovná se vzdělávání. Vzdělávání je pochopitelně velmi důležitá a zásadní oblast. Ale musí být doplněna tím, že zajišťování lidských zdrojů pro hospodářství musí mít i dimenzi přílivu potřebných profesí zvenku. Ona tato dimenze je velmi malá, ale pokud nebudeme dbát o to, aby v Česku bylo mezinárodní pracovní prostředí, aby Češi odcházeli do světa a vraceli se zpátky, aby sem přicházeli cizinci a dobře se u nás cítili a byli kreativní, nemůžeme v globálním světě obstát. Jako příklad uvádím, že jsem byl několikrát na ostravském regionálním investičním fóru, a tam od investorů opakovaně zaznělo: „Já bych možná šel investovat do Ostravy. Poslal bych sem své manažery, protože zejména v první fázi to chci mít jimi ošetřeno. Ale oni sem nechtějí, protože tady není žádná mezinárodní škola a jejich rodiny tu nenajdou přiměřené prostředí.“ A to je možná důvod, proč se investoři tlačí kolem Prahy, protože tam toto prostředí nacházejí. To je celý veliký komplex problémů. Velmi bych si přál, aby k němu nepřistupovali pouze úředníci, ale aby přístup k němu byl interdisciplinární. Aby se jím zabývali sociologové, psychologové a pedagogové. To se nedá jinak pojmout. Prostě tak, jak to říkal Jan Amos Komenský, že je třeba svolávat obecné porady k debatám o zásadních problémech rozvoje lidské společnosti na bázi interdisciplinární diskuse.

Jsem rád, že náš rozhovor vyjde právě v tomto vydání, protože co se týče lidských zdrojů, sehrává Siemens nejen u nás, ale celosvětově vůdčí roli.
Ve společnosti Siemens jsme na téma lidské zdroje citliví, protože náš více než stopadesátiletý úspěch je opřen o inovace. Inovace nevymyslí žádná mašina. Firma vznikla tak, že pan Siemens měl nápady a pak je podnikatelsky zhodnotil. Podíl našich investic do výzkumu a vývoje je opravdu jeden z nejvyšších v celosvětovém měřítku. Činí zhruba sedm miliard euro ročně. To je jedenáctkrát více, než do vědy a výzkumu dává český stát. Ve vývoji a výzkumu společnosti Siemens pracuje na pětačtyřicet tisíc lidí. Proto nás téma kvality lidských zdrojů velmi zajímá, a já jsem v tomto směru velký patriot. Pokud jsem mohl, snažil jsem se tyto dimenze společnosti Siemens v Česku velmi rychle rozvinout. Už před lety jsme zavedli soutěž pro nejlepší diplomanty a doktorandy na českých technikách. Tento projekt je známý pod názvem „Cena Siemens“. Mezi autory nejlepších prací rozdělujeme na pět set tisíc korun ročně. Proběhlo už sedm ročníků. Máme více než sto laureátů. Vedle toho nám paralelně běží mezinárodní projekt, do něhož Siemens AG dává desetkrát víc. Projekt se jmenuje „Join Multimedia“. Zúčastňují se jej stovky základních a středních škol. Žáci se svými učiteli vyrábějí multimediální prezentace na předem daná témata. Pražská Základní škola Červený vrch se loni v mezinárodním finále umístila na prvním místě ve své kategorii. Pokud jde o počet zúčastněných škol vzhledem k počtu obyvatel země, je soutěž společnosti Siemens – „Join Multimedia“ v Česku rozšířena nejvíce.





www.siemens.cz