Úřad pro ochranu osobních údajů

Český prezident navštívil Úřad pro ochranu osobních údajů

je nezávislým orgánem, který se ve své činnosti řídí zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Smyslem tohoto zákona je Listinou základních práv a svobod zaručené právo na ochranu občana před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a osobního života, neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů. V současné společnosti je vlivem rozvoje informačních technologií toto právo stále více narušováno. Úřad pro ochranu osobních údajů provádí dozor nad dodržováním zákonem stanovených povinností při zpracování osobních údajů; vede registr povolených zpracování osobních údajů; přijímá podněty a stížnosti občanů na porušení zákona a poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů.

20. června navštívil český prezident pan Václav Klaus s paní Livií Klausovou Prahu 7 a v ní řadu sídlících institucí. Jednou z nich byl i Úřad pro ochranu osobních údajů, jehož předsedu RNDr. Igora Němce jsem přišel v souvislosti s hlavním tématem – leteckou dopravou – požádat o interview, mj. na téma shromažďování a předávání osobních údajů pasažérů leteckými společnostmi v rámci prevence proti terorismu. Nicméně první téma, které si zasloužilo být otevřeno, byla právě ukončená návštěva našeho prezidenta s chotí. Pane předsedo, dle slov zástupce tiskového oddělení vašeho úřadu Mgr. Jana Foldy pan prezident ocenil existenci vašeho úřadu a zajímal se o jeho konkrétní výstupy ve prospěch občanů.
Pan prezident ocenil i to, že jsme si nepostavili zvláštní budovu, ale že využíváme objekt, který souzní s Prahou 7. Posláním našeho úřadu je něco, co je novým tématem na prahu jedenadvacátého století. Chránit soukromí občanů. Zejména pak těch, kteří to nejsou schopni dělat sami za sebe. Díky dynamicky strmému rozvoji informačních technologií a směrování toku různých osobních údajů se ochrana soukromí a legislativy s tím spojené stala tak složitou, že bylo rozhodnuto, aby o ní v zemích Evropské unie pečovaly specializované instituce vybavené zákonnými kompetencemi. V České republice takovou kontrolu vykonává Úřad pro ochranu osobních údajů. Spolupráce a výměna poznatků s nám podobnými institucemi v zahraničí umožňuje Úřadu pro ochranu osobních údajů rychle reagovat. Pokud se totiž v jiných státech objeví nové nápady jak pronikat do soukromí občanů, velmi často dochází ke snahám tyto praktiky aplikovat i u nás, což představuje reálnou hrozbu ohrožení svobody českých občanů.

Pan prezident pozitivně kvitoval existenci vaší instituce jako takové, neboť problematiku svobody jedince vnímá velmi citlivě.
Pan prezident Klaus ve svých textech opakovaně poukazuje, že jedním z největších nebezpečí ohrožení existence člověka je absence svobody, jejíž je soukromí nedílnou součástí. Informoval jsem pana prezidenta, s čím bojujeme (což se dá alegoricky charakterizovat jako „Velký bratr“) a kdo je na naší straně. Jsou to občané, zejména pak ti, kteří nám k vyřízení svěřují své stížnosti. Existuje i občanské sdružení" Juridicum Remedium", jež si vytklo za cíl chránit soukromí lidí a popularizovat toto téma. Mnohá z opatření, která jsou prezentována jako chránící bezpečnost občanů, panu prezidentovi připomínají spíš postupy aplikované v době předchozího režimu, neboť, tak jako v minulosti, i dnes směřují proti svobodě. S velkou pozorností se u pana prezidenta setkalo téma kamerových systémů. Zmínil se, s čím se setkal v Monaku, kde se mu místní policie chlubila tím, že je město kompletně pokryté kamerovým systémem, díky čemuž prý má extrémně nízkou zločinnost. Pan prezident v této souvislosti poukázal na analogii se situací popisovanou v románu Georga Orwela „1984“ a prohlásil, že to rozhodně není jeho představa svobodné společnosti.

Pane předsedo, co je nejzávažnějším problémem v ochraně osobních údajů?
Vznik databází s biometrickými prvky, např. otisky prstů, DNA atd., zejména pak databází fungujících na komerční bázi, tj. na jiné platformě než vede Ministerstvo vnitra ČR. Pokud instituce rezortu Ministerstva vnitra ČR v rámci trestního řízení vede takovéto databáze, je sběr těchto dat a jejich uchovávání upraven zákonem. Je tam jasně specifikováno, kdo a jak musí odevzdat svůj vzorek DNA. Pokud se ukáže, že podezřelá osoba nebyla vinna, musí se tyto informace zlikvidovat. Databáze na komerční bází vznikají tak, že občané dávají souhlas s využitím svých biometrických prvků, jako je již zmiňovaná DNA. Často se dá říci, že s legračním cílem, např. nechat si zjistit, jestli jsou Kelty apod. Neuvědomují si, že předávají to nejcennější, co mají. Ze vzorku DNA se dá o naší osobě vyčíst téměř vše. Děje se tak se souhlasem dotčených lidí a my zkoumáme, je-li takovýto souhlas vědomý a informovaný. V tom vidím obrovské nebezpečí. Téma nutnosti ochrany osobních údajů chceme daleko víc popularizovat. Je naší povinností upozorňovat lidi, aby byli v rámci sběrů osobních údajů ostražití. Možnosti zneužití informací vyčtených z DNA mohou mít pro dotčeného fatální důsledky. Představte si, že existuje databáze vzorků DNA, z nichž lze vyčíst i to, jste-li vhodným dárcem orgánů. Pokud se jí zmocní někdo s kriminálními úmysly, může pro vás takováto „pozornost“ skončit tragicky.

11. září změnilo svět letecké dopravy. Jsou přijímána bezpečnostní opatření, která nabourávají integritu soukromí pasažérů. Velkým nebezpečím, které hrozí ruku v ruce s rozvojem informačních technologií, je invaze do soukromí občana.
Pokud máte na mysli předávání osobních dat v rámci leteckých společností, tzv. PNR – personal name records, je to závažný problém zejména pro Evropu. Ukazuje se, že jsou porušovány právní normy jednotlivých zemí i Evropské unie jako celku. Děje se to bez souhlasu dotčených lidí a v řadě případu i bez jejich informování. Nicméně v případě České republiky je situace poněkud odlišná. Se Spojenými státy americkými má Česko vízový styk a naši občané tak při žádosti o udělení víza musí americkým úřadům sdělovat daleko víc údajů, než je tomu v případě pasažérů z jiných zemí Evropské unie, které mají s USA bezvízový styk. Jedním z principů sběru osobních údajů je, že se shromažďují k určitému účelu a nesmí se předávat dál. Budeme bránit tomu, aby se pod praporem boje proti terorismu shromažďovaly údaje, které mohou být za určitých okolností zneužitelné, a přitom s bojem proti terorismu pramálo souvisí. Není nám např. jasné, proč v rámci boje proti terorismu musí letecké společnosti hlásit, kdo si dal jaké jídlo k obědu. A shromažďují se i další, řekněme pochybné informace. Paradoxně se přitom současně na letištích stále častěji zavádí např. automatické odbavovací systémy. Jakmile ale v kontrole chybí lidský prvek, lze automatizované systémy za jistých okolností obejít.

www.uoou.cz